Dívka z budoucnosti

18.

,,Co tady děláš Reme?" Zeptala jsem se ho hned když jsme k němu přišli.
,,To se dozvíš, teď pojďte ať stihnete zahajování" Nesnáším překvapení, proč je všichni tak rádi organizují.

,,Pojďte dál už na vás čekám" Pozval nádraží Brumbál dovnitř.
,,Co jste potřeboval pane profesore." Zeptal se Harry a podíval se na Brumbála.
,,Správně byste měli být zařazeni podle klobouku, ale vzhledem k tomu, že už vás viděli v Nebelvírském hábitu a před vaší cestou časem jste byli v Nebelvíru. Budete v této koleji, doufám, že vám to nevadí" Řekl a podíval se na nás. On věděl, že řekneme ano, jen okolo toho dělá divadýlko. S Harrym jsme přikývli a s Brumbálem jsme se vydali do Velké síně.

Stáli jsme vedle Brumbála, aby nás představil. ,,Dobrý den milý žáci, vítám vás v novém školním roce. Ještě než začne zařazování našich prvňáčků, přivítáme zde dva nové studenty ze školy Stříbranov. Ještě před prázdninami byli oba zařazeni do Nebelvíru. Běžte si sednout" Když jsme šli ke stolu, všimla jsem si malé holčičky, jak se krčí v davu a po tváři se jí kutálejí slzy. Opatrně abych nezaujala hodně pozornosti jsem k ní přišla

,,Co se děje"
,,J-já n-nejsem č-čar-rodějka" Vzlykla
,,A proč bys tady jinak byla, dostala jsi dopis ne?" Holčička kývla a pak řekla
,,M-moji r-rodiče n-nekouzlí. P-podle jednoho kluka j-jsem mudlovská šmejdka"
,,Vidíš támhle tu holku, vedle toho zrzavého a černovlasého kluka?" Kývla a já pokračovala
,,Její rodiče taky nekouzlí a je to nejchytřejší čarodějka kterou jsem poznala. A rodiče od mojí maminky taky nekouzlí. To že ti nějaký malý drzý kluk řekl, že sem nepatříš, neznamená, že to je pravda. Uvidíš, že budeš mnohem lepší než je on." Usmála jsem se na ni, objala mě a pak hned řekla profesorka McGonagallová její jméno ,,Christine Wright"
,,Neboj, kdyby něco přijď jo?" Řekla jsem jí a ona se rozešla.

Sedla jsem si ke stolu a dívala se kam Christine zařadí. ,,Bylo hezké jak ses jí zastala" Špitla mi do ucha Herm. Než jsem stihla odpovědět křikl moudrý klobouk ,,Nebelvír!" Christine seskočila že židle a rychlým krokem šla ke stolu, u kterého vypukl velký jásot. Christine šla k nám a ještě mě objala. ,,Uvidíš, že budeš nejlepší" Řekla jsem jí a ona si šla sednout k prvňáčkům. ,,Ty jí znáš" Udivil se Ron i Harry zároveň. ,,Taky by vás neubylo, kdyby jste občas někomu pomohli." Řekla jsem s úšklebkem a začala jsem si povídat s Herm.

Jakmile se před námi objevilo jídlo, Ron se začal cpát, Hermi se začala tvářit znechuceně a já s Harrym jsme se tomu začali smát. ,,Co je tady vtipný." Zeptal se Ron s plnou pusou jídla ,,Nic Rone" Řekl Harry a oba jsme se začali znovu smát ,,Některé věci se prostě nemění." Řekla jsem, Harry si toho naštěstí nevšiml a zdálo se, že ani Ron s Hermionou.

,,Už půjdu do věže, jaké je heslo?" Pronesla jsem a otočila s na Herm
,,Fortuna Mojor, půjdu s tebou"
,,Ne to je dobrý, při nejhorším se ztratím" Řekla jsem a spěšně odešla.

Už jsem byla skoro u věže, když mě někdo popadl za paži a někam mě zatáhl. ,,Říkal jsem, že si to s tebou vyřídím." Byl to Malfoy, znuděně jsem se nadechla a řekla ,,Asi sis mě s někým spletl a teď už bych ráda šla" Vynadala jsem hůlku a nechala ho ať létá ve vzduchu ,,Pozdravuj Filche" A pověsila jsem ho na jeden ze těch velkých lustrů.

Vešla jsem do společenky, Buclatá dáma sice byla trochu otravná s tím jejím zpíváním, ale co naděláte. Ve společence ještě nikdo nebyl a tak jsem měla možnost jít do pokoje. Vzpomněla jsem si, jak jsem tady trávila skoro všechen svůj čas, tady v této místnosti, v tomto výklenku a dívala se ven. Stejně jako dneska, ale teď to bylo jiné, stejná obloha, stejné místo, ale něco tomu chybělo nebo spíš přebývalo. Po tváři se mi začala koulet slza a další a další. Za chvíli měla přijít Herm a další dvě holky, nechtěla jsem, aby mě viděly, nechtěla jsem, aby mě vůbec někdo viděl. Z kufru který ležel vedle mé postele jsem si vzala neviditelný plášť a vydala jsem se pryč.

Holkám jsem tam ještě nechala vzkaz, že se nemusí bát. Ze společenky jsem vyšla bez povšimnutí a pak jsem běžela chodbami dál, pryč od lidí. Nohy mě vedly do sedmého patra, na konci jedné z chodeb jsem uviděla velké dveře... Komnata nejvyšší potřeby. Rychle jsem vešla dovnitř a zavřela dveře. Byla tam pohovka, krb a klavír. Zapálila jsem oheň a nasávala tu zklidňující atmosféru. Sedla jsem si za klavír a začala hrát. Byla to pomalá a smutná písnička, ale dokázala tak nádherně uklidnit, že to nebylo snad ani možné. (Nahoře) Po chvíli jsem začala zpívat.

Pohled Severuse
Zařazování praváků jsem nijak nevnímal, celou dobu jsem sledoval Lottie. Bylo hezké jí vidět se smát, pokaždé jí jiskřily oči a ten úsměv... Severusi prober se, okřikl jsem se v duchu, ale neustále jsem jí sledoval. Jak se zastala té malé holčičky, jak jí potom objala, jak si povídala s kamarády. Najednou se rychle zvedala a po chvíli odešla, před odchodem ze síně se podívala k učitelskému stolu, v očích se jí zničil smutek. Chvíli za ní odešel i Malfoy junior, rozhodl jsem se, že půjdu taky.

Šel jsem chodbou, ale Lottie ani Malfoy nikde, už jsem chtěl jít do kabinetu, když jsem uslyšel hlas

,,Říkal jsem, že si to s tebou vyřídím" Malfoy, s kým to mluví?
,,Asi sis mě s někým spletl a teď už bych ráda šla" Byla to Lottie, jestli jí něco udělá, tak to schytá. Chvíli se nic nedělo a pak jsem jí slyšel říkat ,,Pozdravuj Filche" Schoval jsem se za sloup a sledoval, jak odchází, podle hlasů zněla klidně, ale teď když jsem jí viděl, tak vypadala, že se každou chvíli sesype.

Procházel jsem hradem, Malfoy dostal výhružku, že jestli se ještě jednou bude takhle toulat po chodbách nemine ho školní trest. Jak jsem tak chodil, vyšel jsem až do sedmého patra, pořád jsem myslel na Lottie. Jak vypadala, proč tak vypadala, moc otázek a žádná odpověď. Najednou se přede mnou objevily velké dveře. Potichu jsem otevřel a uslyšel jsem klavír. Někdo na něj hrál, podíval jsem se dovnitř a tam byla Lottie. Hrála na klavír a po chvíli začala zpívat. Tiše jsem proklouzl dovnitř a zavřel dveře ani si toho nevšimla. Schoval jsem se poblíž pohovky a díval se na ni. Byla tak hezká, její prsty přijížděly po klávesách jako by tančily a ten hlas. Zkrátka vypadala jako víla...smutná víla.

Tuhle písničku hrála ještě několikrát, chvíli po tom co jsem přišel jí po tvářích začaly téct slzy. Čím častěji tu písničku hrála, tím se jí nálada zlepšovala, postupně se začala i přes uslzené oči usmívat. Měl jsem sto chutí, přijít k ní a zlepšit jí náladu, ale je zde mnoho důvodů, proč by se měla ode mě držet dál nebo spíš já od ní. Za prvé jsem profesor, za druhé něco udělám a ona se dostane do maléru a v neposlední řadě je tu její otec. Taky by měla mít někoho lepšího než jsem já.

Dohrála poslední písničku, sedla si ke krbu a chvíli se dívala do plamenů. Pak vstala a odešla, nevšimla si mě, na jednu stranu to bylo dobře, na druhou mi to bylo líto. Chvíli jsem tam ještě zůstal a pak jsem se vydal zpět do svého kabinetu. Cestou jsem ještě okřikl několik studentů a napomínal jsem kde koho. Nakonec jsem se ocitl zpátky v samotě a chladu svého kabinetu.

Pohled Lottie
Písničku jsem hrála ještě několikrát, měla jsem pocit, že tu se mnou někdo je, ten samý člověk jako tentokrát na ošetřovně. Zase jsem cítila tu vůni santalového dřeva a levandulí. Od toho útoku jsem se cítila v bezpečí jen jednou a to tehdy na ošetřovně s tím neznámým člověkem a teď zase.

Pak jsem odešla zpátky do věže. Na chodbách bylo ještě celkem dost žáků, ale já nechtěla nic riskovat, takže jsem si přes sebe hodila neviditelný plášť. Rychle jsem řekla heslo a prošla otvorem v podobizně. Ve společence seděli Harry, Ron a Hermiona a o něčem si povídali. Potichu jsem se přikradla k Harrymu a ,,Baf" Harry nadskočil a já se začala smát. ,,Tohle mi nedělej, víš jak jsem se lekl" Protestoval Harry, já se na něj jen ušklíbla a sedla jsem si vedle Herm.

Celý večer proběhl skvěle, v pokoji mě Hermi představila holkám. Jedna byla blondýna a hnědými očima Amy a černovláska s modrýma očima Valérie. Obě byly moc zábavné a chytré. Kecaly jsme asi do jedenácti a pak jsme šly spát.

Tak je tu další kapitola, není nijak veselá, ale snad nevadí. Budu moci ráda za komentáře a hvězdičky, už to znáte, mějte se fajn❤
Ver