(Ne)správné rozhodnutí [Fred Weasley] ✔️

Omlouva se přijímá.

Seděli jsme ve společenské místnosti a povídali si. Fred sedl na křeslo a za bok si mě přitáhl k sobě.

Sedla jsem si mu na klín. Jednou rukou jsem se ho chytila kolem krku.

Po stehně mi kreslil různé vzory a psal vzkazy. Pitomě jsem se chechtala.

,,Zítra je Valentýn." promluvil.

,,Pořád tě to neomrzelo?" otráveně jsem se zeptala.

,,Samozřejmě, že ne. Dokonce už mám plán." zvolal šťastně.

,,Mám se bát?" optala jsem se.

,,Zítra po večeři se sejdeme tady a obleč se teple." řekl mile.

,,To jako půjdeme do té zimy?" vychlila jsem ze sebe.

,,Jistě, že půjdeme a nemáš na vybranou." doplnil a více si mě přimáčkl k tělu.

Protočila jsem oči a hlavu si položila k jeho krku. Nasávala jsem jeho úžasnou vůní.

,,Tohle mě rozptyluje." zašeptal s úsměvem.

,,Nemůžu si pomoc." šeptla jsem zasněně.

Fred se jen ušklíbl a zapojil se do konverzace.

,,Bello, tak v kolikátém už si měsíci?" promluvil ke mně pobaveně.

,,Velice vtipné Georgi." otráveně jsem odpověděla.

Přitom, co jsem zvedla hlavu od Fredova krku, abych mohla odpovědět Georgovi zahlédla jsem Alexe.

Seděl na gauči vedle Rona a něco si psal do svého zápisníku.

Zvednu se tedy a chytnu Freda za teplé tváře. Vlepím mu procítěný polibek a odejdu směrem k zamyšlenému klukovi.

,,Co si tam píšeš?" milé prohodím, když se vecpu mezi mé dva kamarády.

Zápisník rychle zavře a brk i s inkoustem odloží na stolek před námi.

,,Nic zajímavého." odpoví s úsměvem.

,,To jsi neměl říkat. Teď jsem ještě více zvědavá." zasmála jsem se.

,,Možná ti to někdy dám přečíst." odvětí a na tváři se mu objeví šibalský úsměv.

Pár dalších minut vedeme konverzaci. Alex sází vtip za vtipem. Popadám se za břicho a v obličeji smíchem rudnu. Oba zase popadneme dech.

,,Můžu se tě na něco zeptat?" zvážní můj kamarád.

,,Jistě, ptej se." odpovím bez zaváhání.

,,Proč jsi s Fredem?" položí mi otázku.

,,Alexi...." zaskočeně jsem ho oslovila.

,,Miluješ ho?" přeruší mojí odpověď.

Mlčím. Nevydám ani hlásku, jen Alexovi hledím do jeho zelených očí.

,,Takže ho miluješ." sklesle odvětí.

,,To je silné slovo." odhodlaně odpovím.

,,Bell moc mi na tobě záleží. Ani nevíš jak moc, ale myslíš si, že se Fred dokáže zamilovat. Myslíš, že ti někdy řekne, že te miluje?" domluvil a zadíval se mi hluboce do očí.

,,Nevím." potichu jsem odpověděla.

Alex si všiml bolesti, která se mi nahrnula do očí. Tyhle myšlenky se snažím z hlavy dostat od té doby, co jsme s Fredem spolu.

Nechci každý den přemýšlet nad tím jestli bude někdy schopný mi vyznat lásku. Nechci přemýšlet nad tím, co by se stalo, kdybych mu řekla, že ho miluju.