Dívka z budoucnosti

17.

Vydali jsme se do Příčné ulice nakoupit věci do školy. Já s Lily jsme šly do Krucánků a Kaňourů pro učebnice. No a zbytek šel koupit ostatní věci, kotlíky, přísady do lektvarů atd. Když jsme měli nakoupeno, šli jsme do Děravého kotle, kde jsme si dali máslový ležák. Celou dobu se na nás někdo díval, vždyť u nás seděl teď už znovu slavný Harry Potter. Nijak zvlášť jsem si toho nevšímala, vždyť se na nás od našeho nástupu do Bradavic, pořád někdo díval. Jak jsme tak seděli, procházeli kolem nás lidi a ti si nacházeli jakoukoli záminku, aby se dotkli Harryho. Se Sirim jsme chytali záchvat smíchu i po tolika lidech se mi to neomrzelo.

,,Lottie nesměj se mu." Okřikl mě James, když už se Harryho pokoušel znovu někdo dotknout. ,,A Siriusi taky." Dodal James, když viděl jak se mi Siri posmívá. Sirius se zamračil a upil svého ležáku.

1.září 1977
Ráno mě budík vzbudil už v šest hodin ráno. Problém byl, že ten budík uměl chodit a navíc jsem žádný neměla, jak jsem si záhy uvědomila. ,,Siriusi, nech mě spát." Než jsem se stačila zachumlat víc do peřiny, tak zázračně zmizela nebo mi ji NĚKDO sebral ,,Vrať mi tu peřinu Siriusi!" Zvýšila jsem hlas, ale to stačilo, aby do pokoje přišel Rem s Harrym

,,Co se tu děje"
,,Nechce mu vrátit peřinu." Řekla jsem ospale a zpod postele jsem si vzala náhradní peřinu.
,,Vždyť jí máš" Řekl Rem a já rychle odpověděla
,,Je dobré být připraven" Řekla jsem a znovu se pokusila zachumlat do peřiny, ale znovu zmizela. ,,SIRIUSI ORIONE BLACKU VRAŤ MI OKAMŽITĚ TU PEŘINU!" zařvala jsem na něj a všichni okamžitě začali zdrhat pryč. Pomalu jsem se vysoukala z postele a oblékla jsem si černé rifle, černé tílko a kostkovanou košili. Vlasy jsem si zapletla do dvou francouzských culíků a jako vždy jsem si nechala volně viset dva pramínky vlasů.

Když jsem vešla do kuchyně, uviděla jsem jak se Siri zvedl od stolu a chtěl odejít. ,,Kampak Siri, snad se mě nebojíš." Řekla jsem výsměšně a sedla si na židli. Siri zakroutil hlavou ,,Csss nikdy" Řekl naooko povýšeně Siri a všichni jsme se pustili do jídla. ,,Máte už zabalené věci?" Řekla starostlivě Lily a dala na stůl talíř lívanců. S Harrym jsme přikývli a já si dala na talíř pár lívanců.

Po snídani jsem ještě vyběhla do svého pokoje, kde jsem si dala do malé tašky hábit, hůlky a nějaké dobroty pro Ten. Do kufru jsem si naházela ještě nějaký ten pergamen a knížky, hlavně tu od Rema, prý se mi bude hodit, ale k čemu? Zavřela jsem kufr, Tenu ač nerada jsem pobídla ať jde do klece a tašku jsem dala na kufr.

Sedím na stromě a přemýšlím, připadám si jako prvák, taky se těší a zároveň bojí, ale teď to je jiné. Ti lidé co tam jsou některé znám a vím o nich věci, které se bojím přiznat. Jiné zase ne, nevím o nich vůbec nic, anebo je znám z vyprávění jiných. Většinu profesorů tam budu znát, ale už je neuvidím, tak jako kdysi, z toho mám strach. Je mi jedno, jak se na mě budou dívat, jestli mě přijmou a za koho mě budou mít. Za risk to ale stálo a stále stojí a já se nehodlám vzdát.

,,Lottie pojď pojedem" Zavolal na mě James, seskočila jsem ze stromu a běžela domů. Vyběhla jsem schody do pokoje a vzala si kufr, klec a tašku. Ze skříně jsem ještě vytáhla mikinu s kapucí, nemusí mě všichni okukovat, jako nějakou atrakci, stačí, že se to děje Harrymu. Kufr jsem snesla dolů, kde už čekali James, Lily, Siri a Harry, ale Rem nikde ,,Kde je Rem?" ,,Brzo ho uvidíš" Řekl Siri a ještě mi pošeptal ,,Plánek máš?" Kývla jsem a tiše dodala ,,Ale budu potřebovat nějaké nápady co já 'neprovedu'." Siri se zasmál a já s ním ,,Neboj" Řekl klidně a zmenšil naše kufry. Vyšli jsme před dům, bylo třičtvrě na jedenáct a my se chytili za ruce. Najednou jsme se s hlasitým Prásk přemístili na nástupiště 9 a 3/4. Vlak už tam stál, také tam byli rodiče, kteří se loučili se svými dětmi. Jak jsme šli k zavazadlovém vozu, upoutávali jsme pozornost, ne sice tak velkou, ale tak aby to bylo nepříjemné to stačilo. Nastal čas loučení, Jamie se Sirim nám říkali ať nic nevyvedeme a zároveň na nás mrkali jedním okem. Lily nás objala a říkala nám, abychom byli opatrní apod.

Seděli jsme ve vlaku, sedli jsme si do posledního kupé, které bylo jediné celé pro nás. Pořád jsme si povídali o tom, co budeme dělat, jestli to necháme být nebo budeme zkoumat. Jak jinak bychom se my dva mohli dohodnout, než že budeme pátrat, no jo geny. Taky jsme se rozhodli, že zajdeme za Brumbálem, ale proč vlastně o viteálech ví a o útoku taky, tak proč. Z klábosení nás vytrhl hlas ,,Můžeme si přisednout" Řekl to chlapec s rudými vlasy, byl to Ron. Hned jak uviděl Harryho spadla mu Brada ,,T-ty jsi Harry Potter" Harry kývl a pobídl je, aby si sedli. Za Ronem stála ještě jedna čarodějka s hnědými vlasy a v ruce měla knihu... Hermiona. ,,Ahoj jsem Lottie" Řekla jsem a oba se na mě podívali. ,,Já jsem Her-" ,,Vím, Hermiona Grangerová nejchytřejší čarodějka své doby." Skočila jsem jí do řeči a Hermi vykulila oči ,,Ron Weasly, jestli se nepletu." Řekla jsem, aby to nebylo zas tak nápadné. Ron kývl a s otevřenou pusou vyhrkl ,,Jak jsi to věděla?" ,,To víš... Jsem talent" Harry se na mě díval velmi káravým pohledem, ten jsem mu opětovala pohledem typu co je? Než něco stal říct, promluvil Ron ,,Moje dvě sestry tě zbožňují, ještě že mám brášky" Počkat dvě sestry, tehdy byla jen jedna. ,,Jak se jmenují tví sourozenci" Vyhrkla jsem tě sebe a Harry se taky tvářil zmateně ,,No mám dvě mladší sestry dvojčata Ginny a Bonnie, pak dvojčata Freda a George..." A tak vyjmenoval všechny své sourozence, kteří už naštěstí byli stejní. S nikým se mi nechtělo moc mluvit, tak jsem si vytáhla knížku lektvarů, Sevovu učebnici lektvarů pro šestý ročník, abych byla přesná a přestala jsem vnímat okolí.

Po nějaké chvíli si Herm všimla mojí knížky ,,To je učebnice pro šestý ročník, ale ty na něj nevypadáš." Harry se na mě otočil a uviděl, že je celá popsaná. Nevinně a zároveň omluvně jsem se na něj usmála a řekla

,,No a co je na tom špatného"
,,Zdá se, že máš konkurenci Hermi" Řekl Ron a usmál se na ni, ta se na něj zamračila a řekla
,,A do kolikátého jdete ročníku "
,,Do třetího " Řekli jsme s Harrym současně, následně se v kupé rozlehl smích. Znovu jsem se začetla do knížky.

Po pár hodinách Herm řekla ,,Měli bychom se jít převléct" Kývla jsem a s taškou přes rameno jsem se vydala za Hermi. Převlékla jsme se na záchodech a vydaly jsme se zpátky ke kupé.

,,Lottie počkej" Chytla mě za ruku Herm
,,Ano, co se děje"
,,Co nám tajíte s Harrym" Sakra ona si toho všimla
,,To je složité, řeknu ti to, až budu mít stoprocentní jistotu. Zatím mi budeš muset věřit. Ale vím věci, o lidech o kterých nemáš ani tušení a taky věci o kterých nemáš tušení."
,,Jistotu v čem" Mám jí to říct nebo ne
,,V tobě, v tom že nás nikdo neslyší a taky že se nepletu." Pravda prý ulehčuje, ale teď mi to tak nepřišlo.
,,Hlavně to nikomu neříkej ani Harrymu, kdyby to zjistil, zuřil by" Dodala jsem a rozešla se zpátky ke kupé.
,,Můžeš se spolehnout" Konečně mi bylo líp, teď jsem měla zase větší naději a jistotu, že vše co dělám je správné a taky jsem měla po boku člověka, který mi rozumí, nic proti Lily ale tohle je něco jiného.

,,Doufám, že budete v Nebelvíru." Řekl Ron když jsme přišly.
,,To my taky" Odvětila jsem mu, načež jsem si vysloužila výhružný pohled od Harryho. Víc už jsem neposlouchala a četla dál knížku.

Za chvíli jsme byli v Bradavicích, kde k našemu překvapení čekal Rem. ,,Harry, Lottie pojďte se mnou Brumbál chce s vámi mluvit." Brumbál nám snad čte myšlenky... Počkat ten chlap ví vlastně všechno, nechápu, jak jsem na to mohla zapomenout.

Zdravím, je tady další kapitola, máte tady už setkání s Ronem a Hermionou.
Napište mi jak si myslíte, že to dopadne. Omluvte prosím moje gramatické chyby, často se mi to automaticky opraví na něco, co nechci. Mějte se fajn❤

Ver