Bajo: Začátek éry hrdinů

33. Pláč války

  Armáda Modré Hvězdy do Kutné hory přijela ještě ten den. Ovšem, překvapením jim bylo, že už to nebyla Kutná Horo ale Zhulené Hulení. Vesnice se nijak nezměnila, ale uprostřed, tam kde bývala radnice, stál menší hrad s papežovou vlajkou. Hned jak to Veky uviděl, povzdychl si. "Jasně, že jo." A uchechtl se. Bukaj se musel od srdce usmát. Chyběli mu smažky, ať už si to přiznával, nebo ne. Jakmile se k ní Král, v doprovodu s Vekym, Bukajem, Rossweldem a Tonitem, dostal, uvítal ho sám papežův syn a jeho dvorní smažka. "Vítejte! Buďte zdraví a chovejte se jako u nás doma! Toto je Zhulené Hulení!" Pronesl slavnostně Marex. Hned jak si jich Bukaj s Vekym všimli, přiběhli se s nimi přivítat. "Ani mi nevadí, že jste se na nás vysrali. Rád vás vidím." Usmál se Veky. "Jen kdyby jste nebyli tak vysmažení." Pronesl zvesela Bukaj. "Je to zdravé na duši." Objal Marex dva chlapce medvědím objetím. "Nerad ruším vaše shledání, ale za prvé, nepřítel je již za dveřmi a vy jste mi z vesnice, docela velké vesnice, udělali smažkov." Marex jen pokrčil rameny. "No jo no, mám na to právo no." Král jen vykulil oči, ale teď na to neměl čas. Museli se připravit. "Mohu, zde ve vašem městě, pane svatosti, převzat velenÍ na dobu bojů?" Zeptal se, pro jistotu obřadně, král. Marex se na chvíli zamyslel. Pak svolil, ale jen protože si pamatoval, co se stalo naposled. "Dobře tedy, předávám ti velení." Na to, že Marex králi tykal, na to se nikdo nezmohl reagovat. "Dobře pánové. Máme spoustu práce. Chci provizorní barikády kolem města, a vyztužené na jižní straně. Lukostřelce na hradu a na rozích barikád. Rytíře za zákopy a vojáky seřazené na každé světové straně! Pohyb!"

  Vše bylo připraveno. Šest lidí stálo na vyvýšeném bodě uprostřed jižní barikády, odkud předpokládali, že nepřítel přitáhne. "Dost mě mrzelo, když jste tu zůstali." Řekl tiše Bukaj a vysloužil si Vekyho překvapený výraz. "Nevypadalo to." Bukaj se usmál. "To je dobře," odmlčel se, "každopádně, jsem vážně rád, že vás zase vidím." Řekl a otočil se na smažky. Všichni byli v plné diamantové zbroji, kterou jim přidělil generál. "No, taky jste mi chyběli, no." Přiznal nakonec Marex. "Nám." Dodal Hinex. "Mrzí mě, jak jsem se choval, než jste se odporoučeli. Měl jsem radost, když jsem vás viděl na ořích přijíždět, i když to je kvůli germánům."  Veky kýval. "Chtělo to čas, my všichni ho potřebovali." Všichni čtyři teď mysleli na Allyss a tak nějak jim myšlenky sklouzli i k Tomášovi. "Budem proti přesile." Řekl Hinex. Byl to větší stratég, než si ostatní uvědomovali a i on uvažoval nad tím, jak zlepšit jejich postavení. Ale jinak než zázrakem to asi nejde, řekl si pro sebe. "Docela by se nám hodil Tomáš." Vyslovil nahlas. Všichni mu dali za pravdu. Každý jeden muž se počítal a oni všichni dali samostatně za dva nebo tři vojáky, díky svým jedinečným schopnostem. "Jo, máme techniku, kouzla, hrubou sílu, drogy. Celkem by se nám šikla i ta obratnost a znalost boje." Přitakal Veky. Bukaj chtěl něco dodat, ale náhlé zatroubení na roh ho přerušilo. Z lesa před nimi se začalo vynořovat vojsko. Neviděli všechny, ale bylo jich dobrých 800. "Je jich nějak málo. To se mi nezdá." Řekl Bukaj a otočil se na ostatní. Hinex a Marex se o něčem radili s králem a vypadali velice důležitě. Marex vypadal dokonce důležitěji než normálně. Když na sebe kývli přišel k nim Hinex. "Jakmile uslyšíte tři rychlé zatroubení na roh, utíkejte co nejrychleji to jde k městu, jasný?" Hinex vypadal jako by se o ně bál. Neměli čas se na něco zeptat, bylo slyšet další zatroubení. Z nepřátelské armády vystoupil urostlý, spíše tlustý, bojovník se znakem království. Držel bílou vlajku. Kolem něj byli čtyři rytíři, všech pět se blýskalo na sluníčku a jejich lesklé černé zbroje oslepovaly všechny ostatní. "Já jsem Hanz I. Král Německý a brzy Český. Zdravím poddaní. Dávám vám jednu šanci vzdát se. Vojsko bude ušetřeno a král s jeho nejbližšími zabit. Dávám ti volbu Bluestare, ušetři lidi a vzdej se." Všichni věděli, že to není pravda. Hanz nechá Kutnou Horu, teď Zhulené Hulení, lehnout popelem. "Tito muži budou bojovat do posledních sil za svoji zemi a krále. Žádný Germánec nám nebude určovat podmínky žití. Tím, že jsi sem přitáhl, jsi zpečetil svůj osud." Řekl rozhodně Bluestar. Marex se ušklíbl. "Hinexi, lidi, utíkáme hned jak začneme prohrávat ok?" Myslel to vtipem jen napůl. Po Bluestarově proslovu Hanz kývl, "nuže dobrá." Ozvalo se další zatroubení. Z lesa začalo vyjíždět více mužů a v okamžiku bylo celé Hulení obklíčeno bezmála 1800 vojáky. "Pane, aby plán vyšel, nejdříve musíme boj alespoň začít." Pronesl potichu Tonit a královi bylo jasné co musí udělat. Hnát muže na jistou smrt. "Útok!"