Základ vztahu [MadaNaru] ✓

15. Změna k lepšímu

Narutovo srdce zaplesalo neskonalou radostí a štěstím, když si přečetl ta jednoduchá tři slůvka, která mu dokázala vykouzlit úsměv na tváři. Nejraději by mu okamžitě odepsal a zeptal se ho, co dělá a jaký měl den, ale vzpomněl si na Sasukeho slova, aby ho nijak neuháněl. Kousnul se do rtu a sváděl sám se sebou vnitřní boj. Nakonec z esemesek vyjel, pohladil bříškem palce jejich společnou fotku svítící na něj z displeje, zamknul telefon a položil jej zpátky na stolek. Usínal s úsměvem na tváři.

***

Ráno u snídaně blondýnek s naprosto vážnou tváří oznámil, že s vejškou končí.

,,To je tvoje volba," pousmála se na něj Kushina a upila z hrnečku ještě horký čaj, ,,to nejhlavnější, maturitu, máš, takže pokud chceš seknout s vysokou, je to jenom na tobě."

,,Takže... Se nezlobíte?" vydechnul blondýnek trochu překvapeně.

,,Ne. Není důvod. S maturitou práci najdeš, vysoká byla tvoje volna a pokud se na to necítíš, nebo máš jiné důvody, nebudeme ti bránit," přikývnul Minato.

Naruto se radostně usmál.

,,Dneska si to zařídím a pak si půjdu hledat práci," zamumlal a zakousnul se do namazaného rohlíku.

,,Madara by tě ve firmě nezaměstnal? Určitě ti to už nabízel," ozvala se rudovlasá žena.

,,Nechci, aby mě tam zaměstnal jenom proto, že jsem jeho přítel. Chci mu ukázat, že něco taky dovedu sám a... To, že končím s vysokou mu ještě říkat nebudu. Nechci, aby si myslel, že jsem to udělal jenom kvůli tomu, že mi to několikrát říkal. Chci mu to říct jako překvapení, až se třeba spolu uvidíme."

Ještě včera večer mu došlo, že ten nástup na vysokou byl jen takový bezmocný výkřik do tmy. Chtěl si ještě užívat toho pověstného studentského života. Nechtěl se totiž po škole hnedka vrhnout do stereotypu pracovního života a rozhodně si to neměl za zlé, ale nakonec přišel na to, že nejspíš vysoká nebyla úplně něco, co by ho zcela naplňovalo. Možná, že když si najde práci, bude to něco jiného. Pozná zase jiné lidi, pozná, co je to vydělat si peníze a jak s nimi hlavně hospodařit. Taky by rád Madarovi přispíval na domácnost. Celé ty roky, co spolu byli, se o něj vlastně staral. Platil účty, nákupy, dárky, jeho potřeby do školy a tak dále. A blondýnek mu chtěl ukázat, že to všechno moc dobře ví a chce mu to nějak vrátit. I když měl jeho přítel peněz jako šlupek a mohl se v nich koupat, neznamenalo to, že by toho snad chtěl nějak využívat.

***

,,Jako ty vážně končíš? Ze dne na den? Proč?" nechápal Gaara, když se s ním blondýnek před univerzitou loučil.

,,Prostě... Rozhodl jsem se tak," pokrčil rameny Naruto, ,,nevyhovuje mi to a dá se říct, že to ani nezvládám. Chci zkusit něco jiného."

,,Viď, že tě do toho donutil ten dědek? Že je to tak?! Žárlí na mladý kluky, co?" začal se pošklebovat Kiba.

Naruto zatnul pěsti a naštvaně po něm smýknul pohledem.

,,Není to žádnej dědek, Kibo. Je to můj přítel a byl bych rád, aby ses o něm vyjadřoval slušně."

,,Ale, dostal si od něj na zadek, že najednou tak mluvíš?" rozesmál se, ale smích ho v následující sekundě přešel, když jej blondýnek čapnul za límec zimní bundy pod krkem a donutil jej se postavit na špičky.

V tmavých očí se blýsknulo semínko strachu, když zahlédl modrou bouři v očích svého kamaráda. Rychle dal ruce před sebe v obraně.

,,P-promiň ká-kámo, uklidni se, nemyslel jsem to tak," zakoktal se.

Plavovlásek jej poté pustil na zem.

,,Sorry, Kibo, ale nechci, aby si o něm tak mluvil. Není to žádnej dědek."

,,Nechceš si to ještě rozmyslet?" přemlouval jej rudovlásek.

,,Ne. Už jsem se rozhodl. Rád si s váma někam potom zajdu, když budete chtít, ale vejška prostě není nejspíš pro mě."

***

Když zpola spokojený blonďák došel odpoledne domů, uvařil si odpolední kávu a zalezl do svého bývalého dětského pokojíčku. Rodiče ještě nebyli doma a tak měl chvíli pro sebe, než dorazí a bude se připravovat večeře. Rozkliknul si několik záložek se stránkami nabízejícími práci a sáhnul po telefonu.

Naruto: Ahoj. Jaký jsi měl dneska den?

Odložil telefon stranou. Nečekal odpověď hned, a proto svou pozornost zaměřil na hledání práce.

Samozřejmě to nebylo tak jednoduché, jak si možná zprvu myslel. Nabídek prací byla opravdu velká škála, ale skoro téměř vždy našel něco, co se mu moc nezdálo. Ať už to byl nabízený nízký plat za naopak velkou spoustu odpracovaných hodin, nebo dojíždění, bývalá praxe či velká spousta téměř nesmyslných požadavků na určité pracovní místo.

,Jenže někde začít prostě musím,' pomyslel si zahořkle a na několik inzerátů nakonec odpověděl a rovnou jim poslal svůj životopis.

***

- O několik minut později -

Pokojem se rozeznělo pípnutí příchozí zprávy. Blondýnkova ruka ihned poté vystřelila jako šíp z ruku a přitáhla si k tělu mobil.

Madara: Pořád trvá, bohužel jsem ještě ani nedojel domů. Čeká mě totiž za hodinu s Fugakem jedna schůzka s potencionálním klientem. Co ty?

Narutovo srdce se zprudka rozbušilo radostí. Měl radost z toho, že se o něj aspoň trochu zajímá a že mu stojí za těch několik prostých písmenek. Sice to byly teprve dva dny, kdy neměl možnost ploužit se v jeho blízkosti a užívat si jí, ale už se to na něm začalo značně podepisovat. Věřil, že až bude mít možnost se mu svěřit s tím, že seknul s vysokou a snaží se si najít práci, bude z toho mít radost, a možná ho konečně vezme zase zpátky domů k sobě.

Byl to trochu paradox, že mu to došlo až v době, kdy to s ním jeho partner už nevydržel a odvezl jej k rodičům, aby tam pár dnů pobyl, ale nejspíš to vážně blonďákovi otevřelo oči.

Naruto: Ale jo, docela to šlo. Ve škole nuda jako obvykle. Už se těším na prázdniny.

I když ve škole nuda samozřejmě nebyla, nemohl mu to říct a musel to zahrát tak, jako kdyby pořád žil studentským životem.

Odpověď od Madary na sebe nenechala dlouho čekat. Avšak rozradostněné bušení srdce, vystřídala tupá rána, jako kdyby dostal něčím do hlavy.

Madara: K těm prázdninám... Myslím, že by v naší momentální situaci nebylo vhodné, abychom odjeli někam k moři a dělali, že se mezi námi nic neděje. Takže bych tu cestu do Karibiku raději posunul, kdo ví, jak se to všechno vůbec vyvine.

Do očí se mu draly nepříjemně štiplavé slzy. Jasně, že nedoufal v to, že by spolu někam za necelých čtrnáct dní někam odcestovali, ale mohl to napsat trochu jinak. Nemusel to třeba vůbec zmiňovat. Nemusel mu na to třeba odepsat vůbec.

Naruto: Rozumím.