Dívka z budoucnosti

IX.

Vůbec jsem nemohla spát, moje myšlenky se pořád točily kolem Lily, Rema, svatby a hlavně Severuse. Ani nevím proč mi zrovna on chyběl nejvíc, všechno co se kolem nás děje mi přijde jako sen, ale sen to není, protože jsem se stihla už několikrát praštit a to se mi může povést pouze v reálném životě. Přemýšlela jsem nad tím kdo tam asi všechno bude, jestli se Severus odváží přijít jak slíbil nebo ne. A hlavně kolik s tím vším bude práce, když jsem si vzpoměla na datum svatby, vzpoměla jsem si, i že v ten den mám narozeniny, na snad nejhorší den v roce má být uspořádána svatba. Jak jsem se ztrácela ve svých myšlenkách tak jsem usla krásným bezesným spánkem. Musím uznat, že bezesný spánek mi chyběl mnohem víc než Sev nebo Ron s Hermionou a to jak ti z 'budoucí' tak ti z přítomnosti, přeci jen to jsou stejné osoby a podle vyprávění i se stejným charakterem.

Ráno jsem se vzbudila celkem brzy, aspoň jsem si to myslela dokud jsem dole neuslyšela hlasy, ten jeden jsem poznala skoro okamžitě, byl to můj bratr, ale ty další už jsem nepostřehla. Vstala jsem, oblékla se a trochu si učesala vlasy abych vypadala jako člověk a ne po výbuchu bomby. No sice se mi to moc nepodařilo, ale lepší než nic. Sešla jsem schody a vešla do kuchyně, kde mě přivítali samozřejmě Harry, kterého jsem poznala, pak taky James, babička s dědou, ale byla tam ještě pro mě nečekaná návštěva Lily. Rychle jsem ji objala, pak jsem si sedla ke stolu a pustila se do snídaně.

Asi po dalších dvou hodin, kdy jsme plánovali přípravy na svatbu, konečně vstal Siri. Vypadal jako by byl svědkem výbuchu, ale to u něj bylo asi normální. Zbytek času do oběda jsme byli všichni zaneprázdnění. Každý dostal úkol, co má na svatbu připravit. Bylo nás sice málo, ale to bohatě stačilo, Sirius dostal na práci zábavu, což pro něj nebylo nijak zvlášť těžké. Taky Harry dostal na starosti zábavu, ale spíš měl Siriho jen krotit. Já jsem dostala na starosti výzdobu a taky jsem měla jako 'správná' dívka pomoct s přípravou dortu. Lily ta se měla postarat jenom o svoje šaty a spolu s Jamesem o hosty a taky měli napsat pozvánky. No a zbytek věcí připadl hlavně na babičku a dědu, ale všichni jsme jim měli pomoct, ale plánování zbytků věcí bylo na nich.

Po obědě jsme přemluvili Lily a Jamese, abychom se šli podívat na nějaký dům, když chtějí být do svatby skoro přestěhovaní tak ať se nezdržujeme. Oni se kupodivu nenechali dlouho přemlouvat, a tak jsme se mohli vydat hledat nějaký dům. Našli jsme jeden ani ne velký a ani ne malý, ale Lily ani Jamesovi se nelíbil a já se jim nedivím. Nakonec jsme to vzdali a přesunuli se zpátky domů, kde už se pilně pracovalo na přípravách.

,,Lottie pojď mi prosím pomoct s nápadem na dort." Zavolala na mě babička jen co jsme dorazili. Já se tedy poslušně vydala do kuchyně, nebyla jsem z toho nijak nadšená, teda ne z toho, že bych měla strávit víc času se svou babičkou, ale navrhovat dort se mi zrovna moc nechtělo. Cestou jsem uviděla Harryho úšklebek a v tom najednou na něj někdo zavolal ,,Harry pojď sem prosím." Nevěděla jsem sice přesně kdo to byl, ale moc jsem mu děkovala. U dveří do kuchyně jsem se na Harryho ještě zašklebila a vydala se napospas dortům.

Po několika únavných hodinách, kdy jsme zkoumali, jakou příchuť bude dort mít, bude na něm marcipánu nebude na něm marcipán, kolik bude mít pater apod. Jsme se rozhodli, že každé patro bude chutnat jinak, budou na něm marcipánové ozdoby a bude politý bílou a tmavou čokoládou.
,,Jamesi pojďte sem... Oba!" Zavolala na ně babička Mia a přitom se snažila doladit poslední detaily na nejedlém vykouzleném dortu, který sloužil, jako předloha pro skutečný dort, který se bude péct těsně před 1.srpnem. Oba dva se k nám okamžitě dostavili a s nimi i Siri s Harrym a dědou Fleamontem. Lily s Jamesem zůstali stát ve dveřích a skrz ně se procpával Siri s Harrym. Harry nejspíš proto, že s jeho malou výškou toho moc neviděl a Siri... byl tam dort, sice nejedlý, ale to on nemohl poznat. Vrhl se tedy k němu a chtěl si vzít, když uviděl, že mu ho nikdo nebere a asi mu to došlo. ,,Ten dort není prvý, že ne." Všichni jsme se začali smát a Mia řekla ,,Ne Siriusi není pravý" Siri si jen povzdechl a spražil některé z nás za to, že se mu smějeme. James k němu mile přistoupil, dal mu ruku okolo jeho ramen a rádoby smutně řekl ,,Neboj Siriusku dortík bude." A smutně se na něj podíval. Teď už jsme se smíchem skoro váleli po zemi. Siri ho praštil do ramene, načež se ozval Harry s tím ať nám nebije 'tatínka'. Při tom oslovení se začal smát i Siri, ale James vypadal, že ho to trochu urazilo. Po chvíli jsme se začali smát zase všichni.

Odpoledne ubíhala velmi rychle, ani jsem se nenadála a bylo šest hodin. Měla jsem už hotové náčrtky květin na výzdobu, krásné červeno-bílé lilie a žluté růže, Lily má spíš radši růže než lilie, ale mě se ty květiny prostě líbí, a taky se k jejich svatbě hodí. Teď momentálně sedím na stromě a dívám se na západ slunce, Lily před chvílí odjela takže už se nemusím strachovat, že se s ní nerozloučím. Harry mi už nejspíš odpustil, že jsem ho vzala do minulosti taky, James neustále mluví jen o Lily a nebo si povídá se Sirim a Siriho pořád nejde nijak přesvědčit, že nekoušu a jediný Prašivý pes s blechama je tady on. V celku super, ale stejně by mě zajímal pohled všech ostatních až uvidí, koho má Lily za svědka, pokud si to Sev nerozmyslí. Pevně jsem doufala, že si to nerozmyslí, ale na druhou stranu si ho neumím představit na svatbě a ještě k tomu na svatbě Lily a Jamese. Celkem mě zajímá co teď dělá, i když teď bylo 1.července tak se mi po něm stýskalo...a taky jsem se bála, co když udělá nějakou hloupost. Jednu už přece udělal, tak proč by ji nemohl udělat znovu, navíc Brumbál o všem nějakým záhadným způsobem věděl, tak proč by ho k tomu nemohl donutit a Sev by pak že sebe dělal dvojitého agenta. Už je to tady zase, zas na něj myslím, proč? Proč on a ne třeba... No vlastně to byl ze všech lidí asi nejlepší, někteří by mě dokázali vytočit a u jiných tu byly vzpomínky krásné, ale bolestivé, aspoň v téhle situaci. Pořád to nemění nic na tom, že přemýšlím zrovna nad ním, měla bych myslet na přípravy, ale ne já prostě musím myslet zrovna nad Severusem.

Z myšlenek mě vytrhl hlas ,,Lottie pojď je večeře." Myslela jsem, že mě bude volat babička, ale on ke mě přišel James. Chtěla jsem seskočit, když on začal lézt na strom, tak jsem tak zůstala a čekala až vyleze. Posadil se na větev z opačné strany a zahleděl se stejným směrem jako já. Chvíli jsme tam jen tak mlčky seděli, když on promluvil ,,Tak co, jak se těšíš." ,,Těším..." Moc vesele to neznělo, ale ani ne tak smutně. ,,Bojíš se, viď." Tentokrát to nebyla otázka, ale já stejně odpověděla ,,Ne tolik." Pravda ale byla, že jsem měla velký strach. Vždycky jsem se dívala do budoucnosti a hledala odpověď, připravovala jsem se na nejhorší a to bylo na mě to zvláštní. Snad každý se zabýval buď přítomností nebo minulostí a těšil se na hezkou budoucnost. Já jsem žila přítomností, připravovala se ne tvrdou budoucnost a hledala chyby v minulosti, to jediné mě posouvalo vpřed, ale to je jen jedna věc která mě liší od ostatních. Další na řadu přichází mé schopnosti, ovládám bezhůlkovou magii a nijak jsem se to neučila, dokážu jí sama kontrolovat, ale i tak se občas kolem mě dějí divné věci. A moje chování? To je kapitola sama o sobě. Z přemýšlení mě vytrhl James se slovy ,,Pojď ať nám to nesní." Oba jsem se zasmáli a šli k večeři.

V kuchyni to vonělo přímo nádherně, všichni si povídali a Siri netrpělivě klepal do stolu. Za malou chvíle se na stole objevilo jídlo, neustále si všichni něco vykládali a smáli se. Mě se ale do jejich tlachání moc zapojovat nechtělo, pořád jsem byla myšlenkami u jednoho jediného člověka a on ne a ne z MÉ hlavy pryč. Když večeře skončila, vydala jsem se ještě ven, slunce už pomalu vidět ani nešlo, ale měsíc začal nádherně zářit.

Jak jsem se dívala na oblohu, všimla jsem si, že ve vzduchu něco letí, připisovala jsem to vráně nebo tak. Jak se to zvíře blížilo, začalo být moc velké na vránu a navíc to bylo mnohem mnohem světlejší, takové bílo-hnědo-šedé a mělo to něco připevněné k noze. Hned mi došlo, že to je sova a tak jsem to nechala být, jenže ona klesala a letěla směrem ke mně, nevypadala zraněná, právě naopak. Jakmile přiletěla ke mně, sedla si mi rameno a čekala až jí sundám z nohy obálku a malý balíček. Opatrně jsem jí sundala obě věci z nožky a všimla si nápisu na obálce.
Charlotte Potterová
Tohle oslovení jsem přímo nesnášela, zvláštní bylo, že sovička mi pořád seděla na rameni a nedožadovala se žádné pozornosti.

Tak Lottie dostala dopis, od koho myslíte, že bude?😏 Jinak jsem moc ráda, že můj příběh čtete, že vidím, že se vám líbí a budu moc ráda za hvězdičky a komentáře. ❤

Ver