Dívka z budoucnosti

III.

Chvíli jsme přemýšleli nad tím, jak bychom jim to měli říct, respektive jak já bych jim to měla říct, protože mi Harry řekl, že vyprávět nebude. Když jsem konečně našla slova řekla jsem ,,Já a můj bratr víme co se stane v budoucnosti, protože jsme to sami zažili. Ano jsme z budoucnosti a i když se vám to bude zdát, že je tu moc náhod najednou, že dva studenti se ho ničeho nic rozhodnou cestovat v čase, tak to tak skutečně bylo-" Než jsem stihla něco říct skočil mj do řeči Sirius ,,Počkej počkej ty nám chceš jako říct, že víš co se stane a my ti máme jako věřit? Jak se vůbec jmenujete?" Zastihla jsem Lily jak na Siriuse vrhá naštvané pohledy a řekla ,, Budete mi muset věřit a opravdu chcete znát naše jména?" Všichni kývli hlavou a Harry mi do ucha zamumlal ,,Měla jsi tušit, že se něco takového stane." Hluboce jsem si povzdechla ,, Trochu jsem doufala, že to půjde bez toho. No nic toto je Harry a já jsem Lottie a v budoucnosti nás zná jí jako dvojčata Potterovi." Všem až na Brumbála, McGonagallovou a Lily se zatajil dech. Lily si všimla jak jsem strnula a řekla jakoby nic ,,A jsou to děti Jamese a... "Odmlčela se věděla jsem, že se jí moc nelíbí představa, jak jí James neustále otravuje s poznámkami typu vidíš říkal jsem, že budeme spolu apod. V tom se do debaty vetřel i Harry ,,Jamese a Lily Potterových." Viděla jsem, vlastně všichni to viděli, jak se Jamesovi na tváři rýsuje velký šťastný úsměv a upřímně vypadal jak měsíček na hnoji. Mě nebývalo nic než pokračovat ,,Přišli jsme sem, protože víme jak kdo zemře a nechceme, aby se to stalo." Nikdo se už na nic neptal, jen Brumbál řekl ,,A mohli byste nám to říct?" V jeho výrazu bylo jasně vidět, že bychom jim to stejně řekli ,,Jako první zemřeli James a Lily a zabil je Voldemort, když nám byl asi rok a to proto, že Petr prozradí, kde se skrývají. Druhý zemře Harryho kmotr Sirius, kterého na konci našeho pátého ročníku zabije Bellatrix, v šestém ročníku zemře profesor Brumbál a zabije ho... Severus." Jeho jméno jsem řekla velmi rychle a měla jsem, co dělat, abych mluvila normálně ,,Ale jeho o to pan profesor sám poprosí, neboť ho měl za prvé zabít student a za druhé v té chvíli bude pan profesor pomalu umírat, a i když je to trochu kruté byla to v podstatě laskavost. A pak je zde druhá a poslední kouzelnická bitva, kterou jsme zažili, tady zemře Remus s manželkou u nich nevím kdo je zabije, a pak taky Severus toho zabije z části Voldemort a z části Nagini had. Ten den taky zemře mnoho dalších lidí a taky Voldemort. Je zde, ale věc kterou byste měli vědět, Voldemort má viteály a pokud nebudou zničeny nikdy nezemře." Těmito slovy jsem svůj monolog dokončila a schovala se zpět za Harryho a Liliiny záda, ke konci svého proslovu už bylo patrné jak mi drhl hlas.

Vypadalo to, že nikdo o mých slovech nepochybuje, najednou se ozvalo něčí hlas, byl to Sirius ,,Je to pravda Lily, pane profesore?" Lily mlčky přikývla a Brumbál celkem bezstarostně řekl ,,Ano je to pravda, ale dokud tady jsou máme před Voldemortem náskok a můžeme tomu předejít. A teď pojďme na večeři, není dobré se zabývat takovými starostmi právě teď." Všem pokynul, aby šli a sám se vydal první spolu s McGonagallovou a za nimi šli ostatní.

Když jsem chtěla vyjít ven někdo mě chytil za zápěstí, zavřel dveře a přitlačil ke zdi. Byl to Snape a než jsem stačila něco říct už pokládal jednu otázku za druhou ,,Myslíš si, že se nechám přesvědčit nějakou malou holkou? Proč by mě Potterova dcera měla chránit před ním? Jak jsi věděla, že má Petr na ruce to znamení? No mluv!" Těžce jsem se nadechla a řekla ,,Jestli chceš koukni se mi do hlavy, to co uvidíš bude stejné jako to co víš. Z budoucnosti vím, že byl Petr smrtijed a ta ruka ho viditelně bolela, i tobě musí dojít, že by to bylo moc náhod najednou a zachránila jsem tě, protože si měl být můj kmotr. Tady je dopis od mojí mamky, kde se píše, že si měl být můj kmotr, jenže se bála co bys jí na to řekl, když si jí nazval mudlovskou šmejdkou. Její písmo snad poznáš." tohle všechno jsem na něj vychrlila. Všimla jsem si jeho výrazu, díval se mi přímo do očí, měla jsem sto chutí odvrátit pohled jinam, jenže mi něco v hlavě říkalo, ať to nedělám. Najednou jsem znovu uslyšela ve své hlavě jeho hlas Říká pravdu nebo jenom lže, kdyby lhala nenabízela by mi, abych se jí do vzpomínek kouknul, ale zase to může být past. Víc jsem znovu neslyšela, ale přesně jsem věděla, co udělat. V kapse hábitu jsem našla malinkou skleněnou nádobku jako od nějakého léku a pořád dokola si opakovala věci o kterých jsem věděla, že mě rozbrečí. Jakmile se mi po tváři kutálela první slza dala jsem jí do nádobky a podala Severusovi se slovy ,,Tuhle vzpomínku nemůžu nijak o čarovat bez toho, aniž bys o tom nevěděl. Snad mi pak věřit budeš, myslánka je u Brumbála v pracovně." Podávala jsem mu lahvičku a on mě konečně pustil.

Byla jsem skoro u dveří, abych mohla odejít, když jsem se otočila a podívala se mu do těch jeho dvou černých očí ,,Být tebou dávala bych si pozor na myšlenky, Voldemort se k nim sice nedostane, ale stejně bych si dávala pozor." S těmi slovy jsem odešla za ostatními.

Překvapivě jsem je našla za rohem, ale Brumbál ani McGonagallová tam nebyli. Potichu jsem se k nim přikradla a Jamesovi a Siriusovi, kteří šli poslední sáhla na ramena. Oba dva nad skočili leknutím a já se všemi ostatními jsme se rozesmáli. ,, Zbláznila si se málem jsem dostal infarkt." Postěžoval si Sirius, ale já jsem ho lehce odbyla ,,Tohle jsi mě naučil ty." Nasadila jsem tón, který často používal, když měl něco za lubem, ale chtěl vypadat nevině a zároveň jsem na něj lišácky mrkla ,,Ta holka je lepší než ty Siriusi být tebou už bych se začal pomalu modlit, aby se tady na tebe nezapomělo." Řekl se smíchem Remus a Sirius si zase začal stěžovat, ale teď ne mě, ale Jamesovi a Lily,, Hlídejte si to dítě, ještě mě pokouše." Všichni se začali smát, ale já se nedala ,,Já tady nejsem ten prašivej zablešenej pes." Drze jsem se usmála a s trochu přivřenýma očima jsem po něm hodila pohled ala všecho vím všechno znám. To už Sirius nevydržel a zvedl ruce v obranném gestu se slovy ,, Dnes si možná vyhrála, ale já budu ten co se bude smát naposled." S těmi slovy několikrát za sebou zvedl obočí. Všichni jsme se začali smát a vydali se k Velké síni.

Když jsme došli do Velké síně, nikdo si mě ani Harryho naštěstí nikdo nevšímal, jak jsme tak šli k nějakým volným místům pro ně všechny, tak jsem si všimla, dvou Nebelvírských studentů. Byli to kluk a holka, kluk měl zrzavé vlasy a holka měla hnědé vlasy, byli jí strašně povědomí, ale myslela jsem, že blázním. Sedli jsme si ke stolu a začali jsme si povídat. Já s Harrym a Remusem na jedné straně a James, Sirius a Lily na druhé. Najednou jsme za sebou uslyšeli, něčí hlas. Ten hlas bych poznala i kdybych byla v hrobě a jestli jsem si myslela, že mi tento den nic nezkazí tak, jsem nevěděla, že toho člověka potkám v minulosti. Byl to Draco Malfoy ,, Ale ale koho pak to tu máme tři krve zrádce a jednu mudlovskou šmejdku." Mě s Harrym si ani nevšiml,ale já se už neudržela, obyčejně urážel jen mě, ale mou rodinu a přátele nikdo urážet nebude. ,,Vypadni Malfoyi." Harry pochopil, že jestli se naštvu tak je možné, že dopadne hůř než když mu Hermiona dala pěstí. ,,Kdo si myslíš, že jsi ty co, počkej už vím blbá mudlovská šmejdka" Malfoy se ušklíbl, to mě ještě víc naštvalo, měla jsem chuť ho praštit a taky bych i mohla, protože tam nikdo z profesorů zatím nebyl. Otočila jsem se k němu čelem a spustila ,,Tak hele jestli chceš nadávat člověku s desetkrát, co desetkrát snad tisíckrát čistčí krví než máš sám mudlovským šmejdem tak prosím nadávej mi, ale mým kamarádům nadávat nebudeš a jediného krve zrádce, který tady je jsi ty. No no no" Zaprovokovala jsem ho, teď už se málem neudržel on ,,Ty ty-" ,, Ty jedna mudlovská šmejdko, počkej otec s tebou zatočí. Promiň, ale já se aspoň nemusím schovávat za svého tatíčka a při první možné příležitosti si nenadělám do kalhot." Zašklebila jsem se stejně jako on na začátku, pak se otočila a nijak si ho nevšímala. Po chvíli odešel, protože věděl, že by to nemělo smysl. Hned co ten zmetek malej odešel, začali mě všichni chválit, všichni až na Siriuse, který tam potichu seděl, tušila jsem, co se mu honí hlavou a rozhodla se mu říct to co si o něm myslím.,, Siriusi jsi v pohodě?" Ten jen zamručel a já pokračovala ,, Teď bych chtěla aby jste mě všichni poslouchali jasné a hlavně ty Siriusi" Všichni kývli i Sirius i když ne zrovna dobrovolně ,,Jsem ráda za to jakou mám rodinu, i když z hlediska krve, není úplně čistotná, ale podle mě je to ta nejčastější rodina na světě. A když říkám rodina myslím i vás dva"ukázala jsem na Siriuse a Remuse ,,A Siriusi vím, že jsi z rodu Blacků a ten protivný Malfoy tam v podstatě patří taky, ale ty jsi jiný, proč by tě Moudrý klobouk posílal sem, když by si měl stejné názory jako ostatní členové tvé rodiny, proč by to dělal, kdyby věděl, že tvá kolej je Zmijozel, proč? Nevím jestli na to má taťka stejný názor, ale ty patříš k nám do naší rodiny, rozumíš." James se mnou souhlasil a všichni ostatní taky, jen zde zbývala ještě jedna otázka, která padla hned po tom co se Sirius znovu usmál ,,Jak si věděla jak se jmenuje?" No jo zvídavý Rem a tak nám nezbývalo nic jiného než znovu začít vyprávět.

Nakonec jsme se rozhodli, že po večeři zajdeme za Brumbálem a všechno co nám vrtalo hlavou mu řekneme.