Dívka z budoucnosti

31.

Znovu sedíme ve vlaku do Bradavic. Severus ještě ten den šel domů, spíš se vytratil, ale jen ať se nebojí, já si s ním ještě popovídám. Lily se naštěstí nedozvěděla, že jsem byla venku a nikdo z nich se nedozvěděl o Severusově neplánované návštěvě. Remus byl celkem v pořádku, Sirius mě hlídal ještě víc než před tím, ale tentokrát mu James pomáhal. Ani jeden se nedozvěděli, kdo byl tím vlkem. Nepotřebuju tady dalšího zraněného člověka, Rem mi bohatě stačí. Když už jsme u Remových zranění, tak si to odnesl jen s pár škrábanci na obličeji a díky mé tichosti i z relativně uzdravenou rukou. Nikdo nemusí vědět, že používám bezhůlkovou magii.

Harry, Ron a Hermiona o něčem horlivě diskutovali a já ke nevnímala. Pořád jsem nemohla uvěřit, co se před pár dny stalo, taky jsem si vzpomněla, že budu muset Harryho naučit se přeměňovat. Zhluboka jsem se nadechla, ale to upoutalo pozornost mých společníků.
,,Lottie jsi v pořádku?" Hermi zněla starostlivě, úplně přesně nevím, co se dělo kolem, ale dostala jsem že sebe.
,,Co? Jo dobrý" Tímto způsobem probíhal i zbytek cesty.

Když jsme přijeli do Prasinek, byl už večer a nikde ani noha. Teda kromě všech Bradavických studentů. My čtyři jsme byli poslední, najednou jsem si ale všimla Dory, jak kouzlí patrona. Byl to vlk, ale ne takový jakého mám já, spíš byl podobný patronovi od Rema. Ano každý patron je trochu jiný. Došli jsme až k ní a pozdravili ji. Ale asi jsme nebyli jediní, kdo si změny jejího patrona všiml.
,,Tonksová jak se vám líbí váš nový patron, oproti tomu předešlému je poněkud slabší!" Severusi, Severusi ty si nedáš pokoj. Dora se nadechla, že něco řekne, ale já ji položila ruku na rameno a lišácky se na ni usmála. Pak jsem se otočila směrem k Severusovi. Ruce jsem si dala k puse, abych byla hlasitější a koutkem oka postřehla výrazy Harryho, Rona a Hermiona, které nebyly vůbec pozitivně vypadající.
,,Vy máte co mluvit pane profesore, jak se vám líbí váš nový patron nesežral vám náhodou toho starého!" No řekněte, jak by se mohl proměnit ve vlka, když měl za patrona laň, to prostě není možné. Severus se na mě zamračil a chladně řekl.
,,Slečno Potterová, po večeři máte školní trest, stavte se do mého kabinetu." V jeho hlase byl znát odpor proti tomuto rozhodnutí, pak se otočil na neexistujícím podpatku a odešel.
,,Trhla jsem svůj rekord, ale něco mi říká, že tohle bude ještě sranda." Řekla jsem uznale, golden trio mě probodl pohledem a Dora se na mě smutně podívala.
,,Promiň, že si kvůli mě dostala trest."
,,Nikdo se nebude navážet do lidí, které mám ráda a taky si mi dala příležitost k předání jistého dárečku." Dora i Harry se rozesmáli při zmínce o dárku, ale Ron s Herm se tvářili.... divně.

,,Jakého dárku?" Vyštěkl Ron, když jsme všichni seděli v kočáře tažené ho testrály.
,,Já vám to pak vysvětlím" Odpověděl Harry místo mě a já jen dodala.
,,Jo Rone, budu potřebovat mluvit s dvojčatama. Nevíš kde jsou?" Ron nepřítomně zavrtěl hlavou na náznak, že nemá nejmeší tušení, kde jeho bratři jsou.

Večeře skončila, konečně! Celou dobu na mě upíraly pohled jeden pár onyxově černých očí, profesora lektvarů. Spěchala jsem do sklepení, k jeho kabinetu. Tu cestu jsem znala nazpaměť, takže nebylo divů, že jsem tam dorazila neobyčejně rychle. Zaklepala jsem na dveře, ty se vzápětí otevřely a v nich stál obávaný sklepní netopýr.
,,Jdete pozdě" Řekl neobyčejně chladně a rukou naznačil, abych šla dovnitř.
,,Pouze o minutu pane profesore" Ohradila jsem se vůči jeho mínění, že jdu pozdě. Díky tomu jsem si vysloužila nevrlý pohled. Posadil se na psací stůl a zadíval se na mě velmi vážně.
,,Jak si to myslela s tím patronem?" V jeho hlase bylo něco, co si vyžádalo mou plnou pozornost.
,,Vím, že vaším patronem je laň, tak jak to, že se umíte proměnit ve vlka." Zbledl ještě víc než normálně. Seděl tam tiše a nejspíš čekal na moji reakci k jeho záhadnému zmizení. Stála jsem tam tiše, bez pohnutí. Přišlo mi to nesmírně divné, snad nikdy jsem neviděla Severuse takto vyvedeného z míry, ale zároveň tak klidného.
,,Co ty rány" Původně jsem na něj byla naštvaná, protože jsem nevěděla, jak na tom je a nesmírně jsem se o něj bála, ale teď to bylo pryč.
,,Promiň" Ozvalo se skoro neslyšně místností. Teď už tady nikde nebyl ani náznak o tom sobeckém a celkově hnusném Snapeovi. Díval se na mě jako malé štěně, které něco roztrhalo. V tu chvíli mě napadlo jediné, přešla jsem k němu a pevně ho objala. On mi objetí skoro s radostí opětoval
,,Bála jsem se o tebe." Řekla jsem tiše a pevněji ho objala. Začal mě hladit po vlasech, nikdy předtím bych si to sice nepřipustila, ale i přes všechna Harryho tvrzení byl Severus ten, kdo trpěl a ten kdo by si zasloužil respekt a hlavně štěstí.