(Ne)správné rozhodnutí [Fred Weasley] ✔️

Kámoši?

,,Myslím, že bychom nezvládli být jen přátelé." řekl a udělal krok blíže ke mně.

,,To nezvládli. Já určitě ne." skousla jsem si spodní ret.

Fred se uchechtl a ruku dal na můj bok. Druhou mě chytl za tvář a přitáhl si mě blíž.

Je to tu zase! Moje tělo pokryla uspokojící křeč. Ruce jsem přenesla na jeho krk. Odtáhla jsem se a podívala se mu do očí.

V jeho očích poskakoval ten samý cit jako v těch mých. Touha.

Znovu jsem spojila naše rty. Byl více náruživější. Více prohluboval náš polibek. Jemně jsem ho kousla do spodního rtu.

Jemně vzdychl a ruce přesunul na můj zadek. Vykročil a já šla pozpátku. Natlačil mě na zeď. Naše jazyky doslova válčily.

,,Jsi jenom moje." zašeptal mezi polibky.

Srdce mi při těch slovech málem vyskočilo z hrudi.

,,Počkej!" přerušila jsem polibek.

,,Teď ne Bell." vychrlil ze sebe a znovu se přilepil na mé rty.

Chvíli mi trvalo než jsem odolala.

,,Frede! Opravdu." odtáhla ho ode mě.

Jen na mě koukal a čekal co ze mě vypadne.

,,Jak to tedy mezi námi je?" odhodlala jsem se položit otázku.

,,Nechodíme spolu. Nejsem připravenej na vztah spíše ho ani nechci." odpověděl mi rázně.

,,Tak proč tohle? Vůbec to teď nechápu." bolestivě jsem hlesla.

,,Nechodíme spolu, ale to, že jsi moje je mi naprosto jasný. Teda jestli i ty chceš." řekl sebevědomě.

,,Chci. Budeš, ale chtít aby o tom nikdo nevěděl že?" vypadlo ze mě.

,,Přesně tak. Bude to naše tajemství. Budeme se scházet tajně. Pochopím když odmítneš." při těchto slovech mě chytl za ruku.

Nevím jak odpověď. Nevím jak se rozhodnout.

Můj mozek absolutně nesouhlasí ale moje srdce doslova křičí ano.

Jaké je to správně rozhodnutí?

Rozhodně ne to co jsem se zrovna chystala vyslovit.

,,Platí Weasley!" zaznělo mé rozhodnutí.

,,Ty jsi skvělá Hamiltonová!" v očích mu zajiskřilo.

,,Už bychom ale měli jít. Slíbila jsem Ronovi, že se vrátím brzy." řekla jsem mu.

,,Půjdeme, ale pod podmínkou, že dostanu ještě jednu pusu." šibalsky se usmál.

Chytla jsem ho za tváře a věnovala mu ještě jeden dlouhý polibek.

---------------------------------------------------------

,,Jdi první. Já přijdu za chvilku, ať to není podezřelé." řekl mi před obrazem Buclaté dámy.

,,Kde si byla takovou dobu?" vypálil na mě Ron, když jsem přišla do společenské místnosti.

,,Jsem si procházku trochu prodloužila." snažila jsem se lhát.

Ron jen chvíli nevěřícně koukal, ale pak mě za ruku zatáhl k naší skupince.

,,Bello měla by si chodit na procházky častěji." promluvil ke mně George po chvilce.

,,Proč?" zeptala jsem se ho s pobaveným úsměvem.

,,Celá záříš." přitom se od ucha k uchu usmál.