(Ne)správné rozhodnutí [Fred Weasley] ✔️

Krásko jdeme.

Dva měsíce uběhli jako voda. Dva měsíce od doby, co jsme nastoupili do 5. ročníku. Dva měsíce od toho, co jsem doučovala Freda.

Celé dva měsíce se choval jako kdybychom se neznali, jako kdyby se vůbec nic nestalo. Ubližovalo mi to. Naivně jsem si myslela, že po doučování se to mezi námi změní. Myslela jsem si, že se z nás stanou přátelé nebo aspoň, že se pozdravíme na chodbě, když se uvidíme.

Ale nic, žádná změna. Nezbývá mi nic jiného než taky předstírat, že se vůbec nic nestalo.

Ani jednou se na mě za ty dva měsíce nepodíval, ani semnou nepromluvil. Já hloupá, měla jsem mu onehdy povědět něco o tom lektvaru, nic by se nestalo.

Jediné co bylo na tom vše pozitivní bylo to, že Fred a George test zvládli a dostali povolení zase hrát.

Bylo docela nepříjemné Ronovi vysvětlovat co se stalo v knihovně, když se mě dva dny potom zeptal znovu, jak doučování probíhalo. Překvapila mě jeho reakce, jen mě dlouze a starostlivě objal.

Za tu dobu jsem se začala více bavit i s Alexem. Máme toho čím dál tím více společného. Někdy si k nám sedne i ke stolu. Samozřejmě jsem se mu ale nevěřila o Fredovi, na to mu ještě tolik nedůvěřuji.

Uskočila jsem leknutí, když u oběda Ron při konverzaci bouchl pěstí do stolu.

,,Chceš mi přivodit infarkt nebo co?" vyjekla jsem na něho, když mě tou ranou vyhodil z mých myšlenek.

,,Promiň." šeptl ke mně a znovu se zapojil do konverzace s Harrym.

,,Chápeš to Bell?" zeptal se Harry když na mě pohlédl.

Zvedla hlavu a nechápavě na ty dva civěla. Nevěděla jsem proč se mě Harry ptá ani jsem je neposlouchala.

,,Nech ji. Ta je zase mimo." řekl ke mě Ron i když věta spíše patřila Harrymu.

Má pravdu jsem mimo, zase.

---------------------------------------------------------

,,Bell? Přijdeš se zítra podívat na nábor na famfrpál?" zeptal se mě Ron ve společenské místnosti.

Už zítra? Já málem zapomněla.

,,Jasně že přijdu a budu ti držet všechny palce co mám." s úsměvem jsem mu odpověděla.

Oddechl si a objal mě. Ron byl hrozně nervózní. Celé dva měsíce nemluvil o ničem jiném. Věřím, že to ale Ron zvládne. Chvíli jsem si ještě četla v učebnici lektvarů kterou mi půjčil Alex a pak jsem se odebrala do postele.

---------------------------------------------------------

,,Bello přidej! Jinak nestihneme začátek." popoháněla mě Hermiona abychom na hřišti byli pár minut před začátkem prvního tréninku.

Ještě jsem na sebe hodila bundu a mohli jsme jít. Na hřiště jsme přišli asi 3 minuty před začátkem. Ron stál uprostřed hřiště jako přikovaný.

,,Ahoj můžu si přisednout?" usmál se na mě Alex a prohrábl si vlasy.

,,Jasně že můžeš. Ty vždycky." úsměv jsem mu opětovala a přitom jsem se zvedla abychom se mohli obejmout.

Alex si tedy přisedl a zadíval se na hřiště na kterém už Harry mluvil k ostatním uchazečům. Samozřejmě že mezi temi na hřišti byli i ti dva vysocí zrzkové.

---------------------------------------------------------

,,Já věděla že to zvládneš!" řvala jsem na Rona, když jsem rychle sbíhala dolů k němu.