Dívka z budoucnosti

19.

,,Lottie vstávej" Promluvil na mě někdo, otočila jsem se na druhý bok a spala dál ,,Lottie vstávej" Ozvalo se znovu, ale tentokrát trochu hlasitěji. ,,Nedává mi na výběr... Aquamenti" Najednou jsem byla celá mokrá. Vyskočila jsem z postele a podívala se, kdo mě vzbudil ,,Hermiono" ,,Promiň, ale po dobrém to s tebou nešlo a teď jestli chceš stihnout snídani tak pojď" Vzala jsem si že skříně oblečení, ano ze skříně, k tomu mě donutila Hermi. Vzala jsem si košili, rifle a hábit s kravatou. Šla jsem do koupelny a tam jsem se oblékla a učesala se. Na pravé straně jsem si udělala jeden menší pletený culík.

,,V tom půjdeš na hodinu?" Vyhrkla Hermi hned jak jsem vyšla z koupelny.
,,Ano, sukni si na sebe nevezmu" Odvětila jsem jí a vydala se do společenky. Tam už seděli Harry s Ronem ,,Jak jste se vyspali" Zeptala jsem se kluků, když jsme k nim s Herm došly. ,,Dobře a vy" Odvětili mi současně. ,,Dobře kdyby mě někdo nevzbudil." Podívala jsem se na Hermionu. ,,Musela jsem, teď už pojďte na snídani." Hájila se Herm, společně jsme vyšli ze společenky.

Na snídani nám McGonagallová rozdávala rozvrhu hodin. Dneska jsme měli bylinkářství, jasnovidectví a dvouhodinovku lektvarů...no super. Takže budeme běhat nahoru a dolů, navíc pokud se nepletu, tak máme profesorku Trellawneyovou. ,,Nééé lektvary.... A kde je vlastně ta učebna" Hlesl Ron, podívala jsem se na Harryho a ten kývl ,,Spolu jí najdeme"

První hodina proběhla celkem v pohodě, Malfoye se pokusila sežrat mandragora, Neville omdlel při pohledu na ni a Herm znovu zazářila, ale tentokrát jsem jí to trochu kazila já. Na druhou hodinu jsme Rona a Hermionu až do věže, kde měla být hodina. První hodina jasnovidectví byla strašná. Měli jsme za úkol vězení z čajových lístků. ,,Vidím tam smrt" Ale no tak, už zase. Tato slova řekla Trellawneyová Harrymu, všichni se zahrozili, jenom já s Harrym ne.

,,To snad ne, už zase" Hlesl Harry zoufale.
,,No jo, tomu už se nevyhneš" Prohodila jsem a v zápětí si uvědomila, o čem se teď bavíme. Zrovna jsme šli do sklepení, kde měla probíhat naše poslední hodina. ,,Vsadím se, že se mnou bude chtít Snape mluvit." Řekla jsem skoro u sklepení. ,,Jak to můžeš vědět" Promluvila po dlouhé době Hermiona ,,Vím hodně věcí a teď bych se klidně vsadila, že se to stane." Řekla jsem a rychlým krokem jsem se vydala k učebně.

V učebně jsem si sedla úplně do zadu, ke mně si sedla, ač nerada Hermiona. Přesně se zvoněním vešel do učebny Severus. Přesně tak jako při mé úplně první hodině lektvarů.

"Vaším úkolem zde je zvládnout náročnou vědu a přesné umění přípravy lektvarů. Jelikož se to obvykle obejde bez pošetilého mávání hůlkou, leckdo z vás stěží uvěří, že i to jsou kouzla. Pochybuji, že byste opravdu pochopili, jaký půvab v sobě má tiše bublající kotlík a výpary, které se nad ním tetelí, a neviditelná síla šťav, jež skrytě putují lidskými žilami, omamují mysl a podrobují si smysly. Dokážu vás naučit, jak připravit věhlas, stáčet slávu a dokonce uložit do zabroušených flakonů smrt." Tímto krásným monologem začal svou první hodinu. Vkádáš do nás velké naděje Severusi, jen co je pravda tahle věta mi v hlavě zazněla okamžitě při jeho výkladu. Kdyby mi teď četl myšlenky byla bych někde.

Všech se ptal na různé otázky, já s Hermionou jsme tam jen tak seděli, teda aspoň já Herm se snažila zaujmout pozornost.

,,Slečno Potterová určitě budete znát odpověď na mou otázku. Jaký lektvar připravíme z výluhu z dračí kůže, výluhu z Mandragory, rohu Jednorožce, kůže z Hřímala, tří chlupů Dlaždičouna" Opravdu nic těžšího?
,,Vznikne nám neúplný mnoholičný lektvar, aby mohl působit potřebujeme ještě vlas nebo něco z člověka ve kterého se chceme proměnit." Tak odpověď jsi dostal a teď mě můžeš zase nechat brouzdat se v mých myšlenkách.
,,Správně a jak působí Amorův šíp." Co chceš, když ti odpovím správně bude to vypadat divně, ale když ti neodpovím budu mít průser.
,,Pane profesore tenhle lektvar jsme se ještě neučili." Řekla Hermi na mou obranu, ale Sev jí spražil pohledem.
,,Víte slečno Potterová nebo ne" Teď si že mě dělá srandu, zhluboka jsem se nadechla a řekla.
,,Je to nejsilnější nápoj lásky, každému voní podle toho, co ho přitahuje. Nevytváří ale skutečnou lásku pouze jakousi posedlost na daném člověku." Tak teď jsem zazářila a možná se i prozradila... Sakra Severusi ty víš jak mě naštvat.
,,Po vyučování přijďte za mnou do kabinetu slečno Potterová"
,,Ano pane profesore" Pak že jsem to neříkala.

Zbytek hodiny jsme měli vařit kostirost, pracovala jsem s Hermi. Snape samozřejmě využíval každé příležitosti, aby někomu něco vytkl a taky neustále chodil kolem našeho stolu.

,,Proooč" Vzdychla jsem, když jsme šli z učebny
,,Jak si ti věděla?" Zeptal se Ron a ani jeden z nich na mě nepřestával valit oči.
,,Co?"
,,T-to všechno" Ozval se Ron, znovu
,,Amorův šíp a podobné lektvary znám skoro nazpaměť a s tím druhým jsem doufala, že se pletu." Odpověděla jsem mu s výrazem plným bezmoci. Všichni tři se rozesmáli, pravda přehrávala jsem, ale to nic neměnilo na situaci.
,,Držte mi palce." Řekla jsem a otočila jsem směrem zpátky ke sklepení.

Zaklepala jsem na dveře Severusova kabinetu. Než jsem stačila cokoliv udělat, otevřel mi Severus dveře. ,,Jsem rád, že jste přišla slečno Potterová." Gestem mě pozval dovnitř a já poslechla. Byla jsem hodně nervózní, hlavou mi vrtalo, co jsem udělala. Ještě ani žertík, který jsem mu slíbila, nemám hotový. Když Severus zavřel dveře, praštila mě do nosu ta vůně, santalové dřevo a levandule. Občas jsem jí cítila i při hodině, ale myslela jsem, že to jsou jen výpary z lektvarů.

,,Pane profesore, proč jste mě volal"
,,Chtěl bych vás jenom upozornit, že vaše drzost je velká a v budoucnu vám bude dělat, problémy."
,,Promiňte pane profesore, ale nerozumím vám." Tohle ale nebyl úplně pravda, trochu jsem tušila o co jde, ale kdyby se mi díval do hlavy, tak bych to poznala ne?
,,Myslím, že víte, můžete jít." ON MI ČETL MYŠLENKY!!!
,,Nashledanou" Řekla jsem a vydala se ke dveřím. Byla jsem u dveří a Severus ještě promluvil.
,,A dával bych si pozor na své myšlenky slečno Potterová" Takže jsem se nemýlila, skutečně mi četl myšlenky. To mu nedaruju.

Ve Velké síni jsem viděla Harryho, Rona a Hermionu, ale i Severuse. Jak to stihl tak rychle, přemístit se nemohl. Ta tajná chodba naproti jeho kabinetu, jak jsem na ni mohla zapomenout.

,,Co Snape chtěl?" Zeptala se mě Hermi, hned jak jsem přišla k nim.
,,Chtěl mě na něco upozornit." Řekla jsem trochu naštvaně a pustila se do jídla. Po chvíli toho nesnesitelného kábosení o tom,co Snape potřeboval a jak všechny štve, jsem se podívala k učitelskému stolu přímo na Seva. Celou dobu se na mě díval, ale místo toho, aby pohledem uhnul, si vzal do ruky svou číši ve smyslu na zdraví. On si že mě dělá srandu, pak kdo je tady drzý. Řekla jsem si v hlavě. Zašklebil se, pořád mi čteš myšlenky, no počkej. Vykopla jsem ho z mé hlavy tak silně, že se zakymácel. Ve chvíli kdy jsem ho z myšlenek vykopla se zrovna tím směrem dívalo i golden trio. Když uviděli jak se Snape zakymácel, začali se smát a já s nimi. Sev se na mě trochu naštvaně podíval a já pozdvihla číši s vodou a pozdvihla ji. ,,Na zdraví" Naznačila jsem a pak se znovu začala smát.

Ron s Harrym se pak vydali do věže a já s Hermi jsme šly do knihovny. Seděly jsme tam až do večeře, Herm si četla něco o historii Bradavic a já hledala informace o bezhůlkové magii a lektvarech. Vydala jsme se na večeři, celou cestu  jsme si povídali o Bradavicích, teda Herm vyprávěla a já dělala, že ji tyto informace nevím. Taky přišla řeč na to, jak jsme prožívali ty dva roky školy. Herm s Ronem měli celkem nudné roky. ,,Neboj Herm, teď se tady budou dít prapodivné věci. Vlastně všude kde jsme já a Harry se toho hodně děje." Najednou jsme narazili na Malfoye.

,,Ale ale koho pak to tady máme, jednu mudlovskou šmejdku a krvezrádce."
,,Vypadni Malfoyi" Odsekla Herm a chtěla pokračovat, ale já si to nenechala líbit. Ať si nadává do mudlovských šmejdů sobě a svému otci.
,,Myslela jsem, že by 'čistokrevný' kouzelník měl mít aspoň nějakou pamět. Nebo ty si snad ne pamatuješ na náš rozhovor na konci minulého roku? Promiň já zapomněla, na své rozpomenutí vlastně potřebuješ svého tatíčka." Nasadila jsem úšklebek ala Malfoy a odešla za Hermionou. Malfoy se otočil a chtěl odejít taky jenže jsem ho kouzlem pověsila do vzduch díky Severusi.

Celou dobu večeře na mě zíraly dva páry očí. Jedny patřily věhlasnému zmijozelskému princi a druhé bývalému zmijozelskému studentovi, mistru lektvarů a zároveň nynějšímu profesorovi. Jedny oči byly plné vzteku a ty druhé všemožných emocí, které od sebe nešly rozeznat. Až na tuhle zajímavost se nic nestalo a večeře proběhla rychle.

Na pokoji jsme se prostřídaly v koupelně a pak jsme si asi do deseti hodin povídaly.

Zdravím, tady je další kapitola. Doufám, že vás moje knížka baví a že se máte dobře jak to jen jde. Budu ráda když sem dáte komentář a hvězdičku. Mějte se fajn❤

Ver