Bajo: Začátek éry hrdinů

30. Král Modrá Hvězda a Čepel

  Kavalérie kapitána Rosswelda přijela do Prahy brzo ráno. Hradiště je vřele přivítalo a bylo jim poskytnuto tolik odpočinku kolik potřebovali a zasluhovali. Už jen proto, že brzy bude český král potřebovat všechny své muže v plné zbroji. Všichni vojáci si šli odpočinout. Až na Rosswelda, Vekyho, Bukaje. Ti šli ihned na audienci v královském korunním sálu. Byla to formalita, poté se všichni měli odebrat do královy kanceláře a tam, ještě společně s Oswaldem a Albertem, vše naplánovat a probrat. Když tři muži vstoupili do sálu, ihned se poklonili. Král se však mávnutím ruky odbyl. "Nikdy jsem nebyl nijak odepisující člověk," začal král Bluestar, "i když se tak občas možná jevím," usmál se, "ale kdyby mi někdo řekl, že moje království zachrání dva sedmnácti letí kluci, vysmál bych se mu. I přes to, jsem vám dnes, velmi zavázán. Prokázali jste odvahu a všechny ty další blbosti, při projevování služby království." Pak se na chvíli odmlčel. "V hlášení bylo, že vás je víc. Kde je zbytek?" Ani jednomu z chlapců se to nechtělo rozebírat. Allyss zemřela, Tomáš je bez rozloučené opustil a smažky se na ně vybodli, opravdu NAVŽDY ALE O NĚCO MÍŇ, pomyslel si rozčíleně a smutně Veky. "To snad jindy sire, není to radostný příběh." Opatrně odbyl krále Rossweld. Bluestar pochopil. "Nuže, pojďme čekat do pracovny na stratéga a navigátora." 

  Čtyři lidé čekali na zbytek už přes 15 minut. To byla nedochvilnost, kterou, zrovna v této době, nemohl král tolerovat. Přemýšlel co je mohlo zdržet. Pak do pracovny přiběhl Uhrwerk, králova pravá ruka. Rozrazil dveře, na nějaké zdvořilosti kašlal a měl k tomu dobrý důvod. "Pane, králi, všichni! Našli Oswalda a Alberta!" Král pozdvihl obočí. "A kde jsou?" Uhrwerk se odmlčel. "Mrtví na nádvoří." Všichni se překvapeně napřímili a Rossweld se neovládl. "Jak jako mrtví?! To tady nikdo nedělá svojí práci!? Byli to moji nejlepší muži." Dodal. "Uklidni se, je to politováníhodné," začal Král, "ale teď musíme zachovat chladnou hlavu. Máme tu špeha, ale všichni tvoji muži jsou hlídáni na ubikacích, armáda spí jinde a rytíři jsou tu už dlouho. Musí to být někdo z dvaceti členného personálu. Předvolej je Uhrwerku." Chtěl král vydat rozkaz, ale Rossweld ho zarazil. "Pane, ten špeh už bude dávno pryč, myslím, že Hanz si myslí, že za výhru v Kutné vděčíme právě stratégům a navigátorům, proto je odstranil. Nyní by tu špeh byl zbytečný, protože bychom ho našli." Král chvíli zvažoval kapitánova slova a pak přikývl. "Ano. Co myslíte že udělá teď?" Odpovědi se mu dostalo od Vekyho. "Vaše veličenstvo, myslím že bude chtít dobít Prahu a po cestě rozdupat Kutnou horu." Bukaj přikývl. "Bude zuřit, že jsme vyhráli v takové početní nevýhodě a bude si chtít vybít vztek. Chce srovnat Kutnou se zemí." Král souhlasil. "Tak to nám pomáhej bůh, naše celá armáda činí 550 mužů a těžkou jízdu o 50 mužích a lukostřelce s 50 luky. Není nás ani 700 a venkované se nedokáží tak rychle mobilizovat abychom se vyhrabali na dobrých 800." Povzdychl si kapitán. "Kde je Generál Vaše Výsosti?" "Měl by tu co nevidět být s hlášením. Generál je na cvičné jízdě s vojskem. Hned jak přijde začneme mobilizovat armádu. Za týden v Kutné hoře pánové."

  Chlapec se potichu, ale rychle brodil hustým křovím, ale nechával za sebou minimální stopu. Vidět a být neviděn, vsugeroval si. Bylo mu líto že utekl, ale měl vztek a v záchvatu vzteku, ještě k tomu po boji, za sebe neručil. Taky si dával za vinu dívčinu smrt, tak utekl. Oni to zvládnou, teď už jim nic nehrozí, pomyslel si. Šel už druhým  dnem s minimální zátěží a svižným tempem  odhadoval, že ušel už tak 70 kilometrů, ne-li více. Snídal zbytek zajíce, co večer ulovil a nad nízkým ohněm opekl. Zrovna když myslel na vůni kouře a pečeného masa, ucítil kouř. Rozhodl se ho následovat. Po chvíli ho nos vyvedl z lesa na malou mýtinku. Uprostřed ní stál malý baráček ze smrkového dřeva, kamení a concretu. Před ním stála malá stáj s jedním koněm a za baráčkem středně velké pole na brambory, tak 30 na 30 metrů. Na něm stál muž s růžovými vlasy, bílou tunikou a volnými kalhoty. Hlavu mu zdobil slamák. V ruce držel netherritovou motyku. Tomáš měl pocit jakoby ho už někde viděl, ale nedokázal ho zařadit. Rozhodl se přiblížit. Šel potichu, až příliš. To se mu málem stalo osudným. Zrovna když chtěl promluvit na farmáře, muž se otočil a pokusil se mu podkopnout nohy motykou. Tomáš měl ale neobvyklé reflexy a tak se dokázal vyhnout. Chtěl tasit nůž, ale mužova rychlost byla na úrovni zvuku, alespoň tak se to chlapci zdálo. "Věděl jsem o tobě už v tom lese mladíku. To ti nikdo neřekl, že plížit se k bohu krve ještě nikomu neprospělo?"