Dívka z budoucnosti

22.

Ani jsem se nenadála a byl prosinec, Hermi už znala celou pravdu a nic mi nevyčítala. Taky Ron se dozvěděl pravdu. Hodně času jsem trávila s dvojčaty Weaslyovými, se kterými jsem tropila různé neplechy. Po škole se říkalo, že se zrodili noví poberti. Severus se ke mně choval stále chladně, možná si říkáte, že bych na to už měla být zvyklá, ale ne tentokrát to bylo jiné. Nic se nezměnilo na tom, že si mě volal neustále k sobě do kabinetu, ale tentokrát už jsem dostávala školní tresty. Nijak mi to nevadilo, sedět v jeho kabinetu a něco psát nebo pod jeho dohledem uklízet nějakou část hradu. Dokonce i Filch si zvykl, že jsem se někde objevila a začala uklízet i když tam Snape nebyl. Siri dodržel svůj slib a pár nápadů na žertík mi poslal, dokonce ani James nebyl pozadu. Fred i George se divili, kde jsem ty žertíky vzala, protože poberti se o ně dělit nehodlali, teda aspoň během jejich působení v Bradavicích a když už tam nebyli neměli se s nimi jak spojit. Často jsem sedávala venku u stromu, v knihovně nebo teď už i u Mloka v kabinetu kde jsem mu pomáhala starat se o různé tvory, kteří si mě rychle oblíbili. Hodně jsem psala Lily s Jamesem a Sirimu, bála jsem se, že se jim něco stane. Taky jsme měli jet na Vánoce domů, kam jsem se moc těšila.

Dneska jsme měli kouzelné formule, přeměňování, dějiny čar a kouzel a OPČM, až na to poslední nejnudnější den že všech. Poslední dobou jsem za něj, ale byla ráda, jeden z mála dnů kdy jsem neviděla Seva nebo jsem ho aspoň vidět nemusela.

,,Lottie vstávej!" Křičely po mně holky a skákaly mi po posteli. ,,Co je." Zněla jsem ospale, aspoň jsem mě to tak znělo. Sedla jsem si a promnula si oči. Od doby co se Sev chová tak chladně k mé osobě, se mi neustále zdá ten sen, který jsem měla, když jsem tu spala ještě minulý školní rok. ,,Je ráno, zase si nemohla spát?" Mého špatného spánku si holky všimly celkem brzy, pořád chtěly, abych s nimi šla na ošetřovat, ale já to pokaždé zamluvila. ,,Jo, ale je mi fajn." Vstala jsem a došla ke skříni, vzala jsem si rifle, košili, kravatu a hábit a vydala se do koupelny. Pořád jsem si na sebe nevzala sukni, vidět mě v sukni by musel být zázrak. Vlasy jsem si nechala rozpuštěné a snažila se kouzlem zamaskovat kruhy pod očima. Jednou bych měla Amy poděkovat, že mě ho naučila. Vylezla jsem z koupelny a všechny čtyři jsme se vydaly do Velké síně. Cestou jsme narazily na Harryho a Rona a přibrali je s sebou.

První tři hodiny uběhly jako voda,teď zbývala ta poslední OPČM. S golden triem jsem se vydala k učebně. Dorazili jsme tam mezi posledními, ale Rem tam ještě nebyl. Vešli jsme do učebny, lavice byly na svých místech, což znamenalo, že dneska budeme mít teoretickou hodinu. O chvíli později Rem přišel ,,Pojďte za mnou, dneska budeme mimo učebnu." Šli jsme dlouhými chodbami, nikdo nevydal ani hlásku, teda až na Malfoye s tím jeho gangem. Došli jsme až ke kabinetu učitelů. Rem otevřel dveře a já myslela, že tam na židli sedí bubák. Kdo jiný by to mohl být než Severus. Měla jsem co dělat, abych nezačala křičet a nerozběhla se k Černému jezeru, abych se utopila. ,,Nebudeme vám tu vadit Severusi" Řekl mírně Rem, čímž jsem se malinko uklidnila. ,,Už stejně odcházím." Pronesl chladně Severus a já se malinko zaradovala. Protože mám ale velké štěstí ozvalo se ,,Pane profesore nechcete zde zůstat, poslední hodina s Vámi byla velkolepá." Já toho Malfoye jednou zabiju, Severus se rozhlédl po třídě a už už by odešel, kdyby nezahlédl mě jak se snažím schovat za Hermionu a Harryho. Opřel se o rám dveří a naznačil Removi ať pokračuje.

,,Kdo z vás mi řekne, co je to bubák." Hermionina ruka letěla vzhůru rychlostí blesku. ,,Slečno Grangerová"
,,Je to strašidlo, které mění tvar, umí na sebe vzít podobu čehokoli, co nás podle jeho názoru nej­víc vyděsí." Rem kývl hlavou a pokračoval. Nic z jeho výkladu jsem neposlouchala, znervózňoval mě Snape. Neustále se na mě díval, něco mi říkalo, ať se na něj podívám, ale já ten hlas, instinkt říkejte si tomu jak chcete, neposlechla. ,,Tak teď se postavte do řady, ty Neville první." Zaslechla jsem poslední Remusova slova. Neville si s hrůzou v očích stoupl dopředu, když jsme stáli v řadě, Rem řekl Nevillovi co má udělat. Pak k němu přišel a něco pošeptal. Otevřely se dveře od šatní skříně a v nich stál Snape číslo 2, Neville zbledl a vykoktal ,,R-ridikulus" Teď stál před námi v zelených šatech, velkém klobouku, liščí kožešinou přes ramena a velkou rudou kabelkou. Celá třída se nahlas rozesmála, jediný kdo se nesmál byl Severus.