Dívka z budoucnosti

21.

Postavili jsme se před sebe. ,,Přeji ti štěstí, budeš ho potřebovat." Šeptl a otočil se ke mně zády, stejně jsem udělala i já. ,,Pravidla znáte, pouze odzbrojit. Pohybovat se můžete po jak chcete....Tři....Dva....Jedna....Teď" Zahájil s obavami souboj Remus. Severus začal metat kouzla, některé jsem vykryla a některým jsem se až moc dobře vyhnula. Aby jste rozuměli, obratnost myslím teď např. gymnastku (u mudlů) apod. Nikdy mi to nešlo, ale teď jsem si připadala, jako rozený akrobat.

Pak mě něco napadlo, Severus umí předvídat kroky soupeře, abych ho porazila, nesmím zapojovat mozek, ale instinkty. Celou dobu jsme se posouvají dopředu nebo dozadu. Teď jsem se rozběhla, zároveň jsem se vyhýbala Sevovým kouzlům. Občas jsem seslala i nějaké kouzlo, ale to jen aby se neřeklo. Pak jsem se vznesla do vzduchu, to Severus asi nečekal, ale rychle se zase zorientoval. Oba jsme metali kouzla, já se zároveň točila kolem něj, jako bych byla zavěšená na laně. Lottie vím, že mě teď slyšíš. Dám ti příležitost, nechci ti něco udělat. Bylo to tu zase Severusův hlas v mé hlavě.

Na chvíli jsem se zarazila, podívala jsem se mu do očí. Nebyla v nich ta původní jiskra sebejistoty a touhy po vítězství, spíš strach a něco co jsem nedokázala poznat. Nedal znát, že znejistěl, ale já to poznala. Ani nevím proč, usmála jsem se, po dlouhé době od srdce a pro a zároveň kvůli někomu. Všichni kolem náš souboj mlčky sledovali, dokonce mám pocit, že se sázeli, o to kdo vyhraje.

Ještě chvíli jsme takhle 'bojovali', najednou mi dal příležitost jak mu vzít hůlku. Využila jsem ji, ale ne tak jak by chtěl, schválně jsem se přestala vznášet. Padala jsem, ale nevadilo mi to, při letu jsem vystřelila pár kouzel a pak jsem hladce dopadla. Chtěla jsem férový souboj a ten taky bude pomyslela jsem si, vím, že v té chvíli se mi díval do hlavy. Začala jsem teď já kouzlit a Sev je vykrýval. Vyslala jsem dvě kouzla naráz, to Severuse zpomalilo ,,Expeliarmus" A jeho Hůlka mi ležela v ruce. Jádro z dračího srdce, je vidět, že Sev umí opravdu dobře ovládat své emoce. Vyrobená z růžového dřeva, pružná. Možná to vypadá, že poznám hůlky, něco jsem se od Ollivandera naučila. Moje hůlka je že santalového dřeva, jádro je z pera Fénixe a je velmi pružná, asi 11,8 palců dlouhá (30cm). Podala jsem jí Severusovi a ten řekl ,,Musím uznat, že jste skutečně dobrá čarodějka." ,,Děkuji pane profesore, snad si to budeme moci někdy zopakovat." Šibalsky jsem se usmála, i když jsem pochybovala a byla jsem hodně nervózní, užila jsem si to.

,,Lottie super" Vyhrkl Ron jakmile jsem k nim přišla. To už jsme se vydávali znovu do hradu. K obdivování mé osoby se přidali snad všichni Nebelvírští. Byli jsme skoro u učebny lektvar, když mě Herm odtáhla dál od toho žvatlání a já jí za to moc děkuju. Teda aspoň děkovala, dokud jsem nezjistila, co má na srdci.

,,Potřebuju si promluvit." Tak to je zlý, moc zlý.
,,A o čem"
,,Jsi z budoucnosti, že jo. Ty i Harry." Myslela jsem, že by to mohlo vydržet v tajnosti déle, ale to je jedno.
,,Ano, ale je to složitější" Provinile jsi se na Herm podívala.
,,Ty si asi neuvědomuje, co děláš, že ne. Cesty do minulosti jsou velmi nebezpečné." Začala šeptem, ale já jí přerušila.
,,Jenomže teď nejsme v minulosti, ale v jiné přítomnosti...." Odmlčela jsem se, mám jí to říct... Stejně by na to přišla.
,,Původně jste s Ronem, Nevillem, Malfoyem a dalšími byli stejně staří jako já s Harrym. Je tady část lidí, kteří jsou z 'budoucnosti' ale i z 'minulosti'. Je to na dlouhé vyprávění, všechno ti vysvětlím, ale prosím nezlob se na mě. Až to uvidíš, spíš až ti to řeknu pochopíš." Tím jsem svůj monolog dokončila. ,,Jen to prosím nikomu neříkej" Herm kývla hlavou a spolu jsme se vydaly k učebně.

Dnešní hodina lektvarů byla naprosto stejná, jako ty ostatní. Něco tu však nesedělo, Severus byl velmi naštvaný, ale po našem souboji byl celkem v pohodě, dokonce bych si i tipla, že měl dobrou náladu.

,,Slečno Potterová jistě už máte lektvar hotový."
,,Ano pane profesore." A zadívala jsem se do kotlíku. Něco mi říkalo, že jeho nálada není následkem jeho prohry, nýbrž tím že jsem ho neposlechla. Severus přišel ke stolu a pořádně lektvar kontroloval. Byla jsem první kdo měl lektvar hotový ani Hermi ho neměla tak rychle.
,,Výborně slečno Potterová, dávám Nebelvíru deset bodů." Řekl chladněji než obvykle, většinou tento tón používal na Harryho, dokonce jsem i před naším cestováním, byla jeho nejoblíbenější Nebelvírský žák. Zhluboka jsem se mu podívala do očí, ale nic, žádná emoce. Mrzelo mě to, snažila jsem se to nedat najevo, ale něco mi poznalo, že Severus to poznal.

Šli jsme z hodiny, během ní se prakticky nic nezměnilo. Ztratili jsme nějaké body, Severus po Harrym házel nepříjemné pohledy, ale horší pohledy házel po mně. Šla jsem jako tělo bez duše, nikoho jsem nevnímala. Přemýšlela jsem nad Severusem, taky mi nijak nepomáhalo Harry, Ron a Hermiona, teda hlavně kluci, protože pořád na něj nadávali. Celou cestu, k Velké síni, při obědě, celou cestu do věže. U velkého schodiště jsem to prostě nevydržela ,,Musím jít." Měla jsem slzy na krajíčku. Rozběhla jsem se pryč. Chtěla jsem do knihovny, ale tam bych musela být ticho, ne což jsem neměla sílu. Pak mě napadla astronomická věž, ale tam by mě mohl někdo vidět. Napadla mě tedy dvě místa, Komnata nejvyšší potřeby nebo velký strom u Černého jezera. Nohy mě vedly ven z hradu, stále se mi v hlavě rýsovala otázka Proč jsem vlastně smutná? Štvalo mě to, to že nic nevím, ten zmatek. Stejný pocit jsem měla i o Harryho narozeninách.

Sedla jsem si ke stromu, seděla jsem a seděla, po tvářích se mi koulely slzy. Najednou jsem uviděla malé zelené zvířátko, něco podobného kudlance. Už jsem ho jednou viděla, bylo v učebnici Fantastická zvířata a kde je najít, ale nemohla jsem si vzpomenout jak se jmenovalo. Vylezlo mi na prst a natáhlo ke mně asi ruku. Rychle jsem si setřela slzy a nevím proč jsem přisunula ruku s tím stvořením k obličeji. Ten mě pohladil po tváři a mírně se usmál, úsměv jsem mu opětovala a zase jsem dala ruku dál.

Chvíli jsme si o něčem dalo by se říct povídali, on něco gestikuloval když chtěl něco říct a já na něj normálně mluvila. Z jeho gest jsem zjistila, že si na někoho stěžuje, ale než jsem zjistila na koho, ozvalo se ,,Tak tady jsi Větvíku." Byl to Mlok, stoupla jsem si a podívala se na Mloka, který už byl u nás.

,,Promiň jestli tě nějak otravoval. Vždycky když uteče, tak si někoho najde a stěžuje si na mě." Trochu jsem se uchechtla
,,Ne neobtěžoval, ale proč si na tebe stěžuje, jestli se teda můžu zeptat." Při těch slovech jsem se podívala na Větvíka, byl roztomilý, hlavně když se teď mračil na Mloka.
,,Jednou jsem ho dal jednomu člověku, pak se něco semlelo a mám ho zpátky. Od té doby se na mě trochu zlobí." Znovu jsem se uchechtla a těkala jsem očima mezi oběma. Pak jsem ho Mlokovi konečně podala. Když si dával Větvíka do kapsy řekl.
,,Obyčejně si cizím lidem nestěžuje. Musela jsi ho něčím zaujmout."
,,Mám ráda zvířata, tak asi tím." Celou dobu jsem se smála, nálada se mi o moc zlepšila.
,,Šlo to vidět, jak jsi vlastně věděla, co máš dělat. Mnoho lidí neví jak by se měli k hypogrifům chovat."
,,Všechno je napsáno v knížce, i když tam něco podle mě chybí."
,,A co? Doufal jsem, že to je dobře."
,,Podle mě se musí jak hypogrifům tak i jiným zvířatům ukázat, jaký člověk je a co po něm chce. Tohle v knížce chybí, ale i kdyby to tam bylo tak to nic měnit nebude. Lidí by na to měli přijít sami." U celého mého výkladu kýval Mloka hlavou a významně se na mě díval.
,,Jsi velmi chytrá, Brumbál mi o tobě vykládal, ale nějak mi zatajil všechno, co víš o zvířatech. Určitě by z tebe byl dobrý magiozoolog."
,,Chtěla bych být magiozoologem, už od prvního ročníku."
,,Už budu muset jít, ale kdyby ses chtěla s něčím pomoct, klidně přijď." S těmi slovy Mloka odešel.

Zbytek dne jsem strávila u Černého jezera, v knihovně a pak v našem pokoji. Celou dobu jsem se snažila vyhýbat golden triu a vlastně všem ostatním. Napsala jsem dopis rodičům a taky Euphemii a Fleamontovi. Jamese jsem žádala o nějaký žertík a pak jsem chtěla po Siriovi ty nápady. Slib zatím nedodržel a já jsem zatím nedostala žádný školní trest, sama sebe jsem překonávala, bohužel v tom špatném slova smyslu mých žertíků.

Tak je tady další kapitola, předem prosím omluvte moje chyby píšu to na mobilu a občas mi to díky autokorekci přepíše slovo. Jinak budu moc ráda za komentáře a hvězdičky. Mějte se krásně❤

Ver