(Ne)správné rozhodnutí [Fred Weasley] ✔️

Dětská láska.

,,Hrozně se ti omlouvám" promluvil ke mně kluk který mě srazil.

Ten hlas jsem moc dobře poznávala proto jsem ani nebyla naštvaná že mě srazil právě on.

Začala jsem si sbírat knížky které mi popadali při nárazu. Přidal se ke mě a pomohl mi zvednout poslední knížku. Podal mi ji a podíval se mi do tváře.

,,Jee ahoj tebe jsem vůbec nečekal" řekl mi kluk s radostí v hlase.

Na jeho pozdrav jsem se usmála a objala ho. Objetí mi opětoval a pevněji mě stiskl. Pokaždé hezky voněl.

Srazil mě kluk do kterého jsem byla zaláskovaná ve druhém ročníku. On byl moje dětská láska. Posílali jsme si milostné psaníčka. Kdo by tušil, že se z něho stane takový pohledný kluk.

Opravdu byl hezký a taky velmi chytrý, ale tak hezký jako Fred nebyl.

Doteď nechápu že se semnou pořád baví a jsme kamarádi. Alex je všemi milován má spoustu kamarádů a já mám pár kamarádů a do skupiny oblíbených vůbec nepatřím.

Když jsme se odtáhli hezky se na mě usmál a začal se mě vyptávat jak se mám a co je nového. Co jsem mu měla asi odpovědět? Mám se poměrně dobře a jsem posedlá Fredem Wesleym.

,,Joo mám se skvěle a nic nového u mě není, jako vždy." konečně jsem mu odpověděla a zeptala jsem se ho na totéž otázky.

Chvilku mi vyprávěl co je u něho nového a kam by chtěl aby se jeho život směřoval. Je totiž v posledním ročníku. Vůbec mu teda nezávidím. Musí být každý den terčem otázek typu: co chceš být, kde budeš pracovat, co nějaká rodina, zůstaneš nebo budeš cestovat. Pár minut jsme se bavili pak se Alex v půlce věty odmlčel.

,,Sakra já vlastně pospíchal. Rád jsem tě viděl. Měj se hezky ahoj. Alex se rozběhl tak rychle, že jsem mu ani nestačila říct ahoj.

Pokračovala jsem dál na moji "velmi" oblíbenou hodinu.

---------------------------------------------------------

Zbytek dne byl nudný. Nic zajímavého se nedělo. Šla jsem si po prvním náročném dni odpočinout do pokoje.

Chvilku po mě přišla Hermiona. Jen jsem ji pozdravila a stále jsem ležela na zádech na posteli a hleděla na strop nademnou. Hermiona si všimla že na posteli neležím kvůli únavě. Lehla si vedle mě a vzhlédla vzhůru.

,,Bell, děje se něco?" zeptala se mě starostlivým hlasem. Chvíli jsem nic neříkala, pak ze mě vypadlo.

,,Mio já to nezvládnu, nezvládnu ho doučovat se tam zhroutím nebo budu koktat, že mi nebude rozumět." pohlédla jsem na ni.

Hermiona už mě skenovala starostlivým pohledem. Povzdechla jsem si a čekala jsem, že Hermiona vymyslí něco díky čemu bych se mohla nějakého doučování vyvarovat.

,,Nejlepší by bylo kdyby sis vymyslela nějakou výmluvu. Třeba....že se ti udělalo špatně nebo že prostě nemáš prostě čas, ale kluci na tebe spoléhají. Fakt věří že je něco naučíš a oni se budou moc vrátit k famfrpálu.....tak co kdybych ti s tím pomohla. Jsou dva, když ti pomůžu tak si každá vezme stranou jednoho něco ho naučí a hotovo." řekla mi s úsměvem Hermiona.

Přišoupla jsem se k ní a s poděkováním ji objala. Možná když tam bude Hermiona nebudu tak nervózní.

Ví moc dobře, že Fred se mi líbí. Svěřila jsem se tím ji jako první. Dneska na snídani sive seděl vedle mě Ron ale i tak jsem byla neskutečně v háji, třeba s Hermionou to bude lepší.

Povídali jsme si tak dlouho, že jsme skoro zapomněli na večeři. Rychle jsme si nazuly boty a vyšly z pokoje. Cestou do velké síně jsme se smály vtipu na který jsme si vzpomněly.

Se smíchem jsme si sedli na naše místa u stolu a nandali si večeři na talíř. Konverzace u večeře se výjimečně neschýlila k famfrpálu takže si s námi povídala i Hermiona.

,,Počítáš s námi že jo?" promluvil ke mě vysoký kluk který si sedl vedle mě.

Zaskočilo mi když jsem si uvědomila komu hlas patří. Ron mě lehce poplácal po zádech abych se mohla pořádně vykašlat, když jsem popadla dech promluvil ke mě znovu.

,,Promiň nechtěl jsem tě nějak vylekat. Snape říkal že test si s Georgem napíšeme v pátek takže máme pár dní čas. Počítáš s námi tedy že ano?" dokončil Fred a usmál se.

Trvalo než jsem se na něho podívala a dala mu odpověď.

,,Jo jasně počítám. Mohli bychom se tedy sejít ve čtvrtek třeba v knihovně. Hodí se vám to?" řekla jsem poměrně v klidu.

Zrzkovi se na tváři objevil větší úsměv.

,,Platí! Uděláme si s Georgem čas." řekl a začal se zvedat od stolu. Než odešel ještě jsem se na něho otočila.

,,Takže ve čtvrtek ve 3 v knihovně." řekla jsem rozhodnutě Fredovi který měl už namířeno k odchodu.

Jen kývl na souhlas a odešel si zpět sednout ke svému dvojčeti a skupince kamarádů. Byla jsem víc v klidu než u oběda. Možná mi častější přítomnost Freda i prospěje a já nebudu už tak nervózní.

Nabrala jsem si sousto a podívala jsem se na Hermionu ta se na ně upřímně usmívala a v jejich očích jsem mohla vyčíst co by mi řekla. Řekla by mi že jsem to zvládla, že jsem zvládla mluvit s Freden Weasleym bez zakoktání.

Po večeři jsem se s mými milovánými přáteli přemístila do společenské místnosti.

Povídali jsme si, hráli karty a dojídali jsme zbytky sladkostí, které nám ještě zbyli z vlaku.

Šli jsme spát poměrně pozdě i ve společenské místnosti už byl celkem klid a prázdno. Jinak tam je celkem rušno.

Šla jsem si vyčistit zuby, odlíčila jsem si řasenku z očí a převlékla jsem se do prvního velkého trička co jsem ve skříni našla, ještě jsem vyhrabala nějaké kraťasy.

Smotala jsem si vlasy do drdolu sice vím že to není úplně dobré pro vlasy ale prostě nesnáším když je ráno mám všude navíc mi ani pak nejdou vůbec rozčesat.

Lehla jsem si do postele a už teď jsem věděla že zítřejší ráno bude ještě horší než bylo to dnešní.

Po chvilce už jsem se vznášela ve svých snech.
......................................................................

~butterfly