Základ vztahu [MadaNaru] ✓

6. Pošklebování

Mladý Uzumaki si vůbec nevzpomínal, jak se dostal do postele, ale probudil se v ní, díky chrutí svého partnera, který se drápal brzy ráno z postele ven.

,,Uhm, k-kam jdeš? Vždyť je," zamumlal a podíval se na budík na nočním stolku, ,,půl osmý ráno. Mě začíná dneska přednáška až v jedenáct, tak pojď zpátky do postele." poplácal místo vedle sebe, když se posadil.

Ze včerejška si toho moc nepamatoval, ale hlava ho moc nebolela, ani žaludek se mu nebezpečně nevlnil jako jindy. Byl ale rád, že dorazil po svých vůbec domů. Madarův výraz ve tváři mu však potichu ponoukal, že se nejspíš včera něco stalo.

Černovlasý muž si pobral čisté oblečení a ve dveřích z ložnice se na něj otočil.

,,Promiň, ale ten senilní dědek má dneska dost důležitou poradu," odseknul mu nepříjemný hlasem a zabouchnul za sebou dveře.

Naruto na ně zůstal překvapeně hledět.

,,Co?" vydechnul už pro sebe.

Plácnul sebou zpět do peřin a přes oči si přehodil ruku.

***

,,Chápeš to, do prdele?! Nazval mě senilním dědkem! Na to, že chodí na vysokou, tak neví ani význam tohohle slovního spojení!" vztekal se Madara v kanceláři, když svému bratrovi vylíčil události předchozího večera, ,,Copak vypadám, že jsem sešlej věkem?! Do důchodu mám sakra ještě daleko!" prskal vztekle kolem sebe a kdyby to šlo, nejspíš by mu z pusy dštil oheň.

,,Uklidni se, Madaro, byl opilej. Nemyslel to vážně." klidnil jej Fugaku a postavil před něj malý bílý hrneček s kávou.

,,Zastáváš se ho snad?!"

,,Ne."

,,Ale mě to tak přijde! Máš bejt sakra na mý straně!"

,,Nejsem na ničí straně, ale tohle je v jeho věku normální. Myslíš si, že je Sasuke nějaký zlatíčko? Nebo, že byl Itachi jinej?" pozdvihnul obočí.

Madara se zachmuřil.

,,Už toho začínám mít plný zuby. Chová se jako debil od nástupu na vejšku. Vůbec ho nepoznávám! Takovejhle předtím nebyl. Málokdy si ke mně dovolil to, co včera."

,,Třeba to má prostě ve škole těžký, nebo ho prostě něco trápí, co já vím. Proto jsem ti minule nabízel, že domluvím Sasukemu, aby si s ním promluvil."

,,Ale proč se mi sakra nesvěří?! Já mu se vším pomůžu rád, copak to za tu dobu, co je se mnou nepochopil?!"

,,Hoď se do klidu, za chvíli máme tu poradu, tak ať na tobě není tak moc poznat, jak seš nasranej, nebo zase nikdo neřekne ani slovo, aby tě nenasral ještě víc," prohodil k němu s úšklebkem nakonec Fugaku a ignoroval bratrův vzteklý pohled, který po něm nemilosrdně hodil.

***

,,Co ti je, kámo? Dneska seš jak tělo bez duše," drcnul loktem do blonďáka jeho spolužák, když se vedle něj posadil v přednáškové místnosti, ,,máš snad kocovinu ze včerejška?"

,,Ne... To ani ne, jen... Jen jsem se včera nejspíš nepohodnul s přítelem, když jsem přišel domů. Nic si od tý doby nepamatuju," prohodil Naruto unaveně.

,,Máš okno a nemáš kocovinu? To je nějaký divný ne," zazubil se na něj hnědovlásek.

Uzumaki cuknul rameny.

,,A co se jako stalo?" zajímal se druhý a hodil na lavici sešit se skripty.

,,Nevím," zamumlal Naruto, ,,ráno mě vzbudilo to, jak se hrabe z postele, tak jsem se ho ptal kam jde, že mě přednáška začíná až v jedenáct a on mi odseknul, že senilní dědek má dneska ráno poradu."

Hnědovlásek se pobaveně rozesmál.

,,Nazval si ho senilním dědkem?"

,,Nevím, Kibo, nepamatuju si to, ale nejspíš asi ano. Tohle by si rozhodně nevymyslel," zamručel nespokojeně a pořád skenoval telefon, jeho zvuky byly vypnuté, zda-li mu na něj konečně nepřišla od Madary zpráva.

On mu jich napsal už asi pět, ale ani na jednu mu jeho partner neodepsal. Začínalo ho to štvát. Nesnášel, když ho ignoroval!

***

Madara se po poradě se svými pracovníky konečně uvelebil u odpolední kávy ve svém křesle. Z kapsy vytáhnul telefon a přečetl si několik zpráv, které mu blonďák za tu dobu, co vedl poradu napsal. Na jeho tváři se však nehnul ani sval. Nebylo na něm absolutně poznat, jak se momentálně cítí.

Madara: V kolik dneska končíš?

Napsal mu jenom. Víc nic.

Naruto: V půl třetí.

Po pár sekundách mu zavibroval telefon. Musel se ušklíbnout. Nejspíš na něm visel jako opice na větvi.

Madara: Vyzvednu tě.

Nebylo důležité tam dopisovat nic dalšího. Pořád na něj byl trochu naštvaný, ale ten jeho zájem ho poněkud nezanechával chladným. Nikdy se na něj upřímně nevydržel moc dlouho zlobit, i když se tomu sám divil. On měl takové to zvláštní kouzlo, které vás nutilo se s ním prostě dál bavit a všechno ostatní hodit za hlavu a dělat, že to špatné nikdy nebylo.

***

Naruto odpoledne po přednáškách stál s Kibou a dalším spolužákem před fakultou. Skoro až netrpělivě se rozhlížel a srdce mu najednou poskočilo radostí, když uviděl černé matné BMW, jak zaparkovalo kousek od nich u obrubníku. Okýnko u spolujezdce se stáhlo a on tak mohl zapíchnout pohled do černovlasého muže sedícího za volantem, jak se na něj dívá.

,,Ty jo, vůbec si teda nejste s tátou podobný! Nejseš náhodou adoptovanej?" rejpnul si do něj Kiba se smíchem.

Naruto stydlivě zrudnul rozpaky.

,,T-to... Je můj přítel," přiznal nakonec.

Zamračil se, když to způsobilo všeobecné veselí. A hrklo v něm, když mu dal Kiba herdu do zad.

,,Tak v tom případě tomu naprosto rozumím, že si ho nazval senilním dědkem! Cha cha chá! Tak to je fakt dobrý, tohle!" smál se, až mu z toho vhrkly slzy do očí.

,,Není na tebe moc starej?" přisadil si Gaara, ,,Kolik mu je? Padesát?" smál se.

,,Jste idioti," odfkrnul si Naruto uraženě a rychlým krokem se vydal k autu.

***

,,Co ti je?" vydechnul Madara, když se Naruto rychle posadil na sedačky, vytáhnul elektrické okýnko nahoru a zapnul si pás.

Tváře měl rudé, ale zimou to rozhodně nebylo. Dneska ani pořádně nemrzlo.

Černovlasý se zařadil plynule zpátky do provozu.

,,Tos nemohl zaparkovat jako jinde?" vyprsknul na něj najednou Naruto a zamračeně se na něj podíval.

,,A z jakýho důvodu? Mám parkovat snad někde na parkovišti, abys tam musel docházet? Přišlo mi jednoduší zastavit kousek od tebe," nechápal ho Madara.

,,Přede všema si mě tam totálně ztrapnil!" obvinil ho Naruto a našpuleně si založil ruce na prsou.

,,Prosím?!" vydechl překvapeně tmavovlasý.