(Ne)správné rozhodnutí [Fred Weasley] ✔️

Všechno nejlepší!

Zamilovaní až po uši jsme přišli do společenské místnosti.

Už jsem jsi naprosto jistá, že je to láska. Jsem si jistá, že ho miluju celým svým srdcem. Miluju Freda Weasleyho.

---------------------------------------------------------

,,Za měsíc je NKÚ a ty jsi se ještě nezačala učit." promluvila naštvaně Hermiona.

,,Já vím." odpověděla jsem a nadále se věnovala upravováním Fredových vlasům.

,,Zkazil si ji Weasley." odvětila, když svůj pohled sklopila zpět na svou snídani.

,,To ona zkazila mě." zamumlal.

Začal mě zasypávat drobnými polibky na rty.

,,Všechno nejlepší!" společně zakřičeli.

Právě přiběhl Ron, Harry a Alex. V rukou Ron držel zákusek s jednou svíčkou. Postavila jsem se a svíčku sfoukla.

,,Doufám, že sis něco přála." řekl a objal mě.

,,Všechno nejlepší Bello. " popřál mi Harry.

,,Všechno nejlepší krásko!" popřál mi i Alex a pevně mě objal.

,,Promiň." potichu zamumlal.

,,Nic se neděje." odpověděla jsem v objetí.

Poprvé za tu dobu co jsem s Fredem mě Alex nazval kráskou.

,,Něco pro tebe mám." promluvil a chytil mě za ruku.

Kolem zápěstí mi zapnul stříbrný řetízek, na kterém byly přívěsky ve tvaru písemka I a H.

,,Je nádherný! Děkuju!" dojatá jsem Alexovi věnovala polibek na tvář.

Nechci ani pomyslet na to, že s tímhle zelenookým klukem trávím poslední měsíc v Bradavicích. Příští rok tu už nebude.

Kdo ví, jestli ho vůbec někdy uvidím. Před pár týdny jsem se dozvěděla, že po studiu se stěhuje do Ameriky.

Znovu jsem zasedala místo vedle Freda. Chytil mě za ruku, aby si mohl z blízka prohlédnout darováný náramek. Odfrkl a lokl si ze své šťávy.

,,Dneska mám pro tebe přichystané překvapení." zašeptal mi.

,,Mám se bát?" zeptala jsem se zvědavě.

,,Co kdybychom se dneska trochu ulili, pro jednou." zamumlal a mrkl na mě.

,,Opravdu si mě zkazil Weasley. Měl by ses stydět." ironicky jsem pronesla s úsměvem.

,,Takže platí Hamiltonová?" optal se.

,,Platí Weasley!" odpověděla jsem.

---------------------------------------------------------

,,Není mi nějak dobře." promluvila jsem k Ronovi.

,,Čekají nás ještě dvě hodiny. Myslíš, že to zvládneš?" odpověděl mi.

,,Asi nezvládnu." snažila jsem se lhát.

,,Tak si to užij s Fredem." provokativně odvětil.

,,Dobře, přiznávám." přiznala jsem.

,,Jsi fakt hrozná, víš to?" ironicky řekl.

,,Vím, Fred mě zkazil." řekla jsem a rozběhla se směrem k obrazu Buclaté dámy.

Vyslovila jsem heslo a vešla dovnitř. Uvnitř společenské místnosti se nacházel jeden jediný člověk. Ovšem, že to byl ten můj zrzek.

Přistoupila jsem k němu. Na rtech se u objevil ten nádherný úsměv a na tvářích ty jeho roztomilé dolíčky.