(Ne)správné rozhodnutí [Fred Weasley] ✔️

Hodně štěstí kluci!

Z jeho pohledu mi přišlo, že ho to mrzí. Díval se provinile. Usmála jsem se na něho.

Muselo ho to překvapit, jelikož na chvíli zadržel dech. Úsměv mi nakonec opětoval.

Isabello! Zase mu chceš podlehnout? Pak zase budeš brečet Alexovi na rameni. Oklepala jsem se a odvrátila pohled.

Teď si tomu dala. Skvělý fakt!

---------------------------------------------------------

,,Jsi skvělej! Zvládneš to! Věřím ti! Dneska vyhrajeme!" povzbuzovala jsem Rona před šatnou.

,,Bell já ti nevím. Určitě to pos...."nervózně mi odpověděl.

,,Blbneš? Jsi úžasnej! Budu ti držet palce." skočila jsem mu do řeči a dala mu pusu na tvář.

,,Já pusu pro štěstí nedostanu?" se šibalským úsměvem řekl, když se svým dvojčetem vyšel ze šatny.

Přistoupila jsem k němu. On se naklonil, abych na něho dosáhla. Vlepila jsem mu pusu na tvář a popřála mu hodně štěstí. Vítězně se usmál a odběhl ke svému mladšímu bratrovi, aby ho také povzbudil.

,,Uhm....hodně štěstí." nervózně jsem se snažila popřát i Fredovi.

,,Děkuju." usmál se.

Popošla jsem k němu blíž a stoupla si na špičky. To ho přinutilo se sehnout níž. Jedou rukou jsem ho chytla za tvář a dala jsem mu jemnou pusu.

Naše obličeje byli od sebe stejně daleko jako před pár týdny v umývárně.

Hodně pomalu jsme se od sebe oddalovali. Chtěla jsem ho hrozně políbit, ale musela jsem se držet.

Teď jsme jen vedle sebe trapně stáli.

,,Tak já už si půjdu sednout." nevrle jsem řekla a přitom kopla do kamínku na zemi.

,,Jo jasně." kývl.

,,Hodně štěstí kluci!" křikla jsem na všechny a pohled jsem darovala hlavně Ronovi.

---------------------------------------------------------

,,Já ti říkala, že to dneska vyhrajeme." šťastně jsem pronesla k Ronovi.

,,Vyhráli jsme díky Harrymu. Chytil zlatonku." otráveně řekl.

Už jsme seděli ve společenské místnosti a povídali si.

,,Večer bude taková menší oslava, že jsme vyhráli první zápas." prohodil Ron, když se ke mě naklonil.

,,Zase oslava? Nemyslíš, že to minule už stačilo?" naštvaně jsem se ho zeptala.

,,Tahle oslava bude v pokoji Freda, George a Leeho. Bude tam jen pár lidí. Půjdeš taky?" nakonec se zeptal.

,,Promiň asi spíše nepůjdu. Jsem i nějaká unavená, akorát bych to tam kazila. Hlavně si to užij!" domluvila jsem a zvedla se k odchodu.

---------------------------------------------------------

Vzbudilo mě klepání na dveře. Rozlepila jsem oči a budík na stolku mi napovídal, že je něco po 11 večer. Holky spaly jako zabité.

Kdo to může být? Otevřela jsem dveře, které malinko zavrzali. Tak tuhle osobu jsem absolutně nečekala.

,,Ahoj, promiň že tě ruším, ale potřebuju pomoc. Spíše někdo potřebuje tvojí pomoc." šeptala ke mně Angelina.

,,Mojí pomoc? Proč zrovna ode mě? A kdo mě potřebuje?" nechápavě jsem na ní koukala a házela otázku za otázkou.

,,Ron." řekla srozumitelně.

Dále jsem se na nic neptala. Jen jsem si nandala podprsenku jelikož jsem spala v tílku a krátkých kraťasích.

Vedla mě do části kde se nacházejí chlapecké ložnice. Otevřela ložnici s číslem 6. Hned při otevření mě do nosu udeřil zápach alkoholu.

Hlasitý smích se linul z pokoje, proto rychle Angelina za námi zabouchla dveře.

,,Už mi přišla moje milovaná kamarádka." klopítavě ke mě přišel Ron a nemotorně mě objal.

Jen jsem stála jak přikovaná k zemi. Hlavou se mi přemítali scénáře toho jak teď Ronalda seřvu.

Uklidni se.

,,Ronalde? Kolik si toho vypil?" snažila jsem se na něho neřvat.

,,Jen malinko. Vidíš takhle." ukazoval mi těsnou mezeru mezi prsty.

,,Chtěli jsme ho s klukama odnést do ložnice, ale řekl že nikam nepůjde, že chce abys přišla." řekla mi Angelina, která stále stála zamnou.

Mezitím co jsem Rona přidržovala jsem se po pokoji rozhlížela a hledala člověka, který by mi s ním pomohl. Bylo to celkem těžké. Většina na tom nebyla o nic lépe než Ron. Mohla jsem říct Angelině, ale podle mě by dvě holky nezvládly odnést opilého kluka.

Přivedla jsem Rona k nejbližší volné židli a posadila ho na ní. Poslušně si sedl a já se vydala ke kandidátovi na výpomoc.

,,Ahoj, tak se tě konečně Ron dočkal. Ty jsi v pyžamu?" řekl mi, když jsem si k němu stoupla.

,,Jo jsem. Frede potřebovala bych s ním pomoc. Sama to nezvládnu a ty jsi mi přišel jako nejvíc při smyslech." řekla jsem mu a v duchu se modlila ať mi pomůže.

,,Jasně, pomůžu." řekl, když se zvedl ze židle.

Oddychla jsem si a mířila zpátky k Ronovi. Naklonila jsem se k němu.

,,Rone s Fredem tě teď odneseme do tvé postele jo." řekla jsem a malinko s ním zatřepala.

Jen těžce přikývl. Oba jsme ho chytili z jedné strany a mířili jsme z místnosti. Nechala jsem vést Freda jelikož jsem nevěděla kde má Ron ložnici.

Nechtěla jsem jít dovnitř. Fredovi to došlo a tak Rona přidržel pevněji a odnesl ho do postele. Vrátil se za pár minut.

,,Pan Weasley si poručil, že mu máme ještě přinést svetr, který si prý nechal na gauči ve společenské místnosti." jen jsem nad tím protočila oči.

Šli jsme po schodech dolů najít tedy Ronův svetr.

,,Mám ho!" křikla jsem směrem k Fredovi.

Podala jsem mu ho a on si ho s úsměvem vzal.

,,Víš Bello. Chtěl jsem se omluvit za to minule. Chtěl jsem se ti omluvit už dříve ale nějak nebyla ta správná chvíle. Omlouvám se." dokončil svojí omluvu.

Překvapilo mě, že se omluvil. Možna by se, ale neomluvil kdyby v sobě neměl pár kapek alkoholu.

,,Omluva se přijímá." usmála jsem se.

Úsměv mi opětoval.

,,Dobrou noc." prolomila jsem ticho a otočila se k odchodu.

,,Bello počkej!" chytil mě za ruku.

,,Dobrou noc." s těmi slovy mě políbil.

,,Promiň to jsem neměl....Máš přítele a...prostě jsem hlupák" když domluvil zavřel oči jako kdyby čekal, že mu přiletí facka.

,,Pokud zase myslíš Alexe, tak mezi námi se nic nezměnilo. Nemám přítele." řekla jsem pobaveně.

,,Ahaaa já myslel, že se to mezi vámi změnilo. Říká ti krásko a drželi jste se za ruku." prohrabl si vlasy a rukou přejel až do zádu tyl.

Jen jsem se smála. Byl tak roztomilý, když byl nervózní.

,,Počkat! Ty jsi mi ani nedala facku. Takže bych ti asi měl znovu popřát dobrou noc." teď už mluvil více sebevědomě.

Jako lusknoutím prstu se změnil. Byl to pořád Fred ale tohle byl ten rebelský vtipálek a lamač dívčích srdcí, kterého jsem potkávala na chodbách.

Nedala jsem mu žádnou odpověď, jen jsem se usmívala, když se ke mně začal přibližovat.
......................................................................

~butterfly