(Ne)správné rozhodnutí [Fred Weasley] ✔️

Můj Fred Weasley.

Náš konflikt upoutával čím dál tím více zvědavých diváků. Ti dva se neustále dohadovali. George jen stál mezi nimi a snažil se je držet od sebe.

,,Rone dost prosím! Pojď pryč! Tady to řešit nebudeme." okřikla jsem Rona.

George mě slyšel a tak to samé zopakoval Fredovi. Začali se dohadovat i oni. Nakonec se chytli kolem ramen a vyšli z velké síně.

Ron se na mě podíval a viděl jak se mi slzy lesknou v očích. Stiskl mi ruku. Následovali jsme kroky dvojčat. Hermiona zůstala s Harrym na plese.

,,Jsi můj brácha nechci se s tebou rvát. Vysvětlím ti to." promluvil první Fred.

,,Tak mluv! Poslouchám!" zvýšil Ron nepříjemně hlas.

Fred chvíli mlčel. Pak si semnou propletl prsty a konečně promluvil.

,,Už asi dva týdny se tajně schazíme...." začal Fred.

,,To jako fakt? Takže už ji několik dní taháš za nos!" skočil Fredovi do řeči.

,,Ticho Ronalde!" zvýšil hlas.

,,Nechápu, že jsi si začala s mým bratrem....s ním." doplnil ještě s bolestí v hlase.

,,Rone! Tohle se nedá ovlivnit." řekla jsem mu, když se mi první slzy začaly kutálet po tváři.

,,Máš ho fakt ráda viď?" zeptal se mě po chvilce ticha.

Se slzami jsem rychle několikrát kývla.

,,Jestli ji ublížíš.....tak nejsi můj bratr." naposledy promluvil na Freda.

Ten svého mladšího bratra bratrsky objal. S jedním jediným vzlykem jsem skočila Ronovi do náruče.

,,Tohle bychom měli!" zvolal radostně George a tleskl.

Fred ke mně přistoupil a věnoval mi dlouhý polibek.

,,Na tohle, si ale nezvyknu." mávl rukou na nás.

Zůstali jsme na chodbě sami. Proti sobě jsme vzájemně pohybovali pomalu rty. Díky mým střevíčkům jsem si nemusela stoupat na špičky.

Do velké síně jsme se už nevrátili. Sedli jsme si na chodbě na lavičku a nechali se unášet přítomností toho druhého.

---------------------------------------------------------

,,Ty pohledy jsou hrozný." prohodila jsem, když jsme s Fredem mířili do velké síně na nedělní oběd.

,,Klídek! Za pár dní už si na to zvykneš." řekl mi s úsměvem.

,,Frede vždyť už je to víc jak měsíc!" vychrlila jsem na něho.

Bylo pro mě novinkou, že místo u stolu vedle mě, které patřilo Alexovi si teď už přivlastňil Fred.

Od té chvíle co oficiálně tvoříme pár si Fred i s Georgem sedají k nám. Taky od té doby semnou Alex odmítá mluvit. Vyhýbá se mi a daří se mu to.

Nepotkávám ho na chodbách ani ve společenské místnosti. Upřímně mi opravdu moc chybí.

,,Nad čím přemýšlíš Bell?" oslovil mě můj zrzek.

,,Nad ničím." odpověděla jsem mu s úsměvem.

Věnovala jsem mu polibek. Dlaň mi položil na stehno a začal mě po něm hladit prsty.

Při posledním soustě mi stehno pevně zmáčknul. Leknutím jsem sebou malinko škubla a podívala se na Freda.

Koutky mu ucukly do mírného úsměvu. Tohle provokování ho fakt bavilo.