(Ne)správné rozhodnutí [Fred Weasley] ✔️

Nezměnila jsem se.

S hladovým žaludkem jsem zasedla mezi dva zrzky a pustila se do snídaně.

Fred si mě za bok přitahl ještě blíž a začal mě osypávat drobnými polibky. Hrdě jsem mu je oplácela.

,,Tak co? Jak se má naše děťátko?" promluvil a dal mi ruku na břicho.

V ten moment jsme upoutali pohled všech našich přátel. Rona jsem začala plácat po zádech, aby se mi neudusil, jelikož mu zaskočilo sousto. Znovu popadl dech.

,,Dělá si srandu. Nejsem těhotná." uklidňovala jsem se smíchem mého kamaráda.

Fred se popadal smíchy za břicho.

,,Opravdu vtipný! Málem jsme všichni dostali infarkt!" vychrlil ze sebe.

,,Tohle se mi povedlo." řekl radostně a plácl si se svým dvojčetem.

---------------------------------------------------------

,,Takže na obědě Hamiltonová." řekl mi, když jsme vyšli z velké síně.

Na souhlas jsem kývla a zahákla se mu kolem krku. Do polibku jsem se pak začala usmívat.

,,Ty fakt všechno zkazíš." odvětil s úsměvem.

Rozloučili jsme se a každý šel svým směrem. Kolem mě rychlou chůzí prošel mně velmi známý člověk. Doběhla jsem ho a oslovila ho.

,,Alexi počkej! Chci s tebou mluvit." promluvila jsem k němu.

Dotyčný nijak nereagoval. Chytla jsem ho za paži a prudce jsem trhla.

,,Nemůžeš mě ignorovat věčně!" křikla jsem.

,,Co chceš?" zeptal se nepříjemně.

,,Chci ti to všechno vysvětlit. Vyslechni mě." řekla jsem klidně.

,,Není co vysvětlovat." prohodil a otočil se k odchodu.

,,Prosím Alexi. Nechci tě ztratit." zastavila jsem ho se slzami v očích.

Zvedl obočí na důkaz toho, že mám začít s vysvětlováním. Zhluboka jsem se nadechla.

,,Od toho večera jak jsem měla s Fredem sraz na astronomické věži jsme se tajně scházeli...." začala jsem vysvětlovat.

,,Takže ty jsi mi lhala.....zase!" skočil mi do řeči.

,,Já jsem ti nechtěla lhát. Nikomu jsem lhát nechtěla, ale Fred řekl, že to bude naše tajemství." doplnila jsem s chvějící se hlasem.

,,Vůbec tě nechápu Bell. Myslel jsem, že tě znám....očividně ne." řekl ublíženě, až mě to zabolelo.

,,Znáš mě Alexi! Jsem to pořád já! Nezměnila jsem se. Záleží mi na tobě." odvětila jsem se slzami.

,,Víš moc dobře, že já a Fred se moc v lásce nemáme. Jednoduše se nesnášíme. Mě záleží na tobě, ne na něm. Takže......zase všechno dobrý!" domluvil Alex.

Skočila jsem mu do náruče a nechala slzy padat na jeho školní hábit.

---------------------------------------------------------

,,Kde jsi byla zas?" zeptala se mě nedočkavě Hermiona, když jsem vedle ni zasedla židli.

,,Potkala jsem Alexe na chodbě. Promluvili jsme si a jsme zase v pohodě." vyklopila jsem na ní.

,,Tak to je skvělý." řekla s úsměvem.

---------------------------------------------------------