Základ vztahu [MadaNaru] ✓

13. Dohoda

Madara zaparkoval před vysokým panelákem na téměř zaplněném parkovišti. Vypnul motor a zíral chvíli přes čelní sklo před sebe. Tahle situace mu opravdu byla nepříjemná, ale... Prostě už nevěděl, jak dál. Už to nezvládal Musel si dát pár dní voraz, utřídit si myšlenky a hlavně potřeboval být momentálně bez Naruta, který mu to v životě nedělal úplně jednoduché.

,,Vážně si to ještě nerozmyslíš?" polknul nešťastně blondýnek a narušil panující ticho mezi nimi.

Černovlasý muž pevněji sevřel volant v rukou a zhluboka se nadechnul.

,,Ne. Stojím si za tím, co jsem ti řekl. Myslím, že to takhle bude pro nás nejlepší. Budeme mít čas si promyslet a rozmyslet, jestli náš vztah má vůbec ještě cenu."

,,M-myslíš, že už to cenu nemá?" kníknul blondýnek a vyšpulil rozklepaný spodní ret.

,,Teď určitě ne, a proto to zatím řeším takhle. Chováš se jako nějakej schyzofrenik a já už na tebe nemám nervy. Chvíli je to v pohodě, chvíli seš na zabití. Skoro každej den musím něco řešit. Nevím, s jakou přijdeš náladou ze školy, neumíš se chovat ve společnosti, neděláš ostudu mě, ale i sám sobě. Já to s tebou všechno myslel v dobrým, ale ty mi prostě za to všechno jenom sereš na hlavu. Jsem už dost starej na to, abych nemusel řešit tvoje pubertální nálady. Až si konečně uvědomíš, jestli ti stojím za to, aby ses choval normálně, můžeme se znovu vídat a zkusit to spolu, ale pokud nijak svoje chování a přístup k životu nezměníš, nemá to smysl."

Naruto cítil kolem svého srdce nepříjemné pařáty neviditelné tísně a smutku. Nechtěl od něj pryč, pořád si stál za tím, že pauza znamená tak jako tak rozchod. A u rodičů jej bude akorát čekat ohromná spousta otázek, bude podroben opravdu skoro až kriminálnímu výslechu ze strany matky, která na něj u toho bude neskutečně nadávat, jaký je to idiot, a že si Madaru stejně nezaslouží.

,,Můžeme... Se aspoň vídat?" zkusil tedy jinak.

,,V nejbližší době určitě ne," zavrtěl Madara nekompromisně hlavou, ,,chci mít od tebe opravdu na chvíli klid."

,,P-psát si?"

,,To by možná šlo, ale to neznamená, že si s tebou budu vypisovat celý den. Budu mít hodně práce ve firmě a doma si budu chtít odpočinout. Když bude čas, odepíšu nebo se ozvu sám."

Uzumaki nasucho polknul a pak nakonec přikývnul. Vystoupil z auta, aby mohl vzápětí otevřít dveře, které vedly k zadním sedačkám a vzal si z nich své zabalené zavazadlo. Zaklapl oboje dveře a beze slova se plouživým krokem jako hromádka neštěstí, rozešel ke vchodovým dveřím.

Madara jej přes sklo auta upřeně pozoroval. Nastartoval, ale vyčkával, než blondýnek, bez jediného ohlédnutí, zmizí za vchodovými dveřmi. Počkal ještě několik vteřin, aby se ujistil, že se opravdu vydal za rodiči, než se rozjel z parkoviště pryč. Už teď mu sice začínalo být smutno, ale věděl, že tohle byla ta nejlepší volba, kterou mohl udělat.

***

,,Patří ti to," zamračila se Kushina okamžitě, když spatřila za domovními dveřmi svého syna se sklíčeným štěněčím pohledem a sbalenou taškou, a založila si mateřsky ruce v bok.

Naruto přešlápnul z nohy na nohu a sklopil hlavu jako kajícník.

,,Pojď dál, ty blbečku jeden," povzdechla si nakonec a ušklíbla se, než svého syna vpustila dál dovnitř.

***

,,Tak mluv," pobídla jej rudovlasá žena, když se posadil v kuchyni jako spráskaný pes a postavila před něj a jeho otce šálky s kávou.

,,Choval jsem se jako idiot," vydechnul blondýnek zahanbeně.

Bylo mu nepříjemné, jak na něj oba dva upíraly své všeříkající pohledy.

,,Co jsi mu udělal?" zajímala se spíše Kushina, než aby řešila pojmenování, kterým se její syn nazval.

,,Já... Udělal jsem toho hodně. Vůbec nevím, co se se mnou poslední dobou děje. Mám v hlavě zmatek a-a... Já sakra nevím," zaskučel a složil hlavu do dlaní.

Kushina jej mateřsky pohladila po zádech a pevně jej poté chytla za rameno.

,,Skončil to s tebou úplně?"

,,Ne. Dáváme si pauzu."

,,Tak vidíš. To není úplně konec, ne?"

,,Pauza vždycky znamená konec."

,,Naruto... Abychom ti třeba s tátou poradili, musíš nám říct všechno, co se mezi vámi poslední dobou dělo. Dlouho si tu nebyl na návštěvě, ani sám, ani s ním, takže o vašem soužití nemáme žádné informace," promlouvala k němu vlídným hlasem.

A Narutovi nezbývalo nic jiného, než se pustit do vyprávění. Tak jako tak by musel stejně všechno vyklopit, protože jeho matka byla opravdu ten typ člověka, co z každého svým hučením vytáhnul všechno, co chtěl.

***

,,No," začala Kushina po krátkém odkašlání, když se její syn konečně vypovídal, ,,já bych ti ty kufry sbalila rovnou všechny."

Naruto se na ní užasle a nechápavě zároveň podíval.

,,Moc mi nepomáháš," zamručel a popotáhnul.

,,Ráda bych ti vlepila pár facek, třeba si se ti rozsvítilo, ale na to si už dost starý," uchechtla se.

Blondýnek se na ní zamračil a pro jistotu se od ní na židli kousek dál odsunul. To, že je sice dost starý na pár facek byla sice pravda, ale své matce rozhodně nevěřil v tom, že právě tahle informace by zapříčinila tomu, aby u vážně nenatáhla.

,,Víš, že jsme s maminkou ze začátku s tím vztahem moc nesouhlasili, vzhledem k vašemu věkovému rozdílu, čert vem to, že je chlap," ozval se konečně i Minato, ,,ale když jsme viděli, jak se o tebe stará, jak si tě opravdu hýčká a ty úplně záříš, zkousli jsme to. A můžu teď s čistým svědomím říct, že to, jak si se k němu poslední dobou choval, nebylo rozhodně správné. Copak s ním už nejsi šťastný? Nebo... Tak nějak nechápu důvod, proč si se najednou tak změnil."

Naruto si zhluboka vydechnul a pohledem skenoval desku stolu.

,,Já... Sám nevím. Prostě... Prostě si přijdu tak, že pro něj nejsem dost dobrej."

,,Ale to tě přece neopravňuje k tomu, se k němu takhle chovat, ne? Pokud si myslíš, že pro něj nejsi dost dobrý, měl by si právě dělat úplný opak a dokázat mu, že jsi pro něj ta správná volba," domlouval mu Minato.

***

Když večer Naruto ulehal do postele, cítil se tak nějak prazvláštně. Bylo to po strašně dlouhé době, co ulehal do lůžka sám, aniž by vedle sebe měl pevné mužné tělo, které by mohl obejmout a přitulit se k němu.

I když ležel v posteli ve svém starém dětském pokojíčku, přišlo mu, že leží na zcela cizím místě. Chyběla mu ta velká měkká postel, kde se mohl roztahovat dle libosti, ale hlavně mu tam chyběl Madara. Jeho srdce se nepříjemně stáhlo a několikrát bolestně udeřilo do jeho hrudi.

S popotáhnutím se natáhnul pro telefon na noční stolek a napsal krátkou, ale velmi výstižnou zprávu.

Naruto: Chybíš mi.

Telefon zase odložil zpět na stolek a zachumlal se do peřiny. Stočil své tělo do klubíčka a zavřel oči. Snažil se si do mozku vnutit představu, že leží u Madary doma a on se prostě jenom zdržel u sebe firmě, proto tam s ním není.

Tu noc odpověď na svojí zprávu už nedostal.