Dívka z budoucnosti

36.

pohled třetí osoby

Hermiona když viděla jak její kamarádka vykřikla a pak se schovala pod hladinu, jakoby zamrzla. Z transu ji probral až hlas.

,,Grangerová dělej něco!" Ani v těch nejdivočejších snech by ji nenapadlo, že tahle slova uslyší od bloňďáka sojícího vedle ní. Okamžitě se vydala do hradu a v závěsu za ní bězěl již zmiňovaný bloňďák. Protože na snídani bylo poněkud brzo, byla přeci neděle tak komu by se chtělo vstávat, když nemusel. Rozhodla se běžět do sklepení za profesorem Snapem, věděla, jak moc mu hnědozrzavá dívka důvěřuje a kdyby se jí někdo ptal, proč běží zrovna sem, tak se může lehce vymluvit, že je to sem nejblíž, což je pravda. Co ale hnědovlasá čarodějka nevěděla, byla jejich hádka před pár měsíci, ale o které věděl bloňďák, který jí rychle následoval. Když oba dva doběhli do sklepení, Hemiona zaklepala jak nejnaléhavěji uměla, ale na to Malfoy neměl nervy, otevřel dveře s takovou silou, že div nevypadly z pantů. Černovlasý muž, který seděl za velkým psacím stolem a užíval si klidu po nich hodil vražedný pohled.

,,Vás doma neučili klepat." Pronesl ledovým hlasem, který u něj nebyl nijak neobvyklý.

,,Lottie" Vydechla hnědovlasá dívka, která stála za Malfoyem a popadala dech. Snape se nepatrně napjal, ale než stihl jakkoli promluvit vložil se do toho bloňďák u kterého si nikdo ani v těch nejdivočejších snech nemohl myslet, že by dokázal být někdy tak citlivý jako právě teď.

,,Topí se....Černé jezero" Hlas se mu třásl jako nikdy, při jeho slovech se černovlasý muž okamžitě vztyčil a bez jakéhokoliv upozornění se rozběhl k jezeru. Pokud Hermionu nepřekvapila reakce Malfoye tak Snapea určitě. Vzpomněla si na slova, která jí její kamarádka řekla, když odjížděli na Vánoce domů. Možná tomu nebudeš věřit, ale je hodný, stačí se na to všechno dívat z jiného pohledu. Jak se teď přesvědčila, jejímu profesorovi na ní skutečně záleželo a možná tohle jí dalo záminku se na něj dívat z jiného pohledu. Zato blonďatého chlapce za ní trápily jiné myšlenky, vždyť to vlastně on může za to, že se teď topí, ale copak mohl vědět, že do toho blbýho jezera by nikdo neskákal, to je skoro jistý rozsudek smrti. No a černovlasý muž, který se momentálně řítil rychlostí kulového blesku k jezeru zajímalo jediné, zachránit ji. Věděl, že ona byla důvodem, proč se nepřidal na stranu zla, jak měl původně v plánu. Věděl kolik toho pro něj udělala, co všechno musela obětovat, aby byl v pořádku a kolik toho pro něj vybojovala. To ona ho z části usmířila s člověkem o kterém si myslel, že ho navždy ztratil, kdyby se jí něco stalo nebo kdyby umřela....vyčítal by si to do konce života, mnohem víc než její rodina. Nesmí ho opustit, prostě nesmí. Doběhl k jezeru a ani se nezdržoval s tím, že by se vydýchal, okamžitě skočil do studené vody. Najednou ji uviděl, vznášela se ve vodě ladně, ale zároveň to bylo strašidelné. Tvář měla bledou, rty fialové až modré, hnědozrzavé vlasy skoro po pas se vznášely kolem ní a z očí se jí vytrácela poslední špetka života. Z posledních sil k němu natáhla ruku a pak nechala, aby jí víčka klesla. Neměl čas přemýšlet chytl ji za paži a přitáhl si ji k sobě, jednu ruku jí omotal kolem pasu a druhou si pomáhal na hladinu.

Konečně po chvíli vyplavali oba nad hladinu. Už poněkud v klidu s ní doplaval je břehu, kde už nestála jenom hnědovlasá čarodějka a bloňďatý chlapec, ale dokonce ředitel Albus Brumbál spolu s ředitelkou Nebelvírské koleje Minervou McGonagallovou. Ta hned jak spatřila onu dívku zakryla si rukou pusu a zalapala po dechu. Severus Snape i s dívkou ležící v jeho náručí se vydal na ošetřovnu. Bylo mu teď jedno jak se na nejobávanějšího profesora lektvarů a profesora vůbec budou dívat, důležité bylo, aby žila. Celý zadýchaný dorazil na ošetřovnu, madam Pompfreyová se při tom rámusu přiřítila jako velká voda a div nevyjekla, když uviděla jak Severus drží v náručí bezvládnou dívku a oba jsem celí mokří.