Bajo: Začátek éry hrdinů

19. Navždy, ale možná o něco míň

  Skupinka se před setměním utábořila asi 1000 blocků od hlavní cesty. Dostatečně daleko aby je nepřátelské oči z cesty neviděli. I přes nově příchozího člena, byl večer veselý a plný vtipů, smíchu a občasného kotrmelce. Když šli spát, rozhodli kdo a kdy bude mít hlídku. I přes Allyssininy protesty se rozhodli, že dnes nebude mít hlídku. Naspala toho pravděpodobně mnohem méně než ostatní členové skupiny, protože musela hlídkovat sama. Jako první jí měl Marex. Tomáš, Veky a Bukaj se nenápadně rozhodli, že by bylo dobré, aby Marex a Hinex neměli hlídku hned po sobě, protože spolu jsou v až příliš dobré náladě a mohlo by se stát, že by na hlídku nenastoupili, nebo přilákali nežádoucí pozornost. Jako druhý měl hlídku Tomáš. V noci se nic zajímavého nestalo, ale všiml si, že dívka nespí. Buďto nám nevěří, nebo nemůže spát, pomyslel si, tak nebo tak to má něco společného s důvodem proč se sama toulá lesem a má problémy s Němci. Dál se tím nezaobíral a potichu seděl bez hnutí a pozoroval okolí. Toho samého si všiml Veky, který měl hlídku po Tomášovi. Došel ke stejnému závěru. Dívku si za ten jeden den a večer oblíbil a bylo mu líto že Hinex s Marexem to nevidí tak úplně stejně jako on, Tomáš a Bukaj. Po Vekym měl hlídku Hinex. Bylo velmi dobře, že se nic nestalo, protože Hinex celou dobu své hlídky profetoval, okolnosti kolem dívky už mu hlavu nerozžhavovaly. Během večera zjistil, že je docela fajn. Ale na žádné větší úvahy se nezmohl, protože byl zfetovaný až by to jednoho bolelo. To si nemohl odpustit Bukaj, když šel střídat na poslední hlídku. "Ráno, přes den a v noci. Co ty proboha budeš dělat, až ti ty drogy dojdou člověče?" Zeptal se ho, protože ze smažky to vysloveně táhlo. Ale Hinex se jen usmál. "Udělám si další." S tlumeným smíchem došel do svého stanu a netrvalo dlouho než byl jediný vzhůru obojživelník. Logika mu říkala, že tady je nikdo nevidí a ticho s občasným pochrupováním chlapců ho uklidňovalo. Tušil, že může na chvíli zavřít oči a možná i na chvíli vypnout lehkým spánkem, ze kterého by se probudil ihned, kdyby bylo potřeba. Tuto dovednost ho učili u nájezdníků a tou samou disponoval kluk, který většinu svého života bydlel u tak důležitého a schopného hraničáře. Bukaj měl oči pootevřené, když se sluneční svit dotkl nejnižšího stromu v jejich okolí. Byl čas vstávat.

  "Ráno, v tuhle dobu není nic lepšího než-" "Pořádný lajny!" Řekli Marex s Hinexem dohromady a přerušili tak Tomáše. "Kafe, chtěl jsem říct misky kávy s medem..." Postěžoval si potichu Tomáš. "Jak se spalo?" Zeptal se Veky Bukaje, když si k nim přišel sednout. "Už ani nevím, je to nějaká doba co jsem spal." Odpověděl Bukaj. Veky už si zvykl, že tohle je jeho oblíbená odpověď, když delfín držel poslední hlídku. "Pořád spí?" Zeptal se mladý inženýr Bukaje, dívajíc se ke stanu dívky. Bukaj neutrálně zavrtěl hlavou. "Křikl jsem na ní, že je ráno a vstáváme, ale dostalo se mi jen neurčitýho zabručení. Přece jí tam nebudu lízt." Veky pokýval. Všichni si museli zvykat, že mají v jejich řadách dívku. Hlavně jeho výsost a jeho dvorní smažka, pousmál se Veky. "Říkals něco?" Zajímal se Marex. Veky si uvědomil, že poslední domněnku musel vyslovit nahlas. "Jestli se vám spalo dobře." Řekl s klidem. "Šlo to, ale někdo tady chrápal." Odpověděl Marex a ublíženě se podíval na Hinexe. "Ještě aby ne," začal Tomáš, "s plným nosem šňupáku se musí spát fakt blbě." Řekl a všichni chlapci se zasmáli, přidala se k nim i drobná blonďatá dívka. "Dobré ránko, jak se spalo?" Zeptal se pohotově Veky, i když věděl že první 4,5 hodiny nespala. "Dobře děkuji. I když jsem měla trochu problémy usnout." Usmála se Allyss. Zaznamenali to Tomáš i Veky. Nesnažila se lhát a přesto že pravdu trochu zlehčila, pravděpodobně to znamená, že jim věří. Veky se chtěl zeptat jestli si dá něco teplého k pití, ale už u ní stál Tomáš s plecháčkem kávy. "Černá, bez cukru, bez ničeho. Nevím jak jí piješ." Řekl, když jí podával dívce. (Jo, prostě už měli cukr v tomhle roce, fuck off) "Moc děkuji, dám si tam trochu cukru." Oplatila dívka chlapci úsměv. Tomáš sledoval dívku, kolik cukru si do hrníčku dává a zapamatoval si to na příště. "Mě takhle kafe ráno neděláš, měl bych bejt uraženej?" Zeptal se se značným humorem v hlase Bukaj. Tomáš pokrčil rameny. "Jestli chceš, tak buď." Nebral jeho pošťuchování na těžkou váhu. Teď už všichni seděli v kruhu kolem provizorního tábořiště, bez teplého masa, protože si večer nikdo nevzpomněl něco ulovit. "Dneska až zastavíme, asi půjdu nejdřív něco zastřelit, celkem bych si dal teplej žvanec." Řekl Tomáš když si kousl chlebu a sušeného masa z Marexových zásob. Všichni souhlasně kývli. "Pomůžu, jen řekni jak." Nabídl se Veky. "Když nebudeš dělat hluk, rád budu mít společnost." Odpověděl Tomáš a dál si hleděl svého jídla. "Taky můžu být k ruce, vím jak dělat pasti, stačí provaz a vynalézavost." Řekla dívka. Tomáš se na ní omluvně usmál. "To není třeba, nemáme stálé tábořiště a takhle bychom museli buďto plýtvat materiály, nebo je každé ráno sbírat. Ale děkuju." Řekl Chlapec. "Jen chci být k ruce, kdyby něco, klidně řekněte." Dívka věděla, že Tom má pravdu, ale nechtěla být přítěž a chtěla zapojit ruku k dílu. "Jestli chceš můžeš mi pomoct sklidit oheň." Řekl Bukaj a dívka horlivě kývla na souhlas. Když vstala, přišel k ní Hinex. Všichni čekali všechno, ale tohle ne. "Víš, chtěl jsem se jakoby omluvit jakoby za včerejšek, víš jak. Byl jsem debil." Hinex se omluvil. Allyss rychle zamrkala než se dostala z tranzu. Pak se usmála upřímným úsměvěm. "Prominuto." Řekla a pak dodala. "Vám oběma." Nadzvedla obočí, když viděla jak se Marex červená. "No to vypadá na přátele na vždy, že?" Řekl Veky a podíval se na všechny kolem sebe. Byl to vzácný klidný moment, kterých mělo být na této výpravě pomálu a tak si ho všichni vážili. Pak to Hinex zkazil, protože to asi bylo moc trapné, že? "Navždy, ale možná o něco míň." Řekl, ale i tak se tomu všichni s chutí zasmáli.