Bajo: Začátek éry hrdinů

22. Ticho před bouří

O 3 DNY POZDĚJI

  Uplynuly tři dny od chvíle co se "Bajo" přidalo k Českému tažení. Vojáci v kempu si na šestici mladých lidí zvykli a protože jednoho večera se Marex a Hinex začali polsky hádat, zda by si měli udělat lajnu šňupáku nebo cocainu, začali skupince říkat Bajo, i když nikdo moc nevěděl co to znamená, věděli, že je to polsky. 

  Bukaj se trochu zavřel do sebe. Všechny tyhle vojenské věci mu až moc začali připomínat jeho, ne až tak vzdálenou, minulost. Tomáš byl ve svém živlu. Pomáhal Rossweldovi organizovat kemp a většina vojáků si na něj zvykla, jako na stratéga a "místo kapitána". Veky byl taky velmi k užitku. Od chvíle co předvedl své jedinečné mapovací schopnosti a orientaci v terénu si ho vzal do parády hlavní navigátorský tým. Všechnu trasu, pauzy a objížďky Veky plánoval s nimi a jeho názor byl ceněný a uznávaný. Allyss udělala jak řekla. Přidávala ruku k dílu všude, kde bylo potřeba pomoci. Vyklubala se z ní skvělá kuchařka a tak nejen Bajo, ale i vojáci si mohli užívat změnu od jednoduchého králíka opečeného nad ohněm. Jinak ale zvedala morálku kde bylo třeba a našla si cestu i k uzavřenému Bukajovi. Byla to sice jediná dívka v oddíle vojáků, čítající více než stovku mužů, ale všichni její přátelé si dávali moc velký pozor, aby se jí dostávalo respektu, který zasluhovala. Marex byl asi jediný, komu to až tak nevyhovovalo, krom Bukaje, ale Marexe to prostě jen nebavilo. Normálně neměl potřebu nějak vypadat před lidmi, ale tady měl pocit, že když už se představil jako "jeho svatost", měl by tak i působit a tak ho celá skupinka poznala tak, jak ještě neměla možnost. Hinex byl spoko. Kapitán mu na Marexův rozkaz ukázal zásoby chemikálií a smažka se okamžitě pustila do přípravy drog, které pak i sám testoval. Nikdo ho ještě neviděl tak vysmátého. Lepší nálada tak bylo i mezi vojáky, protože dávat drogy jen sobě, bylo přísně proti pravidlům svobodného okenáře, jak řekl Hinex s Marexem. A i když měli všichni co dělat, někdo míň, někdo víc, stejně všechny večery strávili spolu a stany si stavěli u sebe. Proto tomu dnes, poslední večer před příjezdem do Kutné Hory, nebylo jinak.

  "No tak jsem prostě vzal tu sekeru, ne, a takhle jsem s ní pohladil tu kočku že jo." Vyprávěl Marex historku, i s názornou ukázkou, jak doma ve Vatikánu hladil jednu kočku sekerou. Všichni se u toho smáli na celé kolo, ale nikomu to nepřipadalo morbidní. Allyss spadla z provizorní lavičky, které byly postavené kolem ohně, ale než jí někdo stihl pomoc na nohy, dostala další nezastavitelný záchvat smíchu. "Kdo by to byl čekal, že prostě potkám člověka co hladí kočky damaškovou sekyrou." Naříkal mezi smíchem Veky. I Tomáš, který se většinou snažil smích a úsměv skrývat, se zlomil v pase a propukl v nekontrolovatelný smích.  "A tos u toho jako na ničem nebyl?" Zeptal se se sloním smíchem Hinex. "Ne, byl jsem čistej. To jsem prosím zvádl i bez matroše!" Řekl  Marex a všichni se znovu s chutí zasmáli. I Bukaj, kterému poslední dobou do smíchu nebylo, měl co dělat aby nespadl z lavičky. Chvíli trvalo než se všichni uklidnili. "A psa nemáš?" Zeptal se Bukaj. Marex jen horlivě kývl. "Jo, jo mám, ale ten zastává tak nějak Hinexovu roly doma. Žádná droga není dělána bez něj." Celým kempem byl slyšet smích, ale nikomu to nevadilo, všem to vykouzlilo úsměv na tváři. 

  Bylo krátce po půl noci, když všechny přešla nálada a dolehla na ně zítřejší cesta. "Víte lidi, měli bychom jít spát. Nevíme jak co zítra dopadne." Řekl Tomáš. Ostatní mu, i když neradi, dali za pravdu. "Můžem jít tak, jak jsme byli zvyklí, nebo uhánět jako jsem nikdy neuháněli, měli bychom se připravit." Dodal Veky a Tomáš na něj s povděkem kývl. Všichni se vrátili do své normální nálady. Hinex šel hned spát, protože dnešní drogy ho tak trochu zmohli. Veky se šel o něčem ještě poradit s Oswaldem, hlavním navigátorem. Tomáš šel udělat to samé s Rossweldem. U ohně tedy zůstal jen Marex, Bukaj a Allyss. "Allyss, mohla bys potom na chvíli?" Zeptal se potichu Marex. Dívka kývla. "Jo, hned, jen počkej chvíli." Marex kývl a sedl si před svůj stan. Z jeho nápadu na vlastní nový stan sešlo, protože jeho byl, jak on sám řekl, již správně profetovaný. Allyss si šla sednout k Bukajovi. "Dobrý?" Zeptala se. S něčím se jí Bukaj už svěřil. S něčím malým co nedokázal říct ani Tomášovi, se kterým se znal nejdéle. Něco málo o jeho Tátovi a o tom, že neví jestli by se nechtěl vrátit, jen aby zjistil jestli se mu stýská nebo ne. "Jo, děkuju moc. Za všechno co pro mě děláš." Řekl a usmál se na dívku. "Kdyby kdykoliv cokoliv, jsem tu." Řekla. Rozloučili se a Allyss se vydala za Marexem. Chtěla ještě před spaním najít Tomáše, ale kdo věděl kde je mu zas konec. Tomáš byl taky samotář, ale ne protože by se mu teď něco stalo, on takový byl už když se k nim Allyss přidala a nepřipadalo jí to špatné. Jen měl rád, když mohl sám hlídkovat, nebo, jak se dozvěděla, když mohl na lov chodit sám. Žádnou zábavu ale nezkazil a tak to mělo podle dívky být. "Chtěl jsi se mnou mluvit?" Zeptala se blondýnka, když si přisedla k Marexovi. "Jo, hele. Mám pocit, že ti pořád dlužím omluvu za to, co jsem si o tobě myslel, když jsi přišla." Koukl se Marex do země. Dívka se jen usmála. "Ale prosím tě, to už vzala voda." Řekla mu, ale Marex se nedal. "Ne, Hinex se ti omluvil do očí, ale já ne. Omlouvám se, nezasloužila sis to." Allyss nevěděla co na to říct, ale bylo poctěna, že díky ní Marex změnil názor na ženy. "Ale názor na ženy neměním jakho! Jen, ty jsi speciální, takovej holko kluk." Řekl a dívka dostala záchvat a tak se tomu zasmáli oba. "Omluva přijata." Řekla, když odcházela. Kde je ten kluk proklatá, ptala se sama sebe když hledala Tomáše. "Ahoj Allyss." Vyrušil jí z myšlenek Veky. "Ahoj Veky, neviděls Tomáše?" Zeptala se hned k věci. "Jo, ve velitelským stanu, za chvíli jde spát, říkal." Ukázal na největší stan v Táboře. Veky byl trochu jiný než ostatní. Všichni se spoléhali na to, že někoho zastřelí lukem, nebo seknou sekyrou, ale inženýr se spoléhal na to, co měl v kapsách. To dívku fascinovalo. "Děkuju. Jdeš taky spát?" Zeptala se dívka. Veky kývl. "Jak jsem říkal, zítra je dlouhá cesta a já bych na ní nerad usnul. Ty bys měla jít taky spát děvče." Odpověděl Veky. "Hned půjdu, čestný." Řekla a už se chtěla rozeběhnout do stanu velitele, ale dnes měla nějakou "promlouvací do duše" náladu. A tak se zastavila a otočila zpět k Vekymu. "Veky?" Řekla a počkala až se vysoký hoch otočí. "Zůstaň takovej jakej jsi, ano?" Řekla zcela vážně. Veky moc nevěděl, jak to vzít, ale usmál se, bylo to od ní milé. "Víš ty co? Ty taky. Dobrou Allyss." Když se rozešli, uviděla dívka Tomáše, jak vychází z velitelského stanu. "Ahoj trpaslíku." Řekl vtipem Tomáš, protože věděl, že to dívku prudí.  Allyss nad tím jen protočila očima. Chtěla vymyslet něco, co by ho štvalo stejně jako jí trpaslík, ale nedokázala to. "Ahoj Tome, chtěla jsem ti poděkovat." Chlapec povytáhl jedno obočí, absolutně neměl ponětí, o co se jedná. Za co mu děkovala? Pomyslel si. "Absolutně vůbec není zač." Řekl a zasmál se. "A za co že?" Řekl s přihlouplým obličejem. "Že jsi mě vzal, to tys byl ten co k vám přivedl někoho kdo vás sledoval a nestřelil mu šíp skrz oko." Tomáš a Veky na ní byli milý od první chvíle, už když zjistili Hinexův názor na opačné pohlaví. "Jo tak." Podrbal se na zátylku chlapec. "Tak to opravdu není zač. Jsem rád, že jsem tě tím šípem nestřelil." Oba se zasmáli. "Víš, dlouho jsem nevěděla kam dál, po tom co se stalo ve Zruči, ale pak jsem našla vás a tu fetku," tomu se oba dva s chutí zasmáli, "a zase jsme to spolu rozjeli, že?" Tomáš jen poklidně kývl. "Ano, je fajn mít tu dalšího člověka co nefetuje, zásoby takovejdlech lidí se tenčí." Dívka se usmála. "Mám vás všechny ráda." Usmála se a chlapec jí úsměv opětoval. "Nápodobně." Na chvíli se odmlčel. "Tak a teď spát, jinak budeme vstávat tak pozdě, že si nestihnem dát kafe. A to bych nepřežil." Dívka se usmála, vzala to jako vtip, ale Tomáš to myslel smrtelně vážně a tak se oba vydali do stanů.