Dívka z budoucnosti

34.

Dneska je ten den, Famfrpálový zápas a já nesmím nic zkazit. Celou noc jsem nemohla usnout a když se mi to konečně povedlo, byla tu zase ta noční můra. Od Vánoc se mi zdála každou noc, holky už mě několikrát přemlouvaly, abych šla na ošetřovnu, ale já je pokaždé odbyla s tím, že budu v pořádku. Mé kruhy pod očima, které už i s kouzly byly mírně vidět, ale já se to snažila přehlížet. Už i Severus se mě několikrát ptal jestli jsem v pořádku a to ani nepočítám Harryho. Jediný Ron se mě na nic ohledně mého ještě spícího vzhledu.

Díky budíku od holek jsem se vzbudila brzo, hned jak jsme byly oblečené, učesané a celkově zkulturněné, vydala jsme se do společenky.
,,Lottie, Harry pojďte sem" Zahulákal Oliver přes celou společenku, když jsem se objevila na schodech, a Harry zřejmě taky.
,,Tak ahoj" S těmi slovy jsem se zhluboka nadechla a vydala se k Woodovi. Spolu s Harrym jsme ve stejnou chvíli přišli k Oliverovi a ostatním z týmu.
,,Takže tento zápas nesmíme prohrát. Lottie ty chybíš zla-"
,,Zlatonku jakmile budeme vést aspoň o padesát bodů, já vím Oliverem. Připomínáš mi to každý den." Odsekla jsem trochu nevrle, protože jsem se dneska nevyspala mnohem víc než kdykoli předtím.
,,Fajn jen se ptám." Omlouval se Oliver a všichni nás jen udiveně pozorovali.
,,Tak všichni víte, co máte dělat?" Všichni jsme sborově kývli a Oliver pokračoval ve svém výkladu, jestli se to dá tak nazvat.
,,Tak teď pojďte na snídani." Nikdo by si nedovolil jakkoli protestovat.

,,Jezte musíte mít hodně síly." Okřikoval nás Oliver a sám přitom nic nesnědl, než jsem ale stačila říct nějakou poznámku, předběhla mě dvojčata.
,,Ale Olivere my už vážně nemůžem"
,,Kluci mají pravdu, já už taky víc nesním" Za dlouhou dobu jsem slyšela Angelinu mluvit, velmi zvláštní.
,,Taky nemusíme spadnout z košťat." To by nebyla diskuse ohledně Famfrpálu, abych se do ní nepřidala, tak jsem je touto větou podpořila.
,,To spíš ty bys měl něco sníst." Katie děkuji, protože jinak už bychom asi byli někde. Merlinužel.

Konečně jsme se vydali na hřiště, snad poprvé jsem i přes ten stres byla ráda, že sem jdu. Za chvíli se venku začaly ozývat přicházející diváci. Nakoukla jsem k tribunám, všichni se tam začali pomalu scházet. Všimla jsem si několik zrzavých hlav, které byly od hlavy až k patě v nebelírských barvách. Vedle nich stála Herm a o kus dál Hagrid.
,,Lottie!" Wood má dneska opravdu špatnou náladu. Rychle jsem se otočila a mířila zpátky za zbytkem týmu.                                                 
,,Kde jsi?"                                 
,,Promiň, ale nevím proč se tu zdržujem, strategii známe nazpaměť." Bránila jsem se, všichni z týmu kývli, že mám pravdu a Oliver nás konečně pustil. Vstoupili jsme na hřiště, kde už bylo připravené družstvo havraspáru, nebelvírští fanoušci byli přirozeně v barvách své koleje, taktéž fanoušci havraspáru. mrzimorští byli směsicí těchto dvou barev a občas se tam vyskytla jejich kolejní barva, jediní neutrální fanoušci byli zmijozeláci, ale u nich se to dalo celkem předpokládat. Komentátorem celého zápasu byl jako vždy Lee Jordan, kamarád dvojčat a člověk, kterého McGonagallová nejvíce bila, protože nebyl vždy úplně nestranný. Vesměs tu byl neobvyklý hluk a nikomu to nevadilo, až na jednoho člověka. Ano ten slepní netopýr se přišel podívat na zápas Famfrpálu, což nebylo vůbec obvyklé, ba naopak. Obyčejně chodil jen na zápasy své koleje.                 
,,Co tady dělá Snape?" Harry tvá zvědavost nezná mezí, že? I když já mám, co mluvit, když mě to zajímá mnohonásobně víc než Harryho. 
,,Nevím asi se přišel podívat na naše vítězství." Prohodila jsem s velkou dávkou arogance a špetkou lítosti, i když mi nějaký hlásek v hlavě říkal, že je zde, aby mě hlídal. Tuto myšlenku jsem okamžitě zavrhla, protože jsem si nedávné události pamatovala až příliž bolestivě.

Flashback                                    
 včerejší večer                                   
Zase školní trest tentokrát mám pod Severusovým dohledem bez použití kouzel uklidit celou pamětní síň a pak mám ještě uklidit celou učebnu lektvarů. Nějaká třída tam nadělala takový nepořádek, že to tam vypadá jako po výbuchu atomové bomby. Pamětní síň jsem měla uklizenou celkem rychle, protože jsem ji uklízela spolu s dvojčaty už včera. Teď přišlo na řadu uklidit ten bordel v učebně. Měla jsem práce až nad hlavu, některé kotlíky byly roztavené, některé tam už nebyly v podstatě vůbec. Z lavic kapala nějaká neznámá kapalina, no zkrátka to tam vypadalo skutečně jako po výbuchu. Pustila jsem se tedy do uklízení, šlo mi to celkem rychle na to, jak to tam vypadalo. Asi po hodině až dvou se ozvalo zaklepání na dveře, nevšímala jsem si ho, a Sev zřejmě taky ne. Pak se klepání ozvalo znova, tentokrát trochu naléhavěji, Severus byl okamžitě na nohou a než ten neznámý blbec, který se ho opovážil rušit takto pozdě večer, stačil znovu zaklepat, otevřel dveře a v nich jsem i přes Severuse viděla tu nezaměnitelnou blonďatou hlavu. Malfoy a v celé své kráse, jestli se tomu dá tak říkat. Slyšela jsem jak Sev na pozdrav pouze zavrčel a vyptával se ho, co zde chce. V tu chvíli jsem dostala nápad, začala jsem schválně hlasitěji než doteď uklízet. No žádné uklízení to nebylo, ale že bych třískala dvěma kotlíky o sebe to zase taky ne. Malfoy si mě okamžitě všiml, ale já dělala, že uklízím. Po chvíli se na mě podíval i Severus, v očích mu plál oheň, ale i kdyby mu oči tolik nežhnuly, šel by z něho strach, takový vražedný pohled jsem viděla málokdy.                               
,,Potterová, měl jsem za to, že máte uklízet a ne dělat, co největší rámus." Omluvně jsem se usmála a dál uklízela, i když teď už jsem takový kravál nedělala. Pak mě napadlo ještě něco, co kdyby měl Malfoy ocásek. Slušet by mu mohl, tak proč ne? Dokud to nezkusím, nemůžu soudit. Jemně jsem mávla hůlkou a Malfoy měl najednou ještěrčí ocásek, psí ocas by mu asi slušel víc, ale jako Zmijozel  by měl mít rád plazy. Tiše jsem se uchechtla a pokračovala dál v práci, jakoby nic. Za malou chvíli jsem měla překvapivě hotovo, asi to bylo tím, že jsem se chtěla vyhnout Malfoyovým žvástům, které musel Severus momentálně poslouchat, a upřímně já trochu taky. Až na to, že pan profesor musel poslouchat, co říkal, ale mě stačil pouze ten jeho otravný posměšný hlas.                               
,,Mám hotovo pane profesore." Přerušila jsem jejich debatu a nevinně jsem se na Seva podívala. Z těch útržků, co jsem zachytila, jsem pochopila jeho náhle horší náladu. Překvapivé bylo, že si ještě ani jeden nevšiml Malfoyova nového vzhledu. Severus se na mě podíval tak neuvěřitelně pohrdavě, nevím co jsem mu udělala, že jsem si vysloužila takový pohled. Odpovědí mi bylo nejasné zavrčení.
,,Co bojíš se Potterová" Přísahám, že kdyby tu teď nebyl Sev, tak bych ho na místě uškrtila.
,,Ani ve snu a teď už bych s dovolením šla." odsekla jsem a podívala se na svého profesora, který evidentně byl proti mému odchodu. Zřetelně jsem na něm viděla, že kdyby mohl na místě by Malfoye proklel, ale ten si toho ani nevšiml.