(Ne)správné rozhodnutí [Fred Weasley] ✔️

Miluju ji celou.

Její slova jsem vzal naprosto vážně. V tu chvíli už mě nic nezastavilo. Dotlačil jsem ji až ke zdi.

Začala mi rozepínat kalhoty. Ta holka mě neskutečně vzrušuje. Svlékl jsem z ní tričko.

Odhodil jsem ho a ona to samé udělala s tím mým. Kdyby nás teď někdo vyrušil, tak ho na místě zabiju.

Odtáhla mě. V ten moment jsem se začal bát, že jsem něco pokazil. Ona se ale jen usmála a klekla si. Stáhla mi kalhoty až ke kotníkům. Dolů šlo i mé spodní prádlo.

Stáhl jsem ji všechny vlasy dozadu, aby se ji nepletly. Své nehty jemně zaryla do mých stehen.

Tohle už déle nevydržím. Rychle jsem si ji vytáhl zpět nahoru.

Začal jsem ji znovu líbat a přitom ji rozepínal kalhoty. Nemotrně mi je pomohla z ní svléknout.

Ocitla se předemnou opět jen ve spodním prádle. Látky plné krajek doslova křičely ať je z ní strhnu.

,,Freddie?" oslovila mě.

Nějakou chvíli jsem na ní totiž jen tupě zíral a obdivoval její krásu.

,,Jsi nejkrásnější. " řekl jsem potichu.

To ji na tváři vykouzlilo ten nádherný úsměv. Musel jsem ji znovu políbit na její plné rty.

Stáhl jsem ji kalhotky a rozepl podprsenku. Za zadek jsem si ji vyzdvihl a více přimáčkl na ledovou zeď za ní. Křečovitě jsem ji přidržoval za stehna.

Vnikl jsem opatrně do ní. Zhluboka se nadechla a jemně mě zatahala za vlasy. To jsem tak moc od ní miloval. Miluju ji celou.

Začal jsem rychle a tvrdě přirážet. Nebránila se. Tím propuklo její úžasné vzdychaní. Já nijak neotálel a přidal se k ní.

Zhluboka jsem oddychoval. Čím dál tím rychleji. Přišlo mi, že až zakřičela, když jsem ji dovedl k zasloužené rozkoši.

Musel jsem ji dát dlaň přes rty. Jinak by svým hlasitým sténáním upoutala pozornost někoho z chodby.

Pro mě samotného bylo těžké při konečném uspokojení nebýt hlasitý. Byli jsme zpocení a udýchání.

,,Byla jsi úžasná." zamumlal jsem, když jsem mi položil zpátky na zem.

,,To ty jsi úžasnej a pořád jedinej." usmála se a políbila mě.

Její slova mě zahřála. Pořád s nikým nespala. Jestli to co k ní cítím není láska, tak už opravdu nevím.

---------------------------------------------------------

Ve společenské místnosti jsme se zastavili.

,,Řekni Ronovi, že jsem šla už spát, ano?" promluvila.

,,Samozřejmě řeknu mu to." odvětil jsem mile.

,,Ty víš moc dobře, že k tobě pořád něco cítím." zamumlala a otočila se k odchodu.

Než jsem si uvědomil co právě řekla byla už u dívčích ložnic. Její chůze a řeč byla už skoro podobná střízlivému stavu. Zítra ji, ale nebude nejlíp.

Vrátil jsme se zpět na náš pokoj. Bylo tam už jen pár lidí mezi nimi byl i Ron. Tomu jsem vzkázal, co jsem měl.

Pokoj se konečně vyprázdnil a já mohl ulehnout ke spánku. Než jsem usnul ještě jsem se rychle svěřil Georgovi. Jsme dvojčata, říkáme si úplně všechno.

Brácha mě začal povzbuzovat, že to s Bellou vyjde a skončíme zase spolu. On je jediný, kterému jsem se přiznal, že k Belle cítím něco víc.

Ráno i přes bolest hlavy jsem měl skvělou náladu. Myšlenky mě pořád odnášely za Bellou a za včerejším večerem.

Já hlupák to poprvé zkazil. Tak moc jsem ji ublížil. Dvakrát. Teď už to ale nepokazím. Nenechám si ji už proklouznout mezi prsty.

George jsem popoháněl na snídani. Ona, ale ve velké síni nebyla. Dobrá nálada mě na pár minut opustila.

Počkám si na ní až bude čas oběda. Jak ji znám určitě ještě spí. Ve společenské místnosti se taky neobjevila.

Čas oběda nastal a já očekával tu moji milovanou. Seděl jsem na gauči tak, abych měl vyhled na schody. V čekání mě, ale vyrušil Lee, který začal o něčem mluvit.

V tu chvíli mi proklouzla. Leemu jsem se omluvil, že musím už jít. Doběhl jsem ji a ze zádu ji zakryl oči. Ruce ze svých oči sthrla a otočila se.

,,Můžeš mi vysvětlit co děláš?" nepříjemně se zeptala.

Nechápal jsem co se stalo. Co jsem udělal špatně? Jen jsem ji chtěl překvapit a ona tohle. Doběhl nás George.

,,Ona si nic nepamatuje. Teď jsem mluvil s Ronem a Hermionou." promluvil.

,,Ty si nic nepamatuješ?" zeptal jsem se, abych se ujistil.

,,Poslední na co si ze včerejšího večera vzpomínám je to, že jsem tancovala s tím klukem." odvětila stále nepříjemným tónem.

,,Promiň...." omluvil jsem se.

,,Že se mezi námi nic nestalo?" přerušila mě.

,,Ne, nestalo. Já si tě spletl s Angelinou. Ze zádu vypadáte hrozně podobně." odpověděl jsem.

,,Sbohem." arogantně hlesla a odešla.

Co jsem měl jako říct? Vyspali jsme se spolu v dívčí umývárně ve druhém patře. Ráda by určitě nebyla.

Končím. Už na to nemám sílu. Kašlu na to. Kašlu na ní. Nemá to smysl.

Měla pravdu, že nám bude líp, když budeme dělat, že se neznáme. Otočil jsem se zpět k obrazu Buclaté dámy.

,,Frede, počkej! To se vysvětlí." snažil se mě zastavit.

,,Co se jako vysvětlí? Sám si to viděl. Kdybych řekl co se stalo tak....kašlu na to." naštvaně jsem sebou škubl.

,,Kámo, ty si mi to včera zkazil. Mohl jsem zažít fakt skvělou noc." zastavil mě Johnatan.

,,Drž hubu." hlesl jsem k němu.

,,Takže klídek jo." odvětil zamračeně.

,,Stejně si ji chtěl jen využít." řekl jsem a mávl rukou.

,,Ty si ji taky využil. Proč bych já nemohl." zasmál se.

,,Zmizni!" křikl jsem na něho.

Jindy bych mu vrazil pěsti. Teď jsem na to ale neměl sílu. Fyzicky ani psychicky.

Nehodlám se už nikdy tak moc zamilovat. Láska je svině!

Zamkl jsem se v pokoji a tvrdě dopadl na postel. Proč já hlupák si to neuvědomil dřív?!
......................................................................

~butterfly