(Ne)správné rozhodnutí [Fred Weasley] ✔️

Neštěstí ve hře, štěstí v lásce.

Pneumatiky modrého Forda Anglia se znovu přilepily k zemi. Pan Weasley zaparkoval a pomohl mi vytáhnout kufr.

Na to, že jsme s Ronem nejlepší kamarádi od prvního ročníku nikdy jsem tu nebyla. Je to tu nádherné.

Vstoupila jsem dovnitř a hned mě udeřila vůně dřeva, která celým domem proudila.

,,Dobrý den, paní Weasleyová." mile jsem pozdravila.

,,Bella, že ano? Ráda tě vidím!" přivítala mě.

Zaslechla jsem dupot. Otočila jsem se a stál tam on. Můj nejlepší kamarád, který mi tak chyběl.

,,Rone! Ráda tě vidím." promluvila jsem a snažila zadržet příval slz

,,Já tebe taky." odvětil.

To jsem brala jako souhlas. Souhlas k tomu, že ho můžu obejmout. Vrhla jsem se mu do náruče.

Začala jsem plakat radostí. Kvůli mé sobeckosti jsem mohla přijít nadobro o takového skvělého kamaráda.

,,Chyběl si mi." zavzlykala jsem.

,,Ty mě taky a moc." při posledním slově mě více stiskl.

,,Zlatíčka dost! Jinak budu brečet taky." promluvila k nám a zasmála se.

,,Omluvám se." omluvila jsem se.

Setřela jsem si slzy z tvářích. Pan Weasley se své ženě začal hned chvástat o všem, co se nového dozvěděl při cestě sem.

,,Mami?" oslovil ji někdo, kdo právě scházel schody.

,,Ano, Frede?" zeptala se ho.

Neodpověděl. Měl upřený pohled na mě. Dívali jsme se do očí.

Měla jsem hrozné nutkání ho obejmout. Až mě to samu překvapilo. Za ten měsíc jsem si na něho skoro nevzpomněla.

Ani nebyl čas nad takovými věci přemýšlet. Většinu času jsme byli na dovolené a když jsme byli doma vymýšleli jsme nejrůznější činnosti a výlety, abychom se zabavili.

Až teď si uvědomuju, že mi ten kluk vlastně chyběl. Kdo ví, jestli jsem mu chyběla já.

,,Tak co si chtěl?" znovu se ho zeptala.

,,Nevím. Zapomněl jsem to." zamumlal.

,,Ahoj, Frede." pozdravila jsem ho první, abych ho probrala ze šoku.

,,Ahoj andě....Bello." odpověděl a přitom se zasekl.

,,Kluci ti ukáží kde budeš spát." promluvila k nám.

Ron vzal můj kufr. Vyšli jsme schody. Zavedli mě ke dveřím, na které zaťukali. Vstoupili jsme dovnitř. V pokoji se nacházela Ginny, která ležela na posteli.

,,Neseme ti dáreček." řekl Ron a i s kufrem vešel dovnitr.

Šla jsem hned za ním. S Ginny jsme se pozdravili.

,,Ta sem stejně bude chodit jen spát." ušklibl se George, který právě přišel.

Opřel se stejně jako jeho dvojče o futra.

,,Ty jsi věděl, že přijede?" zašeptal Fred ke svému dvojčeti.

Žádnou odpověď jsem neslyšela. George mu musel jen přikývnout.

,,Mohl si mi to říct." naštvaně sykl.

,,Dozvěděl jsem se to včera večer. Myslel jsem, že to víš. Navíc co jsem ti jako měl říct? Zítra přijede tvá bejvalka....počkej vlastně ne...ty ses o ní jen vsadil." pronesl ironicky.

V pokoji jsme se déle nezdržovali. Ocitli jsme se na chodbě v úplně tichosti. Nikdo nevěděl co dále dělat ani říct.

,,Tak co? Posunuli jste se nějak v tom vašem snu o obchodu?" optala jsem se mila, abych ukončila to hrozné ticho.

,,Jasně! Zkoušíme pár výrobků." odpověděl nadšeně Fred.

,,Tak to je super!" odvětila jsem.

Snažila jsem se být v klidu. Nevěděla jsem jak se chovat. Hlavně k Fredovi.

,,Tak pojď!" zvolal Ron a za ruku mě táhl pryč.

Klukům jsem zamávala na rozloučenou. Vešli jsme do Ronova pokoje.

Vše jsme si vyříkali. Já se mu několikrát omluvila a ještě se mu několikrát omlouvím.

Stejně to udělám i u Hermiony a Harryho. Jsou to skvělí kamarádi. Ani si je nezasloužím.

Svěřil se, že s Fredem se celý měsíc nebavil. Pořád mu neodpustil, že mi tak ublížil, ale je to jeho bratr nemůžou kvůli mě být rozhádaní.

---------------------------------------------------------

,,Bylo to výborný, paní Weasleyová." úžasle jsem řekla.

Talíř ode mě vzal Fred. Přitom jsem si všimla, že na zápěstí má uvázaný náramek. Ten náramek, který jsem mu dala k Valentýnu.

Pořád ho nosí. Proč si ho nesundal? Řekli jsme si, že ho budeme mít přece do té doby, co budeme spolu. Tak proč ho pořád nosí?

Zapomněl na to nebo snad to pro něho něco znamená? Já ho dva dny potom co jsem se dozvěděla o sázce přestřihla.

Pořad ho mám, ale schovaný. Mám ho v šuplíku v nočním stolku.

,,Co si zahrát karty?" zeptal se Ron.

,,Už zase." otráveně prohodila Ginny.

,,Chvilku bychom si zahrát mohli." promluvila jsem.

Ostatní tedy jen přikývli.

---------------------------------------------------------

,,Zase jsem prohrála." povzdechla jsem si.

,,Neštěstí ve hře, štěstí v lásce." úsměvně prohodil pan Weasley.

Všichni jsme sklopili pohled. Na lásku zrovna velký štěstí taky nemám.

Můj první kluk se o mě vsadil. To bych za štěstí nepovažovala.

,,Jdu se napít." promluvil a odložil své karty.

,,Můžu tě taky poprosit o sklenku vody?" odvážně jsem se zeptala.

Na chvíli mě skenoval pohledem. Šlo na něm vidět, že ho to dost překvapilo. Mě samotnou taky.

Nevím čím to je, ale tady se cítím lépe přesto, že tu Fred je a je mi tak blízko. Tady je Fred jiný.

Citlivý kluk. Takový jako býval vždy semnou. Tady nemám problém s ním mluvit, usmát se na něho.

Za zdmi Bradavic jsem se cítila naopak. Možná jsem si uvědomila, že se utápět v bolesti je zbytečné. Ten měsíc mi bez Freda pomohl.

Teď jeho přítomnosti zvládám a vůbec mi nevadí. Třeba z nás nakonec budou i přátelé. Kdo ví, jak tohle vše dopadne. Náš osud je ve hvězdách.

,,Hezký náramek." řekla jsem, když mi podal sklenku.

,,Já vím. Taky pro mě moc znamená." odpověděl.

Jeho odpověď mě donutila se pousmát. Takže to pro něho opravdu něco víc znamená nebo mi zase lže.

Lokla jsem si a prohrábla si vlasy. Periferně jsem si všimla jak na mě Freda upřeně kouká.

Koukal jako kdyby mě obdivoval. Kdybych byla vším co v životě hledal.

Zároveň v očích bylo něco, co mi způsobovalo úzkost a bolest.

Hráli jsme až do noci. Spíše jsme se smáli a snažili se neječet přes celé doupě. Nechtěli jsme vzbudit pana a paní Weasleyovi.
......................................................................
Překonali jsme 4K přečtení! Jsem ráda i za všechny komentáře! Všem moc děkuji, že můj příběh čtete!<3

~butterfly