(Ne)správné rozhodnutí [Fred Weasley] ✔️

Neměla jsem být hloupá.

Ráno bylo hrozný. Celé tělo mě bolelo. O psychické bolesti není nutné se zmiňovat.

Vím, že jsem asi reagovala přehnaně. Myslela jsem si, že když mě políbil tak to pro něho něco znamenalo. On si ale jen chtěl "užít" a jít spát s dobrým pocitem, že dostal další holku.

Musím být ale silná. Musím Fredovi ukázat, že jsem silná.

S hlubokým výdechem jsem se zvedla s postele a zamířila ke stolečku. Odlíčila si rozmazanou řasenku a nanesla novou vrstvu.

Seber se Isabello! To zvládneš! Dělej, jako že se nic nestalo, i když to bude těžký.

Rychle jsem vyrazila na snídani, abych se mohla v klidu najíst.

Odhodlaně jsem mířila ke svému místu u stolu. Jako fakt? To mu není vůbec blbé si sednout k nám? On snad opravdu nemá žádné svědomí.

,,Dobré ráno lidi." pozdravila jsem všechny, když jsem se vecpala mezi Rona a Alexe.

Všichni mi pozdrav opětovali. Alex mě samozřejmě objal, jako to dělal vždy.

Tohle objetí jsem potřebovala. To starostlivé objetí. Proto jsem i objetí prodloužila. Alexovi to asi nevadilo, jelikož mě nepouštěl. Nikdo se nepozastavil nad naším objetí, kromě dvou lidí.

Hermiona se na jen usmála. Úsměv jsem ji tedy opětovala. A on? On jen chvíli probodával Alexe pohledem a pak spočinul pohledem i na mě. Zamračila jsem se a sklopila hlavu do talíře. Určitě si pořád myslí, že jsem mu lhala o mě a Alexovi.

,,Jsem celkem litoval, že jsem večer zmizel tak brzy. Pak to bylo prý velmi zajímavé." prolomil ticho.

,,O hodně si nepřišel. Jen to někdo trochu přehnal." arogantně jsem odpověděla.

Přesto můj pohled dále směřoval na mojí snídani.

,,Jen jsem udělal co bylo správný. Zasloužil si to." vychrlil Fred rychlostí blesku.

,,Já nemluvila o té rvačce." potichu jsem řekla a zvedla hlavu, abych se mu podívala do očí.

Jen na mě koukal. Bez jakéhokoliv slova a bez jakékoliv emoce. Všichni zmateně koukali, až na George.

Ten měl hlavu sklopenou dolů a jedl. Podle mě věděl co se stalo. Fred mu to určitě řekl, jinak by nechápavě koukal jako ostatní. Nakonec naše pár sekundové probodávání pohledem přerušil Alex.

,,Bell jsi v pohodě, že ano?" zeptal se starostlivě Alex.

Z tónů hlasu šlo slyšet, že ho to opravdu zajímá. Vlastně jeho vždy zajímalo jak se cítím a záleželo mu na tom, abych se cítila dobře. Stejně tak i Ronovi.

,,Samozřejmě. Jsem naprosto v pohodě." usmála jsem se na něho.

Potichu si oddechl a přitiskl si mě k sobě. Bylo to od něho opravdu milé.

,,To jsem rád krásko." řekl, když mě pustil z objetí a šibalsky se usmál.

Strčila jsem ho do ramene a začali jsme se smát. Zase mě oslovil tou přezdívkou.

Poprvé mi řekl ,,krásko" i před někým jiným než byla Hermiona a Ron. Nikdy mi tak neřekl před ostatními.

---------------------------------------------------------

Celý den jsem seděla v křesle společenské místnosti a učila se. Spíše jsem se o to snažila.

Chtěla jsem přijít na jiné myšlenky než byl včerejší večer. Nikomu jsem neřekla o včerejším večeru. I když mě po snídani zasypavali otázkámi co to mělo znamenat a co jsem měla namysli. Řekla jsem, že jsem měla namysli toho blonďáka, že to přehnal s whisky.

Neumím si představit, že bych to řekla Ronovi ani nevím jak by reagoval. Nechci to ani vědět.

Z křesla jsem se jen zvedla na oběd a večeři. Po večeři jsem se přesunula na gauč, který byl blíže ke krbu. Zadívala jsem se na plápolající oheň.

,,Neruším krásko?" zeptal se, když si vedle mě sedl.

,,Vůbec ne. Přestaň mi už tak říkat." snažila jsem se mu to říct naštvaně, ale marně.

Začala jsem se usmívat a on taky. Prohrábl si kudrnaté vlasy, které mu spadly do očí.

,,Bell? Co to mělo znamenat u té snídaně?" řekl a podíval se na mě.

,,Vždyť už jsem vám to říkala." odpověděla jsem mu i když můj pohled pořád směřoval na oheň v krbu.

,,Znám tě. Poznal jsem, že jsi lhala a lžeš mi i teď. Poznal to i Ron jen se nechce znovu ptát." domluvil Alex.

Slzy se mi nahrnuly do očí a já je nezvládla udržet. Podívala jsem se na něho. Alex si jen přisedl blíž a stáhl si mě do objetí.

Utěšoval mě. Šeptal mi, že je v pořádku že pláču. Bylo mi v ten moment úplně jedno, že jsme v místnosti kde se nachází dalších několik lidí.

Pár minut jsem se nechala v objetí kolébat. Alex byl mohutnější typ. Měl mohutné ruce, takže jsem se v jeho objetí skoro celá ztratila.

Konečně jsem se uklidnila. Nadechla jsem se a připravovala se, že Alexovi všechno řeknu. Mlčky čekal až začnu mluvit a přitom pevně svíral mojí ruku.

Řekla jsem mu úplně všechno. Od toho jak jsem se zakoukala do Freda Weasleyho, až po to, co se stalo v umývárně a i to, co jsem pak slyšela. Při vyprávění mi jen stékály po tvářích další slzy.

,,Já ho zabiju." řekl naštvaně Alex.

,,Ne! Hlavně s ním o tom vůbec nemluv. Nikomu to neříkej ani Ronovi. Prosím." prosila jsem ho a utřela si volnou rukou tvář.

,,Slibuju." řekl mi s výdechem a zadíval se do ohně.

,,Děkuju." řekla jsem mu s úsměvem potom co jsem ho donutila, aby se na mě znovu podíval.

,,Co vy tady hrdličky?" řekl hlas za námi.

Sedli se před nás. Všimla jsem si jak Alex zareagoval. Nejradši by mu jednu vrazil, ale to si Fred ani nezasloužil. Vždyť to byl on kdo se mě zastal.

To já jsem neměla být hloupá a skočit mu na to. Mělo mě hned napadnout, že jsem jen další na jeho "seznamu".

Chytla jsem Alexe za ruku, kterou si křečovitě třel o nohavici u kalhot. Tím jsem ho vyhodila z tranzu. Podíval se na mě, těžce oddechl a usmál se.

,,Neříkej mi, že ses učila Bello." řekl George pobaveně a nohy si natáhl na stolek, na kterém právě ležela moje učebnice.

,,Snažila jsem se." prohodila jsem v klidu.

George se jen ušklíbl a začal konverzaci s Ronem, který právě přišel. Můj kamarád si sedl vedle mě a přitom vedl rozhovor se svým bratrem.

Můj pohled stále více upoutával ten okouzlující zrzek. Měl lokty opřené o stehna a hleděl dolů na zem.

Nemohla jsem se ho nabažit. Zvedl hlavu a střetnul se s mým pohledem. Chtěla jsem uhnout, ale nešlo to.
......................................................................

~butterfly