Bajo: Začátek éry hrdinů

12. Vůdce

 Tomáš nespal. Schválně nenavrhl hlídky, protože se chtěl o něčem přesvědčit. Nechal Bukaje aby si sám svázal ruce, jen protože mu chtěl v noci provaz zkontrolovat. Když hodinku po té co šli spát slyšel slabé pochrupování, nenápadně a tiše se proplížil ze stanu k Bukajovo spacáku. Koukl se mu na ruce, které měl svázané provazem a rychle se ujistil, že je pořádně pevný. Kdyby nebyl zavázaný, asi by tady hybrida nechal a odešel, ale provaz byl až nepříjemně pevný a tak Tomáš usoudil že může Bukajovi věřit. Potichu se odplížil, ale ne do stanu, našel si místo vedle keře a sedl si opřený o strom. Přitáhl si kabát víc k sobě, aby mu nebyla zima a do rána nezamhouřil oči.

 Ráno, když se Bukaj vzbudil nikoho v kempu neviděl. Na chvíli si myslel, že ho tam Tomáš prostě nechal a sám odešel. Tu myšlenku zahodil, když si uvědomil, že Tomáš by si s sebou asi vzal většinu, ne-li všechny věci. Nějakou dobu mu trvalo než rozeznal chlapce v hnědém kabátu u stromu. Tomáš věděl, že Bukaj už nespí. Po včerejším 'experimentu' už mu Tomáš jakž takž věřil. Z námahou se zvedl od stromu. Už na to začínám bejt starej, řekl si pro sebe. Přišel k Bukajovi a začal rozhodně příjemnější konverzaci než včera. "Dobré ráno Růženko." Řekl Tomáš když si z pochvy, visící u opasku, vyndaval nůž. Bukaj se na něj nechápavě a zděšeně zároveň podíval. "Nejdu ti nic udělat hysterko. Nastav ruce." Přikázal mu a tak to delfín udělal. Tomáš pár dlouhými řezy přeťal lano a Bukajovi ruce byli po celé noci konečně volné. Tomáš chvíli stál ve střehu, nedal to na sobě znát, ale chtěl si být jistý, že se hybrid o nic nepokusí. Pak odešel k druhé straně táboru a bral potřebné věci na vaření. "Rozděláš oheň?" Zeptal se pozoruhodně Tomáš a Bukaj byl chvíli zmatený. Nemyslel si že si chlapcovu důvěru získá tak rychle. Nevadilo mu to a taky se ho kvůli tomu nehodlal podcenit. Bukaj kývl a šel rozdělat oheň. Po chvíli už byl malý táboráček na světě a drobné brambory se na něm opékali. Tomáš přidal nějaké koření a ikdyž se to dalo zcela v pořádku sníst, od mistrovského díla to mělo daleko. "Nemáš to špatné," ucedil Bukaj když přežvykoval bramboru s kouskem sušeného masa, "Ale příště vařím já," řekl. Tomáš zvedl jedno obočí. "Ty to snad dovedeš líp?" Zeptal se nevěřícně. "Myslím že ano," podotkl Bukaj. Tomáš pokrčil rameny, nebyl tu od toho aby se z něj stal mistr kuchař, když ti to naplní žaludek, funguje to, pomyslel si chlapec. 

 Po jídle Tomáš vytáhl mapu a položil jí před Bukaje. "Jak moc s tímhle kusem papíru umíš?" Zeptal se ho a Bukaj pokrčil rameny. "Nejsem odborník, ale snad bych se neztratil." Řekl. Tomáš pokýval hlavou. Odhadoval že to byla jen skromnost a hybrid se v mapě s přehledem vyzná. Bylo tedy skoro vyloučené, že by se dva mapaři ztratili. "Jsme tady," ukázal mladší z chlapců prstem na mapu, "a já bych řekl že by bylo fajn, dostat se sem." Ukázal na malou vesnici jménem Ledeč nad Sázavou.  "Je to největší vesnice v okolí, po cestě je ještě jedna malá osada, ale nebude tam víc jak pár domů a hostinec, bude to pro cestovatele a potulné obchodníky." Usoudil Tomáš a Bukaj pokýval. Pak ale hybridovi něco svitlo. Proč by si měl Tomáš hrát na velitele, když je mladší a v boji horší než on? Pomyslel si Bukaj. "To zní strašně hezky, ale kdo že z tebe udělal kapitána?" Zeptal se Bukaj. Tomáš nevěřícně zvedl obočí. Nebral se jako vůdce, ikdyž teď když nad tím přemýšlel, Bukaj je něco jako jeho doprovod. Neprosil se ho o pomoc. Proč by tomu měl hybrid šéfovat. "Nejsem vůdce, spíš ti říkám co teď budu dělat. Jestli chceš jít se mnou pojď, jestli ne, držet tě nebudu." Pokrčil rameny Tomáš. "Všechny věci si samozřejmě vezmu s sebou. Jsou moje." Dodal. Bukaj usoudil že měl pravdu, vlastně, Tomášův návrh měl hlavu a patu. Ale nebude se řídit podle nějakého kluka. "Je mi jedno, kdo bude šéfovat, když to nebudeš ty." Řekl Bukaj. "Já to spíš beru jako, pojďme spolu, než půjdu s tebou." Oznámil Bukaj. "Dobře, takže jdeme tam?" Zeptal se Tomáš. Bukaj se zdlouhavě zadíval na mapu, jako kdyby přemýšlel a vybíral nejlepší cestu. "Jo, to zní dobře." A tak se dohodli. Ani jeden však nevěděl, že místo, kam mají namířeno, se mělo začít hroutit.