(Ne)správné rozhodnutí [Fred Weasley] ✔️

To nezvládnu!

Zvedla jsem pohled od talíře s rizotem, ze kterého jsem polovinu už snědla.

Střetla jsem se s dvěma pohledy očí, ze kterých mi naskakovala husí kůže.

Mile se usmáli a mě polilo horko hlavně z úsměvu staršího z dvojčat.

,,To ses fakt tak dobrá v lektvarech?" zeptal se mě George tónem jako kdyby ho to opravdu zajímalo.

,,No jako lektvary mě baví takže něco málo vím." vykoktala jsem ze sebe.

,,No totiž my máme takovej menší problém....no on tím problémem je Snape..." promluvil ke mě Fred avšak po chvilce se odmlčel jako by čekal na to jestli mě to vůbec zajímá.

Zvedla jsem trochu obočí a doufala že tohle mu bude stačit k tomu aby pokračoval.

Byla jsem nervózní když byl poblíž nechtěla jsem mluvit abych nezačala zase koktat. Skvělý stačilo to.

,,Tak trochu jsme se nepohodli a on nám řekl že pokud jsme tak chytří tak že si napíšeme opakovací test z 5. ročníku a pokud ho napíšeme a výsledek bude úspěšný sám ustoupí a povolí nám zase hrát famfrpál." dokončil svůj proslov Fred.

Co by oni dva neudělali pro famfrpál? Snížili by se i k tomu aby se zeptali holky jako jsem já na doučování.

Minulý rok se jim moc nepovedlo zakončení sezóny famfrpálu. Poslední zápas sice vyhrál Nebelvír a je nenapadlo nic jiného než ze hřiště vypálit ohňostroj.

Vymklo se jim to malinko z ruky a ohňostroj bouchl dříve než stačil vystoupat k nebi a tím ohrozili jak profesory tak studenty.

McGonagalová jim chtěla udělit měsíční trest, ale Snape to vzal do vlastních rukou i když není profesor naší koleje tak nemohla McGonagalová namítat, zasloužili si pořádný trest. Snape zakázal dvojčatům famfrpál na celý příští rok.

Ron mi říkal, že z toho byli dost v háji. Takže teď když dostali možnost, že jim bude zákaz hraní smazán udělají cokoliv aby to vyšlo a oni mohli znovu hrát.

,,Tak co pomohla bys nám? Prosím. Fakt ti budeme vděční." řekli společně dvojčata.

Do háje! Umějí být milý když něco chtějí, nedají se odmítnout a ještě fakt že mám slabost pro jednoho z nich mi na odmítnutí moc nepřidává.

,,Jo pomůžu." řekla jsem když jsem se podívala do Fredových očí. Hned uhnul pohledem.

Moje odpověď jim ale vykouzlila úsměv na tváři s radostí v hlase poděkovali a pustili se do jídla.

Náno pitomá. Jsou rádi, že jim pomůžeš aby mohli zase hrát famfrpál, nejsou rádi, že ti budou nablízku.

Tenhle oběd byl zároveň nejlepší i nejhorší. Sedět tak blízko Freda a mít ho tak blízko bylo úžasný ale zároveň nepříjemný. Stačilo trochu zvednout pohled od talíře a mohla jsem se mu podívat do tváře.

Zároveň čím déle jsem seděla u toho stolu tím více jsem byla nervózní. Tohle bylo poprvé kdy jsem mu byla tak blízko na tak dlouhou dobu.

Pořád jsem z těžka polykala jídlo a zároveň mi vysychalo v krku.

Musela jsem pořád pít, u dnešního oběda jsem vypila tolik šťávy, kterou nevypiju ani za týden.

Neustále jsem se vrtěla na lavici. Ron si mé nervozity všiml jako první a bylo mu také jasný důvod mého počínání.

Chtěla jsem se uklidnit proto jsem začala poklepávat nohou na místě což dělám nonstop, teď mi to ale pomáhalo malinko setřást obrovskou nervozitu.

Snažila jsem se dále jíst a dělat že se nic neděje to se mi moc nedařilo.

Ron dal ruku na moje koleno tím zastavil už asi dvouminutové poskakování mé nohy.

,,V klidu, dýchej, nic se neděje" zašeptal když se ke mě nahnul a tím se mě snažil uklidnit.

Ztěžka jsem vydechla a Ronava snaha o moje uklidnění začala fungovat. Dokud daný kluk nepromluvil.

Jeho hlas mě hladil po tvářích a pro moje uši to byla slast. Tak moc moje uši toužilo jeho hlas slyšet.

,,Bello? Ty se tenhle rok budeš taky snažit dostat do týmu?" nadhodil otázku Fred když už jsem měla skoro prázdný talíř.

Tak nádherné mi přišlo moje jméno když vycházelo z jeho rtů. Poprvé mě oslovil jménem a doufám že ne naposled.

,,Ne to vůbec já ráda zůstanu jen věrným fanouškem." vychrlila jsem ze sebe rychle.

Fred se podíval na svého bratra a mávl rukou k němu.

,,Ron nám říkal že si celkem dobrá tak proč to nezkusíš?" zeptal se mě ten okouzlující zrzek a položil lokty na stůl před sebe.

Otočila jsem na Rona darovala jsem mu vražedný pohled on se jen nevrle pousmál a snažil se dojíst svojí porci.

,,Ron rád přehání navíc bych nezvládla ten stres a zodpovědnost. Já si ráda jednou za čas zahraju s kamarády pro radost a to mi bohatě stačí." usmála jsem se na Freda když jsem domluvila.

Fred mi úsměv opětoval a se smíchem se otočil na Rona.

,,Stejně mi je jasný, že by ti nakopala prdel" se svým dvojčetem se zasmáli.

Se smíchem jsem zakývala hlavou na nesouhlas a pohladila Rona po rameni, který byl momentálně uražený slovy které vypustil jeho bratr z úst.

Zhltla jsem poslední sousto mého oběda a začala jsem se zvedat od stolu. Naklonila jsem se k Ronovi a šeptla jsem mu, že se uvidíme až na hodině.

Na to mi kývnul a já mohla odejít. Čím dál jsem byla od stolu tím lépe jsem mohla dýchat a i nervozita ze mě upadala.

Musela jsem se před hodinou uklidnit Fredova přítomnost u stolu a ještě fakt, že jsem s ním mluvila mě uváděla to rozpaků.

Přesto jsem chtěla cítím jeho přítomnost i když semnou házela ze strany na stranu.

Odskočila jsem si na záchod a pádila jsem na hodinu historie. Tohle byli velmi nudné hodiny většinu času jsem při nich usínala.

Šla jsem chodbou a nechala se unášet vlastními myšlenkami. Myšlenkami na Freda a na to jak obsolutně ho nebudu moc dokázat doučovat. Vždyť já s ním sotva dokážu mluvit natož sedět vedle něho a vyprávět mu něco o lektvarech. Nedokážu logicky uvažovat když je poblíž. Já hloupá souhlasila ale když ono se nedalo odmítnout když mě o to požádal on. On a George.

Už jsem se ani nedívala na cestu můj pohled směřoval k zemi a já byla obklopena mými myšlenkami a pocity.

Měla jsem koukat na cestu samozřejmě že jsem se s někým srazila a celkem dost silně.

Dotyčný musel běžet a bez rozmyslu zatočit do uličky ve které jsem se nacházela i já.

,,Auu" jediná hláska která z nás vypadla při nárazu.
......................................................................

~butterfly