Základ vztahu [MadaNaru] ✓

19. Viděl jsem tě

Přesunuli se nakonec do obývacího pokoje, který Madara osvětlil jenom velkou stojací lampou.

Blondýnek netušil, jestli chce snad nastolit nějakou lehkou romantickou atmosféru, nebo se na něj prostě nechce dívat za přímého světla. Držel v rukách sklenku s vínem a sám nevěděl, kam s očima. Cítil se tak nějak zvláštně podivně. Byl tam, kde to znal a přesto mu to připadalo, že je v cizím.

,,Takže," přisedl si k němu Madara na gauč a konečně se na něj zadíval, ,,včera si mi psal, že tě přijali do práce. To je vážně skvělé, gratuluju."

,,J-jo, ehm, díky," vydechl nervózně modroočko a upil trochu červeného vína na posilněnou.

,,Co je to za práci?" vyzvídal Madara.

,,Budu dělat administrativního pracovníka v jedné malé firmě. Budu se vést administrativní agendu, starat se o organizační, provozní a administrativní záležitosti, organizovat a připravovat firemní jednání a zasedání, vést příslušnou dokumentaci, přijímat nové zaměstnance, tvořit podklady, kontrolovat docházkové systémy a tak různě. Je toho docela dost," řekl Naruto na jeden zátah.

Sám se divil, že ho nakonec bez jakékoliv praxe vzali na takovouhle pozici. Že by třeba on sám měl rozhodovat o tom, koho do firmy vezmou nebo ne. Doufal, že se brzy zaučí a neudělá nějakou velkou chybu, která by ho mohla o místo připravit.

,,A co plat? Benefity? Dovolená?"

Naruto pozdvihl obočí a koutkem očka se zadíval na černovlasého muže. Musel nasucho polknout, když si všiml, že pár horních knoflíčků na jeho černé a úhledně vyžehlené košili, je rozepnutých. Nahrnulo mu to lehounkou červeň do tváří. Tohle ho vždycky děsně rajcovalo.

,,Plat bych řekl, že je docela dobrý, sám pořádně nevím, nikde jsem ještě nedělal. Má to být v rozmezí mezi dvaceti až třiceti tisíci i s bonusy a stravenkami. Je tam samozřejmě možnost pracovního i osobního růstu. Při nástupu dostanu služební telefon a notebook. No dovolená? Tuším, že tam mluvil o pěti týdnech. Jinak budu klasicky dělat od pondělí do pátku, víkendy a svátky volný."

Madara spokojeně pokýval hlavou.

,,To se mi zdá jako opravdu dobrý start."

,,Jo, to jo," přikývl Naruto a odvrátil pohled zase jinam.

Modrýma očima projížděl obývací pokoj. Něco mu tu najednou nesedělo. Jakoby tu snad bylo něco navíc, co tu dřív nebylo. Jenže nemohl přijít na to, co to je, než jeho zrak zavadil o knihu na Madarově pracovním stolku. I přes matnost světla si všimnul, že měla trochu ohmataný hřbet. Položil tedy sklenku s vínem na stůl a vstal. Přistoupil ke stolku a vzal knihu do rukou. Prohlédnul si jí a jeho zamračení se o to víc prohloubilo.

,,To... Není tvoje kniha, ani moje," zadumal nahlas.

Znal všechny Madarovy knihy nazpaměť. A on se o ně vždycky dobře staral. Ani jedna nevypadala takhle ošuntěle. Žádná neměla takzvané oslí rohy, nebyla poškrábaná, potrhaná, ani neměla roztřepený hřbet, jako právě tahle. Všechny Madarovy knihy vypadaly jako nové, i když už byly staré třeba deset let.

,,Není moje. Je Hashiramy. Doporučil mi jí k přečtení."

Ta slova se do Naruta zapíchla jako ostří meče a zarývala se hluboko do jeho najednou zase roztřeseného těla. Vjel do něj obrovský vztek. Pohodil knihu jedním pohybem zpět na stůl a rozhodným krokem se vydal do Madarovy ložnice, doprovázen překvapeným pohledem.

Rozrazil dveře do ložnice a rychle vkročil do místnosti. Rozhlížel se kolem sebe a hledal cokoliv, co by snad nebylo ještě jeho nebo Madary. Cokoliv. Pohozené tričko, jiná kniha, prostě cokoliv. Avšak nic nenašel. Ani když se podíval do šatní skříně, jestli tam Hashirama nemá už pověšené oblečení. Začínal se cítit jako blázen.

Pak vztekle zamířil do koupelny.

,,Co to do tebe proboha vjelo?" ozvalo se ve dveřích.

Blondýnek se rychle otočil. Tvář rudou vzteky, ruce zatnuté v pěst, modré oči potemnělé.

,,Co asi?! Hledám kartáček na zuby!" vyjel vztekle.

,,Kartáček na zuby? O čem to mluvíš?... Je ti dobře, Naruto?" nechápal jej Uchiha a opravdu zmateně se na něj díval, jak kontroluje poličky a dokonce i obaly od šamponů a sprchových gelů.

To pro blondýnka byla poslední kapka. Znovu se na něj vztekle otočil, v očích se mu už leskly potlačované slzy.

,,Já vás včera viděl, víš?! Viděl jsem tebe a toho parchanta, jak spolu sedíte v kavárně a náramně si rozumíte!" rozkřičel se na něj.

Máchal kolem sebe rukama jako kohout křídly, když se snaží zahnat lišku, která mu vlezla do kurníku.

Chtěl kolem Madary prosvištět znovu do obývacího pokoje, aby snad hledal další stopy, které by ho utvrdily v tom, že jej Madara podvádí, ale to by se mu kolem zápěstí nesměly sevřít dlouhé bledé prsty. Strnul na místě, jak mu z toho obyčejného doteku projelo tělem jemné chvění.

,,Uklidni se, Naruto."

,,Nemám proč se klidnit! Ty ses na mě úplně vysral! Koukal jsem na tebe celou dobu přes okno, když jsem ti psal tu zprávu!" křičel na něj, ,,A ty?! Tys na to úplně sral! Otočil si telefon displejem dolů a ignoroval si mě! Ignoroval! Napsal jsem ti, že mě vzali do práce a ty mi na to o několik hodin později napíšeš, že je to dobrá zpráva?! Tak kolikrát jste si to spolu rozdali, než sis na mě vzpomněl, hm?!"

Hrubě trhnul rukou, aby se dostal z nijak pevného sevření. Stál před ním a přes vlhké oči se mu díval do překvapené tváře.

,,Tak kolikrát jste si to rozdali?! Kolikrát jste si zašukali?! Je v posteli lepší, než já?!"

Vjela do něj naprosto nová vlna vzteku a v jejím transu strčil rukama do Madarovy pevné hrudi. Ani to s ním nehlo. Sbalil proto ruce do pěstí a začal s nimi, avšak nijak silně, do jeho prsou bušit.

,,Tak mluv, sakra! Už to konečně vyklop!"

Madara se konečně dostal z počátečního překvapeného šoku a rychle chytil Narutova zápěstí do svých rukou, aby mu znemožnil další možné údery. Zadíval se do bolestně stažené tváře pokropené slanými slzami. Nepamatoval si, že by ho snad někdy takhle viděl zničeného.

,,Nikdy bych tě nepodvedl," řekl měkce, ,,moc dobře to víš."

,,Jasně! A to ti mám věřit potom, co si mě ignoroval?!" vyštěkl na něj hrubě.

,,Nepřišlo mi taktní v tu chvíli řešit osobní věci," černovlasý muž netušil, že tím akorát přilévá olej do ohně.

Naruto se mu opětovně vytrhnul ze sevření a odstoupil od něj několik kroků dozadu.

,,Nepřišlo ti taktní řešit osobní věci na nějakým zkurveným kafíčku?!... Teď si ze mě děláš prdel, že je to tak?! Tys dal přednost jemu přede mnou! Před svým přítelem! Co jste řešili tak strašně důležitýho?!"

,,To je soukromé."

Blonďák naprázdno otevřel pusu, než jí zase zavřel. Pak to udělal ještě jednou. Nějak se mu slova nechtěla drát z pusy ven. Tohle ho dokonale uzemnilo.

Díval se na něj několik dlouhých předlouhých vteřin, než se nakonec ušklíbnul, sklopil zrak a zavrtěl hlavou.

,,Měl si se zachovat jako chlap a říct mi rovnou, že je mezi náma konec a ne mi dávat ubohý planý naděje na to, že se to mezi náma někdy zlepší."

Madara se zlehka zamračil.

,,Nikdy. Jsem. Tě. Nepovedl," stál si pevně za svým.

,,Ne? Už na tý posraný firemní akci jste k sobě byli až moc přítulní! Rozhodně jste se nechovali jako obchodní partneři! A pak u nás doma?! To bylo jako co?! A teď v tý kavárně? Nějak moc náhod najednou nemyslíš?! Kdo ví, co jsi do prdele všechno dělal, když jsem tu nebyl! Když jsi mi byl schopný napsat třeba jenom jednou denně! A ještě tak odtažitě!"

,,Vidím, že už asi nejsme schopný se bavit bez toho, aniž by z toho vznikla hádka," prohodil nakonec Madara a znovu se šel usadit na gauč, aby na několik dlouhých loků vyprázdnil sklenku s vínem.