Základ vztahu [MadaNaru] ✓

16. Spousta práce

Během následujících několika dnů, vyjma víkendu, který Naruto strávil v Sasukeho přítomnosti, lítal blondýnek z jednoho pohovoru na druhý. Nečekal, že by se mu tolik potencionálních zaměstnavatelů ozvalo a pozvalo jej na osobní pohovor. S Madarou si stihnul vyměnit několik obyčejných zpráv ve smyslu, jak se kdo z nich má, co kdo celý den dělal. Ani jeden nezabruslili na tenký led, co se týkalo otázek jejich trochu rozbitého vztahu. Naruto nechtěl vypadat jako vtěrka, držel se striktně Sasukeho rad a Madara... Do jeho hlavy bohužel neviděl a netušil, co se mu tam honí.

***

Jednoho pozdního odpoledne, když se blondýnek právě vracel z města, kde udělal menší rodinný nákup, tak mu v kapse zavibroval a zapípal telefon. Položil tašky s nákupem na linku a vytáhnul přístroj z kapsy.

Madara: Ty jsi dneska nebyl ve škole?

Narutovo srdce vynechalo několik úderů a sevřelo se mu v pěsti nervozity. Zkousnul si spodní ret. Nemělo smysl teď zapírat. Určitě si to nějak zjistil, i když netušil jak. Navíc se ptal pouze a jen na tenhle konkrétní den.

Naruto: Ne, nebyl.

Odepsal mu jednoduše.

Madara: Kde jsi teď?

Naruto: Doma.

Blondýnkovi se trochu klepala ruka, když pohledem skenoval konverzaci se svým, snad ještě, partnerem. Očekával, že mu ještě něco napíše, ale když se tak dobré dvě minuty nic nestalo, jenom s povzdechem odložil telefon a začal vybalovat nákup.

,Trochu divná konverzace. Proč se mě ptal, kde jsem a pak na to neodepsal?'

***

Odpovědi se mu dostalo o přesně sedmnáct minut později.

Madara: Jsem před panelákem.

Naruto vystřelil jako dělo k oknu v kuchyni a shlédnul dolů na parkoviště, kde opravdu zahlédnul Madarovo zaparkované auto. I přes tu vzdálenost si všimnul, jak prsty bubnuje nedočkavě do volantu.

Nečekal už ani minutu a rychle zaběhl do chodby, aby na sebe natáhnul boty a oblékl zimní bundu. Sebral klíčky z malého věšáčku a opustil byt.

Schody bral po dvou, div, že si nerozbil tlamu, jak moc pospíchal.

Před vchodovými dveřmi ven do nepříjemného mrazu se zastavil, aby se vydýchal a nevypadal tak uříceně. Otevřel, seběhnul ještě několik schodů dolů, dvě kroky překonal chodník, rozhlédnul se jestli nejede auto a přeběhl silnici.

Roztřesenými prsty vzal za kliku auta, otevřel dveře, nasednul a jemně za sebou zabouchnul. Věděl, jak Madara nesnáší, když mu tříská s dveřmi.

,,A-ahoj," pozdravil ho trochu nervózně.

,,Proč jsi nebyl ve škole?"

Madarův hlas zněl stejně chladně, jako jej slyšel naposledy, což mu na náladě moc nepřidalo. Opět si zkousnul spodní ret a uhnul pohledem. Co by mu měl jako říct? Že mu nebylo dobře? To mu měl tuhle výmluvu napsat rovnou.

,,Tak jinak... Jak to, že už do školy nechodíš víc, jak týden?"

Tahle otázka Naruta opravdu překvapila.

,,J-jak... To víš?"

Černovlasý muž si odfrknul.

,,Nuže... Nejspíš jsem se zachoval opět jako idiot, když jsem si myslel, že bych tě mohl vyzvednout a mohli jsme zajet někam na večeři. A jaké překvapení pro mě bylo, když jsem zaparkoval tam jako minule a přišoural se ke mně jeden z tvých spolužáků, kteří tam s tebou minule stáli, a oznámil mi, jestli pedofilně čekám na další ovečku," zavrčel.

Naruto zatnul ruce v pěst. Věděl, že jedinej, kdo si tohle mohl dovolit byl Kiba. Ten měl vždycky prořízlejší pusu a byl mnohem víc drzejší.

,,Řekl jsem, že ne, že čekám na tebe," pokračoval Madara naštvaně dál, ,,a on mi s arogantním úšklebkem na tváři, za kterej bych mu nejradši urval hlavu, oznámil, že moje čubička minulej tejden sekla se školou a že bych se o tebe měl trochu víc zajímat, když nevím, takhle podstatnou věc."

Naruto cítil, jak tmavovlasým cloumá vztek ze setkání s jeho bývalým spolužákem. Chápal ho. Občas to Kiba vážně trochu přeháněl a nevěděl, kde jsou hranice.

,,Vypadal jsem jako idiot," povzdechl si nakonec Uchiha a zavrtěl nechápavě hlavou, ,,zase."

Blondýnek natočil hlavu, aby se na něj mohl z profilu podívat. I přesto, jak se naštvaně a možná i zklamaně mračil, tak pořád vypadal dokonale. Perfektně. Tak, jak se do něj kdysi zamiloval.

,,O-omlouvám se," vydechnul smutně.

,,Proč si mi to do hajzlu neřekl?! Takovou podstatnou věc!" vyštěkl na něj najednou, až sebou mladík trochu trhnul.

,,J-já... Já ti to chtěl říct. Vážně! Chtěl jsem ti to říct jako překvapení, a-až si najdu práci a tř-třeba se uvidíme. Nechtěl jsem... Aby ses to dozvěděl takhle," sklopil hlavu.

Teď už mu to nepřišlo jako moc dobrý nápad, že tohle zatajoval.

,,Nevěděl jsem, že pro mě chceš přijet do školy! Nečekal jsem to, kdo by taky jo, když ti stojím jenom za jednu ubohou zprávu denně!" prsknul nakonec uraženě a založil si ruce na prsou.

,,Já ti nestál za to, aby si mi oznámil, že si ukončil studium," oplatil mu Madara a konečně se na něj za tu dobu podíval.

Temné hloubky pohlcovaly ty modré. Z toho pohledu přeběhl blondýnkovi mrazík po zádech.

,,Mělo to být překvapení, sakra! Co na tom nechápeš?! Chtěl jsem, abys na mě byl pyšnej, že jsem se nakonec rozhodl najít si práci!"

Takhle si asi nejspíš shledání po tolika dnech ani jeden z nich nepředstavoval.

,,Mám bejt pyšnej na to, že jsem zase vypadal jako totální debil?!"

,,Místo toho, aby si na mě štěkal, bys mě mohl trochu pochopit! Já se snažím dát dohromady, aby to mezi námi mohlo zase fungovat, ale teď tu ze mě děláš debila zase jenom ty!"

Blondýnkovi se z toho všeho nahrnuly slzy do očí. Poslední dobou byl poněkud přecitlivělý. Nechtěl, aby se hádali.

Madara si zhluboka vydechnul, aby se trochu zklidnil. Ano, byl naštvaný. Chtěl mu udělat radost tím, že ho překvapí, když na něj počká, než mu skončí přednášky a vytáhne ho na nějakou brzkou večeři. Mohl to být pěkný klidný večer a místo toho, po rozhovoru s tím puberťákem, čuměl jako péro z gauče.

,,Proč si nepožádal o pracovní místo mě?"

,,Nechci pracovat u tebe ve firmě."

,,A to proč?"

,,Protože chci něco dokázat sám a ne být pod dozorem a mít tě za zadkem! Chci, aby si věděl, že umím něco dokázat sám a nepotřebuju k tomu věčně tvou pomoc!"

Několik vzteklých slz si našlo cestičku z očí a opustilo je, aby v horké stopě skanulo po tváři. Naštvaně popotáhnul.

,,Jestli si sem na mě přijel akorát řvát a něco mi vyčítat, tak si sem nemusel jezdit vůbec!" prsknul naštvaně, vylezl z auta a tentokrát opravdu prásknul naštvaně dveřmi.