Dívka z budoucnosti

13.

Vyšli jsme na zahradu, první v tom rádoby zástupu šly Melanie a Tara, pak jsem šla já s Dorou, no a nakonec šli Rem s Lily. Snažila jsem se nedívat na ty lidi okolo, ale jeden pohled jsem postřehla, Severusův. Díval se na mě a... usmíval se, ne to musí být omyl. Hned jak můj pohled spatřil odvrátil hlavu a já následně taky. Když jsem došly až ke konci řady posadily jsme se, James došel k Lily a Remus mu ji předal. Skoro celý obřad jsem byla duchem nepřítomná, jediné co si tak pamatuju bylo, že jsem musela pořád vstávat a pak si zase sedat. Neustále jsem na sobě cítila něčí pohled.

Po obřadu začal večírek, konal se na zahradě, stoly se přesunuly, oltář se dal pryč apod. samozřejmě kouzly, jinak bychom tady tvrdli do nekonečna. Úspěšně se mi vedlo vyhýbat se Severusovi.

,,Ty jsi to věděla." Začal zase svůj proslov Siri
,,Ano věděla a vy jste slíbili, že se budete chovat slušně." Odsekla jsem už poněkolikáté za tento ještě ani ne večer.
,,Ale mohla si mi to říct."
,,Nemohla Siri za prvé jsem to slíbila a za druhé by mě zajímala tvá reakce, protože tahle není nijak zvlášť pozitivní." S těmi slovy jsem odešla. V duchu jsem si ještě říkala, že jsem věděla proč se na tenhle den netěším, a že jsem věděla, že se něco posere. Jak jsem tak přemýšlela tak jsem do někoho narazila ,,Promiňte já nedívala jsem se na cestu-" Zarazila jsem se, uviděla jsem ty temné oči, které mě už při obřadu probodávaly.

,,Nemusíš se mi omlouvat." Uchechtl se Sev a chytil mě za paži.
,,Potřeboval bych si s tebou promluvit." A jéje už zase, tyto prázdniny mám na promlouvání jakéhokoliv typu velké štěstí.
,,Tak to je vás tady víc." A taky že bylo, poberti na mě byli naštvaní, že jsem jim neřekla nic o Liliině svědkovi, Lily ta mě taky určitě bude někde hledat a o Harrym ani nemluvím. Severus se uchechtl a vedl mě dál od ostatních.

,,Proč se mi vyhýbáš." Nebyla to otázka, ale věta na kterou chtěl odpověď.
,,Proč mi kladeš takové otázky." Nevěděla jsem, co říct a tohle bylo první, co mě napadlo.
,,Já se ptal první, ale dobře dáma má přednost..." Tak tohle mě rozesmálo já a dáma.
,,Proč se směješ." Z jeho hlasů bylo patrné, že je mrzutý a nejraději by odešel.
,,Nic jen si nemyslím, že jsem dáma." Řekla jsem a usmála se.
,,Ale stále si mi neodpověděl, proč mi kladeš takové otázky."
,,Jen mě to zajímá, odpoví mi teda?" Bylo vidět, že chce odejít od tématu, ale dál jsem se ptát nemohla.
,,Já... Jen jsem neměla čas." Vykoktala jsem ze sebe a měla se k odchodu, když mě Sev znovu vzal za paži a odtáhl ještě dál od ostatních.
,,Poznám když lžeš."
,,A to je všechno o čem sis chtěl promluvit?" Tak teď nevím jestli chci odpověď nebo bych měla říct pravdu o tom, že s ním nechci mluvit. Sev se zasmál a zavrtěl hlavou
,,Ty si nedáš pokoj, ale než ti řeknu důvod našeho rozhovoru, tak chci slyšet odpověď na svou otázku." Stál přímo u mě a tiše šeptal. Štvalo mě to, ta jeho paličatost. Popadla jsem ho za ruku a táhla zadní brankou do lesa.

Po chvíli kdy jsem ho naštvaně vlekla za sebou a nepromluvila jediné slovo jsme byli na kraji lesa.

,,Proč to chceš vědět?"
,,Jsem jen zvědavý, nic víc."
,,Ne ty nejsi nikdy zvědavý, vždycky mají tvé otázky, činy, slova nějaký důvod a já chci znát ten důvod." Právě teď jsem byla zmatená hodně zmatená a asi to na mě bylo hodně vidět.

,,Všiml jsem si, že máš můj prstýnek, chtěl jsem si s tebou promluvit, ale vyhýbala ses mi, chci vědět proč." Neřekl to nijak naštvaně ani svým ledovým hlasem, v jeho slovech byla slyšet lítost a v jeho hlase smutek. Celé to bylo neobvyklé, nikdy jsem neviděla, aby se Severus Snape o někoho zajímal.
,,J-já ne-nevím, všechno je-je jiné, zvláštní. Poprvé nevím co dělat... Nevím." V očích mě začaly štípat slzy, snažila jsem se to zamaskovat, ale bylo pozdě, začaly mi stékat po tváři. Severus ke mně přišel a obejmul mě. Na nic jsem se neptala, už jsem nechtěla odpověď, jediné co jsem chtěla, bylo zůstat v tomto okamžiku.
,,O-o čem si to chtěl mluvit." Bylo to zvláštní, nechtěla jsem ten okamžik rušit, ale sama jsem to udělala.
,,O ničem, jen jsem si chtěl popovídat." Řekl a setřel mi slzu z tváře. Jemně jsem se usmála a posadila jsem se ke stromu. Severus si sedl vedle mě a začali jsme si povídat. Nejvíc asi o tom, co jsme zažili, každý měl říct jednu nejzajímavější věc z daného ročníku a tak podobně.