Dívka z budoucnosti

I.

Malé upozornění z velké části to budu psát z pohledu Lottie a Wealyových bude o jednoho víc, aby mi vycházely shipy které mám připravené. Přibyde jim dcera Bonnie.

Když se kolem nás přestalo všechno točit sundala jsem Harrymu z krku obraceč a párkrát jsem si ho obtočila kolem krku, aby ten řetízek nebyl tak dlouhý. Chvíli jsme se oba vzpamatovávali, k mojí smůle se Harry vzpamatoval dřív než já a začal vyšilovat ,,Co si myslíš, že děláš, víš co si právě udělala-" Než ale stihl říct něco dalšího schovala jsem ho za velký strom ,,Co dělám? Ty mi chceš říct, že bys byl raději, kdyby nás teta a strýc bili? Teď bychom měli být v roce kdy nás rodiče studovali poslední ročník. Chci Voldemorta zabít dřív než on zabije kohokoliv z naší rodiny. Víš jaké by to bylo, kdybychom vyrůstali s rodiči, oba by žili, Sirius by žil, Remus by žil. Dokážeš si to představit?" Doufala jsem, že by ho to mohlo aspoň trochu přesvědčit, ale nijak moc nadšeně nevypadal a upřímně už jsem byla trochu naštvaná a ve vzteku jsem mu řekla ,,Fajn tak si jdi zpátky." A podávala jsem mu obraceč, Harry si ho ale nevzala a celkem klidně řekl ,,Fajn tak pojďme a co chceš vlastně dělat?" Než jsem stihla něco říct, uslyšela jsem kroky, Harry je zřejmě taky slyšel, ale tentokrát to byl on kdo mě zatáhl za strom. Až teprve teď jsem si uvědomila, kde to jsme, byli jsme kousek od Hagridovy hájenky a ty kroky, které jsme slyšeli patřili čarodějce. Okamžitě jsem ji poznala a zdálo se, že Harry taky. Byla to naše mamka Lily, blížila se směrem k nám, jakoby snad věděla, že tam jsme. Když byla u nás rozhodla jsem se, že něco udělám, vlastně jsem ani moc nepřemýšlela, prostě se to stalo. Vyběhla jsem zpoza stromu, popadla mamku za ruku a zatáhla jí za strom, za kterým jsme se schovávali. Vypadala hodně vyděšeně a Harry mi taky moc nepomohl, jen kroutil hlavou a pak naštvaně zašeptal ,,Lottie co to jako děláš" Já mu ale neodpověděla, protože jsem nechtěla a taky Lily (budu to teď psát normálně jménem) se hned začala ptát kdo jsme, co chceme apod. Povzdechla jsem si a Harry si promnul kořen nosu, věděla jsem, že to nebude zrovna jednoduché, ale tohle bylo těžší než jsem doufala. Po chvíli mlčení jsem sáhla ke krku a ukázala na obraceč s otázkou ,,Víš, co to je?" Lily se na mě mlčky dívala a pak přikývla, to byl signál, že mám pokračovat ,,Jsme z budoucnosti, přišli jsme vás varovat-" Než jsem něco stačila říct do řeči mi skočila Lily
,,A kdo tedy jste?" Nebyla jsem si jistá jestli jí to chci říct, bylo by lepší, kdyby jim pomohli dva neznámý lidé, ale lhát jsme jí taky nemohli, protože by nám nemusela věřit. ,,Podívej se sama. Podívej se mi do hlavy, bude to pro všechny jednodušší." Jak jsem řekla tak Lily udělala, viděla náš první den v Bradavicích, slyšela naše jména a viděla mnoho hezkých vzpomínek, ale i to jak nás strýc Vernon bil,jak se teta Petunie o nás nestarala a další nepříjemné vzpomínky. Jediné co neviděla bylo jak Sirius a Severus umírali a ani neviděla Remusovo mrtvé tělo, před tím pohledem jsem jí chtěla ochránit.

Když konečně skončila chvíli stála jako opařená, první věc co mě napadla bylo ,,Promiň to jsem ti všechno jsem ti asi neměla ukazovat." Lily nás k mému překvapení oba objala a my jí po chvíli objetí opětovali. Bylo to krásné, být v objetí své mamky, nic takového jsem zažila jenom u Molly Weaslyové, která mě s Harrym brala za své děti. Když jsme se konečně od sebe odtrhli měli jsme všichni na tváři úsměv a Lily z ničeho nic řekla ,,Jsem moc ráda, že mám takové děti, ale cestovat v čase nebyl zrovna nejlepší nápad... " Naoko káravě se na nás podívala a pak ve svém proslovu pokračovala ,,... Ale chápu vás a pomůžu vám." Všichni jsme se zasmáli, v té chvíli jsem byla neskutečně šťastná nic mu tu chvilku nemohlo pokazit. ,,A kolik vám vlastně je?" V té chvíli jsme se na sebe s Harrym podívali, vypadali jsme stejně jako na konci druhého ročníku v Bradavicích, tudíž nám bylo dvanáct. Chvíli jsme přemýšleli a pak se ozval Harry, který za celou dobu skoro nic neřekl ,,No... před tím než jsme odcestovali časem nám bylo sedmnáct, ale teď to vypadá, že je nám dvanáct." Při těch slovech se rozesmál, nemyslela jsem si, že by mi mohl tak rychle odpustit, to že jsem ho vzala i přes jeho nesouhlas do minulosti, ale teď to vypadalo, že toho nelituje.

Zbytek cesty jsme si povídali, věděla jsem kam jdeme, protože jediný kdo by nám mohl víc pomoct byl prof. Brumbál. Doufala jsem, že nás Brumbál pochopí a jak jsem se dívala na Harryho vypadal, že uvažuje nad tou samou věcí jako já. Jakmile jsme vyšli schody, které vedly do Brumbálovy pracovny. K našemu překvapení byly dveře dokořán a jakmile Lily přistoupila ke dveřím, aby zaklepala, ozvalo se ,,Pojďte dál slečno Evansová už jsem na vás čekal." O tom že to byl Brumbálův hlas nebylo pochyb, ale mě stále překvapovala jedna věc jak může vědět o tom kde se co šustne mi vrtá hlavou už od mé první návštěvy u něj. Vešli jsme dovnitř, pořád to tam vypadalo stejně, najednou se Brumbál otočil a řekl ,, Posaďte se slečno Evansová a vy budete muset stát jestli vám to nevadí." Oba jsme zavrtěli hlavou, že nám to nevadí a Brumbál pokračoval ,,Říkal jsem se mi přijdete ukázat." S Harrym jsme se na sebe nechápavě podívali a Brumbál mluvil dál ,,Vím o vaší cestě z budoucnosti a chci aby jste věděli, že to co jste udělali bylo velmi nezodpovědné, ale na druhou stranu se to bude hodit." Při slově nezodpovědné se podíval na mě a já hned věděla, že ví čí je to vina, ale nic jsem neřekla a jen tiše poslouchala dál ,,Když dovolíte slečno Potterová ten obraceč bych si s dovolením vzal." Podala jsem mu obraceč a on pokračoval ,,Byl bych moc rád kdyby jste tady nějakou dobu zůstali a řekli nám vše co bychom mohli potřebovat. Prozatím můžete jít, za hodinu se sejdeme u kabinetu profesorky McGonagallové a tam nám všechno řeknete a vás slečno Evansová bych poprosil, aby jste našla Jamese Pottera, Siriusem Blacka,Remuse Lupina, Petra Pettigrewa a Severuse Snapea." Při jménu profesora Snapea se Lily malinko napřímila a já jsem cítila jak mi vyskakuje husí kůže. Když jsme vyšli z Brumbálova kabinetu rozdělili jsme se, Harry a Lily šli hledat ostatní a já jsem šla k Černému jezeru, abych si mohla protřídit myšlenky.