Dívka z budoucnosti

39.

Když jsem se objevila ve Velké síni, všichni si mě okamžitě všimli, ušla jsem jen pár kroků a už ke mně doslova letěl Harry, Ron, Hermiona, Fred s Georgem a všichni ostatní moji kamarádi. Nezapomněly se k nim přidat i Christine s Amaris, které mě odmítaly pustit. Podívala jsem se k profesorskému  stolu, ale Sev nikde. Nebylo to nijak divné, protože na snídaně nechodí.
Celý den jsem bloudila po hradě, byla jsem taky chvilku u jezera. Seděla jsem tam a četla si, nijak mě nepřekvapilo, že je tu takové ticho, protože všichni měli ještě hodinu. Mnohem víc mě zaujalo něco v lese, něco se tam hýbalo, ale bylo to tak daleko, že by mě to zvíře či clověk nemohl spatřit. Když jsem byla na obědě, Severus tam nebyl a prý nebyl ani na hodinách, a když byl, tak byl nepříjemnější než obvykle. Vynechávání hodin mu nebylo podobné, a proto jsem se rozhodla, že s za ním zajdu.

Celý zbytek dne jsem byla nucena zůstat v knihovně, protože mi Hermiona přinesla spoustu úkolů, které jsem musela mít hotové. Bylo to k nevydržení, vůbec jsem se nemohla soustředit, pořád jsem myslela na Seva. Hledala jsem důvod jeho nepřítomnosti na některých hodinách. Zbývala mi už jenom dodělat esej do lektvarů, kterou zadával dneska. Překvapilo mě, jak je jednoduchá. Obyčejně dává mnohem složitější úkoly a eseje obzvlášť, celkově se podle ostatních choval divně. Přestávala jsem vnímat okolí, když mi někdo položil ruku na rameno, tak jsem se lekla, až jsem poskočila na židli. 

,,Nějak se nesoustředíš, je ti něco?" Remův hlas zněl tak klidně a starostlivě, až mě to vyděsilo možná ještě víc.

,,Ne budu v pořádku, jen se mi trochu motá hlava, ale to je podle madam Pompfreyové v pořádku." Ve skutečnosti se mi hlava nemotala, ale důvod proč se nesoustředím jsem mu říct nemohla. I když jsem sama nevěděla, proč se nesoustředím, jasně kvůli tomu přerostlému netopýrovi, ale proč přesně. Dneska nebyl zrovna moc milý a naposled, když jsme spolu mluvili, (a nemyslel si, že jsem přízrak) tak jsme se hádali. Tolik mi ublížil, ale já se o něj prostě budu pořád strachovat, je tohle normální. Remus jen pokýval hlavou a usadil se na druhý konec stolu.

,,Lily s Jamesem o tebe měli starost." Jen jsem neurčitě zamručela, ale i přes všechnu snahu jsem se zatvářila smutně.

,,Víš, co mi přijde divné?" Zavrtěla jsem hlavou, ale pořád jsem mu nevěnovala větší pozornost.

,,Za celý den jsem ještě neviděl Snapea. Obvykle ho potkávám na chodbě, ale dneska ne." Teď si získal mou plnou pozornost, trochu naštvaně jsem odložila brk a vzhlédla od své skoro hotové eseje.

,,No a, třeba jen má moc práce." 

,,Vždyť tomu sama nevěříš. Víš napadlo mě jestli se nepřidal k Voldemortovi." Okamžitě jsem zavrtěla hlavou, vůbec mi to nedávalo smysl.

,,A jak když by se k nim mohl přidat pouze tehdy, až Voldemort znovu povstane." To ho trochu přesvědčilo, skutečně to vypadalo, že začal nad touto variantou přemýšlet. Pak vstal, prošel kolem mě, když kolem mě procházel řekl.

,,Jen mi to přijde divné. Jestli si potřebuješ pročistit hlavu, běž na astronomku, je tam dneska moc hezký výhled." Pak zmizel jako pára nad hrncem, proč bych si měla chtít pročistit hlavu, a proč zrovna na astronomku? Už mi začíná připomínat Brumbála. Chvíli jsem tam seděla a snažila se dopsat tu esej, ale moc mi to nešlo, v hlavě jsem měla ještě víc myšlenek než předtím. Zaklapla jsem tedy učebnici lektvarů, všechny úkoly jsem si schovala do tašky a vydala se ven z knihovny. Šla jsem nejrychleji, jak mi to síly dovolily. Před obrazem jsem se ještě zastavila a zkusila si vzpomenout na heslo. 

,,Fortuna Major" Buclatá dáma mě pustila a mě se naskytl pohled do přeplněné společenky. Tiše jsem přešla až ke schodům k dívčím pokojům. Vyběhla jsem schody a ocitla se před naším pokojem. Otevřela jsem dveře a první co jsem uviděla, byla Herm, Lery a Amy jak si o něčem povídají. Rychle jsem hodila tašku na postel a s rychlým ,,Ahoj" jsem se vyřítila z pokoje. Mezi studenty jsem se proplétala celkem obratně, nikoho jsem nezašlápla ani nic podobného. Nevím proč jsem Remuse poslechla, ale běžela jsem nahoru na astronomku.

Vyběhla jsem všechny schody, ale nikdo tam nebyl. Takže varianta, že chtěl, abych se s někým sešla padá. Povzdechla jsem si a přešla k pozlacenému zábradlí. Dívala jsem se na rozlehlé Bradavické pozemky, Remus měl pravdu, je tady opravdu skvělý výhled a hlavu si tu člověk může skutečně dobře vyčistit. Vyšel měsíc, za chvíli bude úplněk a to znamená, že se z Rema stane vlkodlak. Začal mírně foukat vítr a díky němu mi spadlo pár vlasů do obličeje, po chvíli dívání se k jezeru jsem uslyšela kroky. Rychle jsem se otočila, když jsem spatřila černé vlasy. Znovu jsem se otočila zpět, aby nebylo vidět, že jsem si toho člověka všimla. Než jsem tu postavu stihla pustit z hlavy ozval se za mnou něčí hlas.

,,Potterová, měl jsem za to, že se na astronomickou věž bez doprovodu nějakého profesora nesmí." 

,,Ale teď už doprovod někoho z učitelského sboru mám, nebo se snad pletu pane profesore?" Otočila jsem se k Severusovi čelem, černé vlasy mu létaly okolo hlavy a onyxonovýma očima mě bedlivě pozoroval. Chvíli jsem se na sebe jen tak dívali, když jsem se znovu otočila směrem k zábradlí a skoro nepřítomně řekla.

,,Prý si dneska byl nepříjemnější než obvykle."

,,Pořád jsem tvůj profesor, a i kdyby co je ti do toho." Jeho poznámku jsem ignorovala a pokračovala.

,,Nebyl si na některých hodinách."

,,No a? Já  na rozdíl od nich chybět můžu."

,,Nikdy si na žádné hodině nechyběl."

,,Jak to můžeš vědět, byla si měsíc v kómatu."

,,Vím hodně věcí a nemysli si, že si na tebe nestěžovali. Skoro ses ode mně z ošetřovny nehnul, jenom když si měl učit nebo v době večeře. Pokaždé ses vrátil s nějakým novým lektvarem. Ten poslední byl odporný, to ti teda řeknu." 

,,Možná byl odporný, ale zabral....počkat jak to víš. Nikdo mě neviděl." 

,,Nezabral, z kómatu mě dostalo něco jiného. Sice tě nikdo neviděl, ale já o tobě vím. Tak proč si dneska na hodinách chyběl." 

,,To není tvoje starost."

,,Když se jeden z mých přátel chová divně, tak to je moje starost." Bylo vidět, jak se napnul a okolní vzduch klesl asi o pět stupňů. Oči mu ještě víc potemněly a začal v nich hořet takový zvláštní plamen, kamennou masku si ale pořád nechával. 

,,Během té doby v kómatu jsem vyslechla spoustu příběhů, poznám, když se něco děje."

,,Ne nepoznáš, nic o mě nevíš." Skoro křičel, ale já jsem se nehodlala vzdát dneska už ne. Rozhodla jsem se pro taktiku Brumbál, informací mám na ni dost.

,,Existuje jediný důvod proč si šel na svatbu mých rodičů-"

,,Co to sem taháš!"

,,Nešel si tam kvůli Lily, ale kvůli někomu jinému. Nikdy si lidem moc nedával dárky, ale mě si dal hned dva a to během jednoho roku ani ne. Seděl si u mě každý den, nic si neříkal, jen mě sledoval a vyčítal si to. Myslíš, že nepoznám důvod toho tvého chování? Když nás v lese napadl vlkodlak, snažil ses, aby se ke mně nedostal. O Vánocích si jim s Remusem pomáhal, protože si tušil, že jim budu chtít pomoct a tak si tomu chtěl zabránit. Nemysli si, že jsem si  toho nevšimla." To s jakým klidem jsem to na něj všechno vychrlila děsilo i mě samotnou. 

,,Vím toho o tobě víc než si myslíš." S těmi slovy jsem kolem něj prošla a nechala ho tam stát. Sešla jsem několik schodů a stoupla jsem si na plošinu, kde jsme se ten den, kdy zabil Brumbála schovávali s Harrym a pozorovala jsem ho. Stál tam jako socha, nepohnul se ani o centimetr. Pohledem propaloval místo, kde jsem ještě před chvílí stála, najednou jsem uslyšela jak říká.

,,Kdybys znala důvod mého schování, utekla bys...Promiň." S těmi slovy se otočil a šel směrem ke schodům. Schody bral po dvou, takže si mě v té rychlosti nevšiml.