(Ne)správné rozhodnutí [Fred Weasley] ✔️

Co není, může být.

,,Na tohle nemám nervy." řekla jsem naštvaně.

Už několik minut jsem se snažila si ze svých přerostlých vlasů něco vytvořit.

,,Pomůžu ti." mile řekla a přistoupila ke mně.

Ta holka snad umí úplně všechno. Za několik minut na mé hlavě vykouzlila vysoký a objemný drdol. Povytáhla pár pramínků ať drdol nevypadá perfektně.

,,Děkuju Mio. Je to nádherný." užasle jsem poděkovala.

Hermiona se usmála a pokračovala ve svých přípravách. Tak teď jsou na řadě šminky.

Já osobně jsem si schopná dát maximálně řasenku. Tohle pro mě bude ještě složitější než nějaký účes.

Naštěstí se ale k mým šatům a k mému účesu bude hodit jen jemné stíny a lesk.

Na oční víčka jsem si nanesla tedy jen světle hnědý stín. Přidala k tomu řasenku, na které jsem si dala dnes výjimečně záležet.

Zakončila jsem to průhledným leskem na rty.

Otočila jsem se na Hermionu. Ta už byla oblékla v šatech. Měla tmavě modré šaty s volánky a dlouhou sukní.

,,Moc ti to sluší Mio." řekla jsem zcela upřímně.

Byla opravdu nádherná.

,,Děkuju. Zvedej se a už se konečně navleč taky do šatů." mile promluvila a přitom se ještě upravovala před zrcadlem.

Otevřela jsem skříň a vytáhla z ní obrovskou krabici. V ní se samozřejmě nacházely mé černé šaty. Schodila jsem ze sebe svůj fialový župan a začala se soukat do šatů.

Musela mi přispěchat na pomoc má kamarádka, jinak bych svou šikovnosti šaty roztrhla. Hermiona mi zapla zip a já popošla k zrcadlu.

Černé šaty s kombinací účesu od Hermiony a mého pokusu o nalíčení vypadaly ještě lépe než před týdnem, když jsem si je zkoušela v obchodě.

,,Bello vypadáš úžasně!" zvolala nadšeně Mia.

Ještě jsme si nazuly střevíčky. Byly jsme kompletní a mohli jsme vyrazit na ples.

S klukama jsme se dohodli, že na nás počkají ve společenské místnosti v 18:45.

Chtěli jsme přijít pár minut dříve než začne ples. S rozklepanými prsty a nervozitou jsem společně s mojí kamarádkou vyšla z pokoje.

Ve společenské místnosti bylo pár lidí. Kapka nervozity ze mě upadla, když jsem je zahlédla všechny. Rona, Harryho a Alexe.

Začali jsme scházet schody a v tom si nás všimli.

,,Znervozňuje mě jak na nás všichni zírají." zamumlala jsem k Hermioně.

,,Zírají na tebe Bell." odpověděla mi s úsměvem.

Opravdu mě její slova neuklidnila. Bála jsem se, že slítlu schody až dolů. Křečovitě jsem si držela šaty, abych si na ně nešlápla a nestal se trapas, který mi proběhl hlavou.

,,Jsi....nádherná Bell." snažil ze sebe vyklopit Alex, když jsme sešli schody.

,,Tobě to taky sluší." pochválila jsem ho mile.

Měl černý společenský hábit s bílou košili a černý motýlkem, který to vše jen zdobil.

,,Můžeme jít" promluvil Harry a vydal se směrem z místnosti.

Alex mi nastavil paži a mohli jsme jít.

,,Hlavně mě nenech spadnout prosím." řekla jsem Alexovi se strachem.