Bajo: Začátek éry hrdinů

31. Training arc.

  Chlapec si farmáře chvíli měřil. Nebyl vůbec starý. Mohlo mu být něco kolem dvaceti, jeho červené oči si ho chladně měřili a i když na tváři mu hrál lehký úsměv, jeho oči byli zcela bez emocí. Byl menší, spíše střední, postavy, ale byl samý sval. Přes obličej se mu táhla dlouhá, ale již zahojená a bledá jizva. "No, co tu chceš kluku?" Zeptal se po chvíli muž. Chlapec měl z muže strach. Nevysvětlitelný respekt, ať už kvůli farmářově rychlosti, nebo svalnaté postavě, či chladné tváři. "Na něco jsem se tě ptal!" Zvýšil hlas, aby se Tomáš vzpamatoval. "Jen jsem se chtěl zeptat-" odmlčel se. Ani nevěděl, proč se na pole vydal. Něco ho k tomu muži táhlo. "Zeptat na cestu." Muž ve slamáku pozdvihl jedno obočí. "Kam?" Chlapec nechápal. "Kam chceš jít?" Doplnil muž. "Do Kutné Hory." Dodal nejistě a nervózně chlapec. Bylo to jediné nedaleké místo, které znal jménem a nebylo to hlavní město. "Z té jsi ale přišel, ne?" Zeptal se pochybovačně. "Jak to-" Pak ale muž chlapce přerušil. "Nevěděl, teď už ano." Chlapec odevzdaně svěsil hlavu. Co teď bude dělat? Nechá zemřít kamarádku a pak si jen tak dojde na popravu, bez plánu? Bez důvodu? Skápla mu slza. "Pro boha, co je zas?" Tomáš se pokusil zklidnit. "Jsem ztracen. Nevím kudy dál." Muž pochopil, že chlapec nemyslí jen místo. Byl na dně. Podal mu pomocnou ruku. "Já jsem Technoblade." Chlapec se usmál. "Tomáš."

  "Takže, válka jo? To je furt ta samá písnička. Jedna zem si myslí, že je něco víc, než ta druhá, i když jsou obě úplně k ničemu. To mě neba." Řekl znuděně Techno. Oba teď seděli v malé útulné chatce, nad hrnkem kafe. "Jo, kdybych se na to bejvával vykašlal, udělal bych asi líp." Přitakal Tomáš. "Prostě to nech být. Slyšel jsem, že Německo teď někdy rozprášilo ty mořský nájezdníky. Česko si to s ním nějak vyříká. A když se, tebe se to stejně nedotkne. Jen všech ve městech." Tomáše jakoby trklo. Německo válcuje všechny a všechno. Bukajovu rodinu bez výjimky. A jeho přátelé teď byli v Praze, nebo městě, které chtěl německý král rozdupat nejvíc. "Ale já musím něco udělat. Varovat! Že Německo je ve velké přesile!" Už se zvedal, že se vrátí. "Takhle? Takhle tam přijdeš a umřeš s nima. Klidně si jdi, ale nic dobrého tebe, ani tvoje kámoše nečeká. Věř mi, vím to." V tu chvíli Tomášovi došla další věc. Seděl teď vedle Technoblada. Už věděl kde ho viděl. Je to legenda. Bůh Krve. Anarchista a nejlepší bojovník co kdy kráčel po téhle zemi. Četl o něm v knize od Marexe. "Pojďte se mnou prosím! S vámi Německo nemá proti Česku žádnou šanci." Ale bůh už vrtěl hlavou. "Kdysi dávno mi moje hlava, hlasy v ní, válka vzala někoho moc důležitého. Já se na tu cestu už nevrátím." Řekl s klidem. "Jak to můžete myslet vážně?! Tady se schyluje, NE, už probíhá válka! Tisíce nevinných umírají kvůli vládě a tyranii! A vy, ten největší anarchista co kdy chodil po týhle země kostce, se nepřipojíte?" Tomáš na něj ve vzteku vychrlil. "Správně, nepřipojím.  "Tak mě učte! S mečem, bez něj, jak chcete. Prosím, musím jim pomoci." Naléhal chlapec. Techno si povzdychl. "Máš tak týden než začne skutečná bitva. Do dvou dnů tě naučím lecos, ale bude to bolet." Tomáš kýval hlavou a rozhodně pronesl. "Snesu to." Techno přikývl. "Dobře, popadni támhle ten meč a trident. Jdeme se učit." Řekl, ukázal na meč a trident v truhle, popadl své nástroje a oba se vydali ven.

    o 2 dny později

  "Co jsem říkal! Když tu budeš stát jako tvrdý Y tak nikoho netrefíš a všichni trefí tebe! Děláš to pro ně, ne? Tak se snaž! Na špičky!" Tomáš, unavený, zpocený a naprosto vysílený, se snažil poslouchat Technovy rozkazy. "Znovu!" Na povel se chlapec vrhl na svého učitele. Provedl výpad tridentem a snažil se rychle měnit svou polohu. Jakmile bodl trojzubcem do prázdna, z otočky rychle švihl, ale bůh krve se před švihem sklonil podkopl u toho chlapci nohy. "Máš delší zbraň než já nohy, využij toho." Tomáš na zemi odhodil trident a schoulil se k zemi. Techno si sedl k němu. Chvíli jen tak seděli. "Chceš tu jen tak sedět, trénovat, nebo co? Mě je to jedno, jen ti jakoby nerozumím." Tomáš se na učitele obrátil, na první pohled by se zdálo, že Techno trpí nulovou empatií, ale tohle už Tomáš viděl. Až strašidelně mu bůh krve připomínal hraničáře. "Chci je všechny zachránit, ale to je sen malýho dítěte." Techno uznale kývl. "Ano, to je." Tomáš svěsil hlavu. "Král je zdatný válečník, podle toho co jsem slyšel, ale proti takovéhle přesile je mu to asi k ničemu." "Mhm." Zamručel Techno na souhlas. "A já jsem úplně stejně k hovnu jako předtím." Techno se na něj otočil. "Učí mě tady asi ten nejlepší bojovník na světě a stejně nic neumím. A i kdyby jo, nebudu armáda jednoho muže tak jako vy." Techno se otočil zpět na slunce, Tomáš si teď všiml emeraldové náušnice, kterou si Techno ledabyle chytil do ruky. "Jsi úplně stejně zbytečnej jako předtím, protože předtím jsi nebyl zbytečnej a ani teď nejsi. Máš srdce válečníka mladej. Nikdy nebudeš jako já, protože takový nebude nikdo. Máš jednu taktickou výhodu, víš jakou?" Chlapec nevěděl. "No, moment překvapení?" Techno zakroutil hlavou. "Jak asi moment překvapení pomůže jednomu člověkovi proti armádě? Ne, to není ono." Tomáš si povzdychl. "No vidíte. Nevím, a všechno bude zbytečný. Mumbovo obětování i Eliščina..." Chlapci ukápla slza. Techno se zarazil. O Mumbovi neměl tušení. Byl to jeho starý známý. Vzpomněl si na Philla. V tu chvíli se v něm něco zlomilo. A hlasy byly hlasitější než kdy dřív. Ze všech sil je ztlumil. "Nic není zbytečný, Mumbo umřel?" Techno teď mohl myslet jen na Mumba Jumba a Phillzu. Tomáš zavrtěl hlavou. "Ne, nebo, nevíme. Prý zdržel nějakýho vojáka, aby se mohli ostatní dostat pryč. Byl slyšet výstřel raketky." Techno pokýval. "Kdo je Eliška?" Tomáš je překvapeně podíval na Techna. "Kamarádka co..." Bůh krve pochopil. "Promiň." Chvíli bylo ticho, odmlčel se až Technoblade. "Tvoje největší výhoda je, že bojuješ abys někoho zachránil. Když si pro někoho připravený umřít, neumřeš." Oba chvíli mlčeli. "Pojď a tentokrát rychleji. Čeká tě válka."