Bajo: Začátek éry hrdinů

14. Bajo-

 Bylo krátce po poledni. Lesem se nesl lehký zpěv ptáků, občas typický zvuk cvrčků, žijících na nedalekém poli. Všechno bylo toho dne mírumilovné a poklidné, skoro jakoby všichni lidé na světě zapomněli, jaká tragédie se stala včera. Všichni až na tři mladé chlapce, jedoucí lesem na pštrosovi. Po chvíli však sesedli, aby se pštros moc neunavil. Hinex byl docela v pořádku, přece jenom, jemu se nic zas tak strašného nestalo. Měl zpátky pštrosa a plný kabát drog. Ale přesto se necítil tak moc docela v pořádku. Věděl že pro Marexe byla rána vidět Regiho zmizet. I když se to snažil skrývat, jeho zármutek byl viditelný. To samé platilo pro Vekyho. Mladého inženýra, který se k Hinexovi a Marexovi připojil při útěku z Ledče nad Sázavou. Jeho idol, Mumbo Jumbo, zůstal a zápasil s Německým nájezdníkem, aby získal čas mladé trojici na útěk. Chtěl věřit svému mentorovi a tak se tím zbytečně nezatěžoval, né že by mu to šlo. Potichu bez jediného slova jeli lesem, ale Hinexe to ticho začínalo patřičně durdit. "Tohle nemá cenu, pojďmě si dát lajnu!" Řekl. K jeho obrovskému udivení nezareagoval ani Marex. To bylo špatné, velmi špatné, jak Hinex věděl. Veky se na Hinexe koukl. Jelikož na tom byl lépe než papežův syn, rozhodl se Hinexův nápad podpořit, aby Marexovi zvedl náladu. "Dobře, čeho?" Hinex se usmál. "Počasí." Ukázal při tom na malou červenou krabičku s hnědým práškem. Marex pořád neodevzdaně hypnotizoval cestu před sebou. Hinex vyndal z kabátu malý tácek a začal na něm připravovat tři lajny. Jedna byla podstatně tlustší a delší než zbylé dvě. "Tahle je tvoje." Ukázala smažka na krajní lajnu a Veky už chtěl šňupat, v tom je ale přerušil Marex. "Neměli jsme odjíždět kurva! Měli jsme se tam vrátit!" Hněval se Marex. "Co teď asi jako budem robit?" Pozastavil se smutně. Hinex předal tác Vekymu a přistoupil k Marexovi. Normálně idiotský a natvrdlý Hinex byl teď rozumný a přívětivý. Všem se počas cesty změnila nálada. Energetický a jednoduše smýšlející Marex byl nyní velmi vážný a to chtěl Hinex napravit. 

 "Chápu že je to píčovina, tohle všechno." Spustil Hinex. "Ale i kdyby nebyli v pořádku, jakože můžou a jsou,  tak by nechtěli abys kvůli tomu přestal fetovat." Usmál se na něj Hinex, v malých kulatých černých brýlích, úsměvem bez dvou zubů. Když byl Marex pořád na pochybách, Hinex ho obejmul. To Marexe probudilo. "Přestaň se ke mně homit a dej mi lajnu kurva." Vykřikl a Hinex měl co dělat aby zakryl úsměv. Pro Marexe bylo vhodné že se k němu Hinex otočil zády, jinak by totiž viděl, jak se Marex začervenal. Když měl Marex pod nosem lajnu, vše začalo připomínat dobu před nájezdem. "Tak smažení!" Řekl a šňupnul si celou lajnu, po které nezbyla na tácu ani stopa. To samé udělal Hinex, jen po Vekym zbylo něco málo, protože v tom nebyl zas tak zběhlý. Ne že by to vadilo, Marex vyšňupal i to. "OOOOOOOOÓÓ, TAK TO JE ALE NĚCO." Zažíval nejlepší pocit svého života Marex. "TAK TO JE SÍLÁ!" Najednou mezi chlapci nebylo hrobové ticho, ale byl slyšet smích a nadávky.

----------------------->

 Dva chlapci šli po úzké lesní cestě a oba se dívali do mapy. Jeden, mladší než druhý, nesl na zádech krosnu která vypadala, že je plná všemožných věcí a houpala se na ní čutora zavěšená za spacák v dolní části krosny. Mladší z hochů měl na sobě plátěné hnědé kalhoty, delší šedý kabát a pod ním bílou halenu. Na krku se mu houpal malý stříbrný přívěšek ve tvaru dubového listu. Starší z dvojice měl na zádech baťoh, jasně naplněný stanem. Na sobě měl tmavě modrý kabát, dlouhé černé kalhoty a stejně jako mladší, měl bílou halenu pod kabátcem. Byl modré barvy pleti a delfíního nosu, který zároveň tvořil jeho pusu. "Už bychom tam měli být, tak do dne, možná dne a půl." Řekl Bukaj, když se naposled podíval do mapy. Tomáš přikývl. "Ano, s tím jsem cca počítal." Potvrdil. "Jak moc lidská rasa toleruje delfíní hybridy?"  Zeptal se hybrid Tomáše. "Nemám tušení, nikdy jsem žádného, kromě tebe nepotkal." Pokrčil rameny. "Když tak jim to vysvětlíme." Uklidnil chlapec Bukaje. Poté se mladší z nich podíval na nebe. Mezi stromy toho nebylo moc vidět ale i tak dokázal odhadnout denní dobu. "Myslím že bysme měli začít rozdělávat kemp. Světlo bude už jen tak hodinu." Nadhodil Tomáš. Bukaj se o světlu přesvědčil sám. Naučil ho to Tomáš, když zrovna neměli co dělat. "Ano, postavím stan, ty běž na dřevo na oheň." Neměli se čeho obávat. Byli, po tří denní cestě, už dost daleko, na to aby je někdo našel. Jak se řeklo, tak se udělalo a za příjemných 15 minut byl tábor postavený. Bylo ještě docela vidět, takže hybrid si začal číst knížku, kterou měl Tomáš zabalenou s sebou a mladší chlapec šel nedaleko ke stromu cvičit s mečem. Luk byl pořád jeho prioritní zbraň, ale cítil že se zdokonaluje v technice s mečem. To samé viděl i Bukaj. Teď už si byl jist, že by ho Tomáš porazil. 

 Za nedlouho ale Tomáš uslyšel hlasy. Rozpoznal tři, hlasité smějící se hlasy, ale více než tři páry nohou. Buďto byl čtvrtý člověk tichý, nebo to bylo nějaké dvounohé zvíře, ale nenapadlo ho jaké by to mohlo být. Šel to potichu oznámit Bukajovi. "Co teď?" Zeptal se hybrid. "Já jdu tady na strom." Zamyslel se Tomáš. "Na, vezmi si můj kabát, v něm budeš méně vidět. Hned jak ty lidi uvidíme, nejdříve si je spočítáme a zhodnotíme. Snad máš správný úsudek. Potom zahvízdám a vystřelím po nich. Trefím je před nohy a ty se před ně postavíš s mečem. Pokud jich bude ale více než 4 a nebo budou plně vyzbrojení bojovníci, tak zůstaň schovanej, budeme doufat že projdou a nevšimnou si nás. Asi budeme muset oželit tábor." Řekl plán Tomáš. Bukaj jen přikývl a šel se schovat do nedalekého křoví. Tomáš si vylezl na středně vysoký strom a čekal. Za nedlouho se na cestě objevili 3 kluci. Dva vypadali starší než jeden a všichni se nahlas smáli. Tomáš si v duchu praštil dlaní do čela, když zjistil, že mají pštrosa. Ani jeden z nich neměl zbraň, jen nejmenší z nich měl sekyrku. Tomáš zahvízdal. Bukaj zahvízdal nazpět a Tomáš plynule vytáhl šíp z toulce, zamířil a vystřelil. Všichni se zastavili a Bukaj se vyřídil z keře s mečem v ruce. "Kdo jste?" Zeptal se klidně Bukaj. Veky vypadal překvapen, Hinex mimo a Marex nasraně. "Tak hele, na mě si dovolovat nebudeš jakho!" Zařval a chtěl vyběhnout na Bukaje, málem by zapomněl na šíp který před chvíli přistál 5 palců od něj, kdyby 3 palce od něj nepřistál další. "Máme tady jednotku, všude jsou zkušení lukostřelci. Nepřibližuj se." Marex pořád vypadal naštvaně a pštros neklidně. Ale postavil se před ně Veky, který nebyl úplný ignorant. "Jen procházíme. Nikoho jiného tu nemáme a nechceme potíže. Jdeme z Ledče." Bukaj překvapeně povytáhl obě obočí. "Proč?" Zeptal se. "Protože jí Němci spálili na uhel dva dny zpátky." Odpověděl Veky. Byla chvíle ticha. Bukaj si je měřil. Všechny by dokázal jeden na jednoho porazit a ve stromech byl Tomáš, přesný tak, že by jeden dostal šíp dřív, než by se nadechl. Ale nebudu bojovat, řekl si Bukaj, vypadají vyčerpaně, i když z nich je cítit tabák, nejsou hrozbou. "Prostě zahulíme ne?" Rozbil ticho Hinex. Bukaj svěsil ramena a zahvízdal. Ze stromů skočil dolů lukostřelec. "Tak to je mi teda jednotka." Podotkl Veky. "Máme jídlo pro vás i pro pštrosa." Řekl přívětivě Tomáš, něco mu říkalo, že tohle nejsou nepřátelé, ale spojenci. "Jak jsem říkal," odvětil Hinex, "zahulíme".