Základ vztahu [MadaNaru] ✓

8. Omluva

Blonďáček opatrně a potichoučku jako myška vešel do domu. Zaklapnul za sebou domovní dveře a skoro až roztřeseně ze sebe začal sundávat oblečení.

,,Seš snad zloděj, že se sem tak kradeš?"

Mladík úlekem lehce nadskočil, když věšel bundu na věšák. Vůbec Madaru neslyšel přijít! Otočil se na něj a zadíval se do jeho zamračené tváře, sám na té své měl provinilý výraz.

,,To ti trvalo dost dlouho, než si došel domů po svých," uchechtnul se sarkasticky starší muž a pořád si ho přeměřoval nepříjemným pohledem s rukama založenýma na prsou.

,,J-já... Stavil jsem se u Sasukeho," zamumlal sklesle blonďák a těkal pohledem po chodbě jestli náhodou neuvidí svoje sbalené tašky.

Nepatrně si oddychl, když nikde žádné neviděl. I když to vlastně nemuselo znamenat, že nejsou sbalené. Mohli být klidně ještě v jiném pokoji a Madara je jenom nestihl přetáhnout do chodby. Přesto se v něm rozhořel malý plamínek naděje, že se ještě všechno vrátí do starých kolejí a dá se to zachránit.

,,Jak nečekané... Tak co všechno měl můj milovaný synovec ke mně za nejapné poznámky?" pozvedl obočí, ale nevypadalo to, že by ho to skutečně zajímalo.

,,Nic zlého neříkal... Kupodivu," vydechnul Naruto a přešlápnul na místě.

Nějak se neodvažoval ho obejít a jít dál. Čekal na pozvání, jako kdyby tu byl snad poprvé.

,,Na stole máš jídlo, jdi se najíst," prohodil Madara a otočil se k němu zády.

Pomalým krokem zamířil pryč.

Naruto se za ním smutně díval. Do očí se mu hrnuly slzy vzteku. Měl vztek sám na sebe. Choval se k němu hnusně a on mu ještě dělá večeři?! Tohle si vážně nezaslouží! Ani jeden z nich. Popotáhnul a rukávem od mikiny si utřel vlhké oči. Cítil se potupně.

Avšak místo, aby zamířil do jídelny, kde na něj čekala určitě chutná večeře, rozešel se do obýváku, kde už Madara seděl na gauči a v rukách měl rozevřenou knihu. Byl k němu zády a proto se k němu tiše přikradl. Pár sekund za ním ještě stál, než se sehnul a zezadu jej pevně objal s popotáhnutím kolem krku.

,,Moc mě to mrzí, lásko," fňuknul, ,,choval jsem se jako debil. Tohle sis nezasloužil."

Neviděl mu do tváře a proto nemohl tušit, jak se tváří.

,,Řekl jsem, aby ses šel najíst. Umíš mě aspoň někdy poslechnout?" vydechnul Madara, aniž by na sobě dal znát jakoukoliv změnu nálady.

Pořád byl chladný a lehce odtažitý, a v jeho objetí se neuvolnil tak, jako jindy.

Naruto semknul pevně rty, aby z nich neunikl bolestný vzdech, sevřel víčka, aby z nich neukápla žádná slza a jenom s krátkým přikývnutím, které musel muž na pohovce cítit, ho pustil.

***

Blonďák vytřeštěně zíral do krabičky, která byla položená před talířem, ze kterého voněla skvělá večeře. Smála se tam na něj černá bezdrátová sluchátka.

,Koupil mi dárek? Za to jak se k němu chovám?'

Teď se cítil trapně, poníženě a totálně na nic ještě víc. Stisknul zuby, aby mu přestaly drkotat a znovu si potichu fňuknul.

,,Vím, že to naše pitomý půlroční výročí, co tak rád slavíš, máme až za dva dny, ale chtěl jsem ti to dát už včera, kdyby si nepřišel v takovém stavu, jako si dorazil. Nějak jsem totiž nesenilně postřehl, že sis o víkendu roztrhnul další sluchátka, takže sem sehnal tohle. Mělo by ti to chvíli vydržet, než je ve vzteku rozdupeš."