Základ vztahu [MadaNaru] ✓

20. Základ vztahu

Naruto na něj jenom mlčky zíral. Musel s ním tiše souhlasit. Za poslední dobu mezi sebou neměli ani jednu klidnou debatu, pokud tedy nepočítal těch několik esemesek, které si mezi sebou vyměnili. Hruď se mu bolestně svírala a srdíčko v ní zrychleně bušilo.

,,Základem vztahu je důvěra mezi partnery," začal Madara tichým zhrublým hlasem, ,,já ti věřil vždycky. I když jsi kolikrát přišel opilý, nebo se prostě jenom zpozdil, vždycky jsem ti věřil. Nikdy jsem přehnaně nekontroloval s kým trávíš čas, co si s kým píšeš, s kým se bavíš. Důvěřoval jsem ti a věřil v to, že by si mě nikdy nepodvedl... Myslel jsem, že je to oboustranné. Že víš, že bych to ani já nikdy neudělal tobě. A znovu opakuju, že jsem s ním nic neměl. A pokud mi nevěříš a obviňuješ mě z něčeho, co není pravda, tak si nemyslím, že má cenu takový vztah udržovat."

Zmoženě vstal ze sedačky, aby se na chvíli vzdálil do kuchyně a mohl přinést rozdělanou lahev s vínem a dolít si. To, že jej Naruto osočil z nevěry jej upřímně zamrzelo, ale zároveň mu to najednou začalo otevírat oči.

,,Dalším základem je respekt a úcta k tomu druhému. Já ti projevoval dostatečné množství respektu i úcty, a čeho jsem se dočkal já? Toho, že jsi mě před několika týdny nařknul z toho, že jsem tě před tvými pubertálními kamarády ztrapnil. Dle mého si se snad za mě i styděl, což mi přijde opravdu nelogické. Na svůj věk vypadám víc, než dobře a nikdo by mi tolik, kolik mi je, nehádal."

Naruto nasucho polknul. Moc dobře si pamatoval tu nepříjemnou hádku v autě a následný vyhazov z vozu, kdy Madarovy přetekly nervy.

,,Co třeba taková tolerance, podpora a kompromis? Za posledních několik měsíců jsem se nedočkal ničeho z toho. Toleroval jsem všechny tvoje nálady a bral to s nadhledem, že toho máš nejspíš hodně a že za chvíli bude zase dobře. Podporoval jsem tě jak peněžně, tak psychicky a moc dobře to víš. Jak si podpořil v poslední době ty mě? Žárlivou scénou před obchodním partnerem. A kompromis? Ten ty nejspíš už dávno ani neznáš. Já jsem se snažil hledat kompromis pokaždé, když jsme se v něčem neshodli. Pokaždé jsem se snažil najít nějakou cestičku, která byla přijatelná jak pro mě tak pro tebe."

Uzumaki přešlápnul na místě. Pořád neměl dostatek slov, kterými by mu mohl oponovat. Protože... Protože to vlastně všechno byla pravda.

,,Komunikace mezi náma vázne už nějakou tu dobu. Nedokážeme si v klidu sednout a vyřešit nějaký problém, aniž by to neskončilo hádkou. O společné budoucnosti ani nemluvím, protože jsme se o tom snad nikdy nebavili. Dokázali jsme si akorát naplánovat budoucnost, která měla přijít za týden nebo za měsíc, ale něco dlouhodobějšího? Nikoliv," pokračoval a upíjel pomalu z další sklenky.

Blondýnek se už pomalu začínal třást a z očí nechával stékat horké slzy. Začínal pomalu tušit, kam tenhle dlouhý Madarův proslov vede.

,,Jediný, co nám vždycky šlo dobře byl sex. Ten se nikdy nezměnil. Vždycky to bylo něco dokonalýho. I když jsme byli za dobře, i když jsme se pohádali. Vždycky to bylo dokonalý, nebo aspoň tak to vnímám já... A... Já nechci dál setrvávat ve vztahu, ve kterým jediný, co klape je šukání."

Konečně zvedl temné hloubky, kterými doposud propaloval poloprázdnou skleničku a zahleděl se na Naruta, který vypadal, že se nejspíš, co nevidět zhroutí.

,,Nechci bejt ve vztahu, kde, ještě k tomu s mým postavením, je se mnou smýkáno jako s nějakou hadrovou panenkou s nabušenou peněženkou a ještě víc nabušenější kreditní kartou. Chci mít ve svým věku klidnej vztah. Jasně, někdy nějaká hádka musí proběhnout, ale my jsme jich měli už tolik, a ještě k tomu naprosto zbytečných, že už takhle dál prostě nemůžu. Všechno to, co jsi říkal, jak se změníš, jak se zlepšíš, že se tu objeví zase ten starej Naruto, to všechno byly jenom planý sliby a já vůl jim pořád věřil a doufal, že se tak vážně skutečně stane."

Mrzelo ho, tohle říkat. Opravdu. Ani jemu nebylo najednou nijak dobře. Zvlášť když se díval na to nešťastné klubíčko, se kterým strávil přes tři roky svého života. A i přes to špatné, co spolu v posledních několika měsících zažili, tak mezi sebou měli obrovskou spoustu hezkých převládajících vzpomínek. Mezi ty Madarovy nejoblíbenější patřilo jejich vůbec první ráno, po společně strávené noci kdy byl blonďák opilý a hned na to to, jak za ním nesměle blondýnek přišel s tím, že se do něj zamiloval. To mu vždycky vyvstanul na tváři zasněný a zamilovaný úsměv. Rád na to vzpomínal. I na mnoho dalších věcí, které spolu zažili.

,,T-takže," blondýnkův hlas byl rozklepaný stejně tak, jako jeho tělo, ,,to-tohle je asi ko-konec."

Zatnul ruce v pěst a snažil se ovládnout třas těla. Snažil se ovládnout svoje nohy, aby se neproměnily v želé a nesložil se tady poníženě na podlahu.

Madara pomalu přikývnul.

,,To, že si mě před chvíli nařknul z toho, že jsem tě snad podvedl byla pro mě asi nejspíš poslední kapka a už prostě nevidím jinou možnost, než to ukončit. Já... Nechci, aby si mě podezíral z něčeho, co bych nikdy neudělal. Rozhodně nechci bejt ve svým věku kontrolovanej a podstupovat nějaký hysterický výslechy."

,,A-a co jsem si sakra měl myslet jinýho?" vyhrknul najednou, ,,M-měl si se k němu až až a já... Cejtil jsem se najednou takovej bezvýznamnej, prostě jak nějaká nicka, jako kdybych pro tebe nebyl dost dobrej. Jako kdybych byl jenom zpestření tvýho života."

,,Myslíš si, že bych se zpestřením svýho života vydržel přes tři roky?" pozdvihl obočí.

,,Asi... Asi ne," hlesnul nakonec Naruto smutně, ,,vím, že jsem se k tobě nechoval nejlíp, vážně jsem si toho vědom. A... Asi si tohle všechno zasloužím, protože jsem si prostě nevážil toho, co mám a možná jsem tě bral i jako samozřejmost. Teď vím, že to bylo špatně a že to tak být nemělo. Chci jen, abys věděl, že je mi to všechno líto a... To už je asi jedno," vzlyknul nakonec a rozeběhl se do chodby.

***

Jeho kroky však nezamířili hned domů. Na to bylo ještě pořád až moc brzy, jeho rodiče byli určitě ještě vzhůru a on se chtěl vyhnout všetečným otázkám, kterými by ho zcela jistě zahltili. Nechtěl se před nimi složit jako domeček z karet.

Zamířil do blízké hospůdky, kam kdysi docela rád chodíval, ať už sám nebo s bývalými spolužáky. Objednal si drink a usadil se u volného stolku.

Netrvalo dlouho a rozezněl se nad ním povědomý hlas, u kterého si myslel, že jej už nikdy neuslyší.

,,Koukám, že nás osud zase svedl dohromady, co?"