Bajo: Začátek éry hrdinů

28. Cesta ještě delší bude

  "No tak odešel no, komu to tady popravdě vadí?" Zasmál se Hinex, když se ráno řešil Tomášův náhlý odchod. "No jako mě." Prohlásil Buk. "Mě celkem taky." Přidal se Veky. Marex mlčel. Měl pocit že chlapec odešel kvůli němu. "No tak to máte smůlu no." Zatvářil se znechuceně Hinex a dal si rychlou lajnu z ruky. "Hovna se dějí." Dodal, když vytáhl trávu ze svého koženého kabátu. "Dej mi taky ty nezdvořáku!" Natáhl se ke smažce Marex a začali společně hulit ranní trávu. Někdo si liboval v ranní kávě, někdo v ranní trávě. "Měli bychom ho jít hledat." Řekl Bukaj. Ale Veky už kroutil hlavou. "Musíme do Prahy, on se o sebe postará a jestli chce, abysme ho nenašli, nenajdeme ho." Tomáš byl Vekyho kamarád, ale byla jeho blbost, že jen tak odešel. Nemůžeme ho tahat z hoven, pomyslel si inženýr. "Vám se tam fakt ještě furt chce?" Zeptal se Marex. Všichni, teď i Hinex, se na něj nechápavě ohlédli. "No jako, dali jsme jim tady přes hubu, král to bude vědět a oni budou posraný, já bych to dál neřešil. A šel bych někam prostě felit. Klidně i sem." Hinex dal Marexovi za pravdu, neměl nijak potřebu pomáhat České zemi a nedávalo by smysl kdyby se král o útoku nedozvěděl. Veky a Bukaj ale měli jiný názor. "Co když se oddílu něco stane po cestě do Prahy? Nebo budou prostě pomalí? My tam budem o dost rychlejš, měli bychom mu to i tak říct, pro jistotu." Řekl, ale odmlčel se. "I když... Vyhlídka na dopoledne strávené v knihovně se mi velmi zamlouvá." Zapřemýšlel nahlas. "Ani na to nemysli. Jdeme do Prahy. Není to daleko, tyhle dva tady můžem nechat hulit. Vezmem si koně a za dva dny, možná ani ne, jsme tam. Pak už budeme mít klid." A Bukaj s Vekym souhlasil. "Klidně si jeďte jakho, já budu felit tady s kamarádem fetem." Prohlásil Hinex a vytáhl u toho další gramy trávy. "Jsem v té oběti s tebou bratře." Prohlásil Marex a bylo rozhodnuto. I když se to Vekymu ani za mák nelíbilo, Bajo se rozdělilo. Tomáš kdo ví kde trucuje, Veky a Bukaj dělají něco opravdu produktivního a Marex s Hinexem zase fetujou. Jsme my to ale sebranka, pomyslel si Veky.

  Německo, stejný den a hodina

  "Pane!" Přihlásil se Ottar, králův hlavní rádce a generál, když po zaklepání vstoupil do královi pracovny. Byl to útulný, avšak velký, pokoj s jedním velkým oknem, spoustou nábytku z dubového dřeva. Král líně seděl v mohutném křesle s červenými polštáři a skoro neznatelně pokynul Ottarovi rukou, aby začal mluvit. "Naše jednotka tří set mužů u Kutné Hory byla poražena." Hanzovi se zkřivil obličej. Proč ho prostě nenechali vzít si postupně všechna města, odpor byl zbytečný. Ale on, jako skvělý válečník a stratég, v tom vyděl i výhody. "A naše armáda u Ledče?" Zeptal se s plánem v hlavě král. "Připravena a mobilizována." Hanz přikývl. "Seru na postup. Vezmeme naší armádu ze země, nebo alespoň její část, řekněme tak osm set mužů a podpoříme Vojsko Beta v Ledči, vyjedeme na Prahu a po cestě rozdupeme Kutnou Horu." Německo, hned po tom co Hanz usedl na trůn, obsadilo všechny sousední země Česka, až na Polsko, takže mohlo táhnout prakticky odkudkoliv. "A teď se podíváme k vězňům."

  "Hochu, vstávej. Někdo sem jde." Potichu oslovil Mumbo Jumbo Ladifera, který byl v cele naproti. Ladifer byl jeden z mála co přežil nájezd na Ledeč, ale byl úplně zbytečný, tak si ho nikdo nevšímal a jen ho nechali hnít v cele naproti tomu válečníkovi, co připravil Ludwiga o levou ruku. Chtěli aby jim Jumbo řekl, kdo ho naučil tak bojovat. Vždy jen odpověděl, "někdo mnohem lepší než vy všichni dohromady." "Vstávej špíno, král je tu." Nahlas zakřičel Ottar na Jumba, když vešel do jeho cely. V patách se táhl král. Obézní, ale jeho držení těla vypovídalo, že je zkušení bojovník. "Zítra se budeš dívat jak tvá země padne. A ty s tím nic neuděláš, protože jsi prostě blbej." Prohlásil Hanz. "Dejte mu najíst, líp něž normálně, ale ne dobře. Zítra brzo ráno vytáhneme." Když dal rozkaz Ottarovi, otočil se na patě a po schodech si to rázně šel pryč z vězení. Když potom odešel i Ottar, Mumbo Jumbo se otočil k Ladiferovi. "Na," řekl a přes mříže mu hodil malý nůž, co už měl nějakou dobu u sebe, "Až všichni odejdou, budeš mít šanci. Nezkaz to." Prohlásil a dál si chlapce nevšímal. Musel se prospat, zítra to bude mít těžké.