(Ne)správné rozhodnutí [Fred Weasley] ✔️

Já tebe taky Frede.

Vánoce nebyli ničím zvláštní. Poklidné jako každé jiné.

S mojí mamkou jsem si byla vybrat šaty na ples. S mojí nerozhodností to bylo velmi složité a zdlouhavé vybírání.

Nakonec jsem si ale vybrala ty nejkrásnější. Černé jednoduché šaty, které sahaly až na zem.

Jejich tenká ramínka zdůrazňovala ramena a jejich výstřih nepodporoval nevinnost, kterou šaty oponovaly.

---------------------------------------------------------

S kufrem, ve kterém jsem vláčela i krabici s šaty jsem se ocitla před Bradavicemi. Konečně zpátky.

,,Bell!" pískla Hermiona a běžela mě obejmout.

Byla jsem ráda, že ji vidím. Přesto, že to byl jen týden hrozně mi chyběla. Všichni mi chyběli.

,,Rone!" nadšeně jsem k němu s výkřikem běžela.

Otevřel mi náruč a objal mě.

,,Nebudeš brečet, že ne? Neviděli jsme se jen týden." řekl pobaveně Ron.

,,Nebudu troubo." řekla jsem se smíchem a bouchla do ramene.

Viděla jsem ho tam stát a usmívat se. Chtěla jsem k němu běžet a skočit mu do náruče. To, ale nepřicházelo v úvahu.

Jen jsem zvedla ruku, abych mu mohla aspoň zamávat. S úsměvem mi zamávání oplatil.

,,Ahoj krásko! Doufám, že jsi pilně trénovala tanec." ozvalo se zamnou.

Otočila jsem se a tam stál ten vysmátý zelenooký kluk. Pořádně jsme se objali.

,,Pokusila jsem se jednou a naposled. Vůbec mi to nejde." protočila jsem otráveně oči.

,,Máme dva dny, takže budeme trénovat a můžeme začít klidně teď" řekl nadšeně.

Vystrašeně jsem se na něho podívala a začala couvat. Chtěla jsem vzít nohy na ramena a zdrhnout. Chytil mě za ruku.

,,Alexi jako fakt? To myslíš vážně?" zeptala jsem se zoufale.

,,Naprosto vážně!" rozhodnutě zvolal.

,,Nech mě aspoň si vybalit a převleknout se do něčeho pohodlnějšího." nakonec ze mě vypadlo.

Kývl a já si mohla odnést konečně kufr do pokoje.

,,Rád tě vidím Bell." řekl mi mile, když jsem kolem něho prošla s kufrem.

,,Já tebe taky Frede." odpověděla jsem mu s úsměvem.

Přistoupil ke mě blíže a přátelsky mě objal. Při tom mi nenápadně zastrčil něco za opasek u kalhot. Určitě zase nějakej vzkaz.

Věnovala jsem mu ještě jeden úsměv a s kufrem jsem se mohla vydat do pokoje.

Je pravda, že jsem mohla použít kouzlo, abych se nemusela s tím kufrem táhnout, ale přeci mě menší námaha nezabije.

Zavřela jsem dveře a se svým kufrem jsem se dobelhala k mé posteli. Za opaskem jsem opravdu měla opět nějaký papírek.

Přijď na chodbu jak je učebna lektvarů
                                            Fred♡

To malinké srdíčko za jeho jménem mě donutilo se usmát. Takže vybalování počká.

Vytáhla jsem z kufru jen krabici ve, které byly šaty. Společenská místnost byla plná k prasknutí, takže bylo snadné proklouznout, aby si mě moji přátelé nevšimli.