Bajo: Začátek éry hrdinů

7. Útěk z Věznice Světlá

 Hodina na kterou Hinex čekal odbila. Momentálně začala všem chlapcům v oddělení práce a testování povinná hodina spánku. Ovšem dnes jeden chlapec spát nehodlal. Během dne mu přiletěl na hlavu ještě jeden papír, nevěděl kdo mu je posílá, ale byl za ně rád. Na druhém byla totiž, docela přesná, mapa celé vesnice. A díky ní Hinex přišel na nejlepší únikovou cestu. Vedla přes půlku chlapeckého oddělení a celé dívčí. Domy, kde byly zřízeny ubytovny, vždy stály uprostřed oddělení. Je tomu tak proto, aby měli děti daleko od všeho. Hinex počkal ještě pár minut a vyrazil.

 Jak se proplétal temnými ulicemi Světlé, prvních pár metrů nepotkal ni nohu, pak však narazil na noční stráž. O střídání, ani o počtu nic nevěděl a tak tiše doufal, že je to první a poslední hlídka kterou potká. Schoval se za kontejner doufajíc, že projdou a nevšimnou si ho. "Ta malá byla mrštná, že?" Zasmál se starší z hlídačů. "Nevím, já měl dneska tu starší. Podle mě je 18 nejlepší věk." Řekl druhý ze strážců a Hinex se málem poblil, když si uvědomil o čem se baví. Vždycky ho zajímalo, co vlastně dělají děti v dívčím oddělení, jestli to samé co chlapci, nebo něco jiného. Dnes se to asi dozvím, pomyslel si k své nechuti Hinex. Stráže, vzpomínajíc na dnešní večer, poklidně prošli kolem. Hinex se vydal dál, ale po chvíli narazil na problém. Na hranici mezi odděleními stáli dvě stráže. Teď nevěděl kudy dál. Mohl počkat na střídání, ale nevěděl jak probíhá. Přemýšlel. Hranici tvořila malá zeď, ani ne 3 metry vysoká, ale nahoře se tyčil ostnatá drát. To by nepřelezl. Mohl by ho ovšem něčím přeříznout, jen nevěděl čím. Stráže stáli u 'brány'. Byla to vlastně díra ve zdi. Stála u ní však bouda. Asi kdyby pršelo nebo něco, pomyslel si Hinex, mohlo by tam být něco na ten drát. Stráže stáli asi 15 metrů od ní. Kdyby je nějak odlákal, mohl by se do ní proplížit. "Prostě jim tam hodím šutr." A jak řekl, tak taky udělal. Hodil kámen kus cesty od nich. Koukli se jeden na druhého a jeden se tam šel podívat. Druhý se mu díval přes rameno. Hinex měl sekundy aby se dostal do budky a zpátky. Vyběhl. Nikdo si ho nevšiml a v budce byly, z nějakého důvodu, zahradnické nůžky. Stihl se i dostat zpátky. Když stráž zkontrolovala situaci, usoudila že to byla nějaká krysa, která se lekla výkřiku dívek v táboře. Po té už nedělalo Hinexovi problém odplížit se k plotu a pomocí nůžek rozstřihnout drát a přelézt zeď. Když byl na druhé straně, všiml si, že je tahle část vesnice je mnohem méně osvícená než chlapecké oddělení. Asi nečekají že by holky utíkali, pomyslel si Hinex. Dál se plížil tmou směrem, kterým by podle mapy měl být východ. Čím dál šel, tím víc slyšel dívčí vzlyky, nářeky, křik a vzdychy. Smíšené s mužským řvaním typu děvko a kurvo. Hinex se ve tmě ošil, musel odtud co nejdřív vypadnout. Po cestě nepotkal ani jednoho hlídače, ikdyž se kvůli oknům, které občas pustil ten hrozivý obrázek na světlo světa, musel držet při zemi. Až nakonec došel k bráně. Tahle brána už opravdu vypadala jako pořádný východ. Problém byl, že byla hlídaná. A tentokrát by mu asi šutr neprošel a zeď, která ohraničovala vesnici byla dobrých 7 metrů vysoká. "To už rozhodně nevylezu, kurwa," postěžoval si uprchlík. Usilovně přemýšlel. Musel použít něco, co mu zajistí aby si stráže přestali dávat pozor a potom ho to koplo. Byl to geniální plán, který nemohl eskalovat. Hinex vytáhl z roztrhané mikiny perník. A šel před bránu.  "Dobrý večer, pane. Můj pán mě posílá, abych doručil tuhle zásilku stráži u brán." Stráže na něj koukali jak na zjevení. "Takhle pozdě spratku, to čekáš že ti uvěříme?" Naštvaně odsekl největší z vojáků. Hinex zdrceně přikývl. "Dostal jsem to za trest. Dneska jsem hodně krát promluvil bez dovolení, tak mě poslali v noci doručovat, abych se nevyspal..." Řekl smutně. "Aha, takže takhle ty malej zmrde? V tom případě to sem dej!" Řekl a začal rozdělovat perník mezi něj a všechny své spolupracovníky. Za chvíli už jen seděli s otevřenýma pusama a zarudlýma očima. "Kdo je tady teď zmrd co?" Řekl Hinex a pelášil co mu síly stačily pryč, přes silnici do lesa.

 Po pár hodinách běhu se rozhodl že si může odpočinout chůzí. Našel pár ukazatelů na Česko a tam už budou ukazatele na Ledeč. Neměli by od sebe být nějak daleko. Po chvíli začalo svítat. Bylo to asi tou dobou co se Hinex připojil na malou lesní cestu mezi Českem a Polskem. Nebyl unavený, díky své, o pětinu větší, dávce se cítil že to vydrží ještě několik hodin. Po nějaké, když vysvitlo slunce, začal rozeznívat stopy dřevěných kol a rozhodl se že se po nich vydá a půjde po nich do té doby, dokud povedou do Ledče. Znovu se rozběhl a nehodlal zpomalit. Pro Herberta.