Bajo: Začátek éry hrdinů

21. A drogy máte?

  Po tom co Tomáš s Marexem zjistili, co jsou vojáci zač, vydali se, společně s kapitánem jednotky, za zbytkem jejich skupiny. Byli na hlavní cestě rychle, protože se nemuseli starat o to, aby je nikdo neviděl. Zrovna se sluníčko dostalo přesně nad ně, když zpoza stromů vlezli na hlavní cestu. Tomáš zběžně koukl na cestu. "Ještě tudy nejeli. Můžeme tady na ně počkat, nebo jít naproti. Měli by jít pomalu." Oznámil kapitánovi. Kapitán Rossweld měl pochopitelně vyšší postavení než Tomáš. Tomáš vlastně žádné postavení neměl, protože hraničářský sbor byl rozpadlý už několik desítek let a tak Tomáš ani nemohl být učněm. Za to Marex byl syn papeže. Jeho postavení bylo nejvyšší ať přišel kamkoliv. I u samotného krále měl Marex navrh. Naneštěstí pro kapitána, Marex si to moc dobře uvědomoval. Ve skupině se nijak nepovyšoval, ale jakmile chtěl kapitán prosadit byť špetku velitelství, ozval se Marex. "Řekl bych, že bysme jim měli jít naproti Kapitáne. Je to rozkaz jakho jo?" Upozornil Marex kapitána. Rossweld jen kývl na souhlas, protože s tím stejně nic udělat nemohl. Tomášovi to přišlo nehorázně vtipné, ale nedal nic znát. Marex se začal Kapitána vyptávat na detaily jejich cesty. "No jakho viděl jsem Němce a dal jsem jim do huby, ani nevíš jak. A vy tady jedete lesem do nějaký Kutný Hory. No to je otřes." Rosswald nevěděl jak moc to Marex bere vážně, pro jistotu se chtěl pokusit situaci vysvětlit. "Jedeme tam se zásobami a muži pane! Nedaleko na východě byl zahlédnut Německý voják." Marex se zatvářil pochybovačně. "No když myslíš." Řekl a dál šli bez promluvy. 

  "No a když k tomu přidáte ještě trochu máty, tak tomu dáš úplně jiný nádech!" Hinex, snažící se vysvětlit ostatním, proč je fet a jeho vyrábění umění. "Jo. Je to fakt neuvěřitelný, že?" Bukaj, s hraným zájmem a úžasem podkopávajíc Hinexovi nohy. "Jen se směj, ale drogy ti jednou zachrání život. A jestli ne k tobě, tak někomu jinýmu!" Všichni se zasmáli. Už z dálky slyšela skupina Marexovo komandování a tak nikdo nebyl překvapen, když se za pár minut na cestě objevila skupinka tří lidí. Nikdo to nepřiznal, ale všem spadl kámen ze srdce. Marex a Tomáš se sami vydali neznámému nebezpečí, ale teď jsou zpět a Marex si to očividně užívá. "Zduř." Pozdravil s úsměvem Marex. Tomáš kývl na pozdrav. "Rosswelde, tohle jsou naši chábři. Veky, Hinex, to je má dvorní smažka, Delfín, myslím že Bukaj, a naše žena." Řekl Marex, mezitím co ukazoval na určité členy, aby si s nimi mohl kapitán potřást rukou. "Allyss." Řekla dívka s úsměvem. Rossweld jí úsměv oplatil. "Rád vás poznávám slečno. Prosím, všichni jste u nás vítáni. Všechno vám vysvětlím až budeme v kempu." Všichni kývli a potichu vyšli vstříc kempu. "Jak dlouho jste na cestě?" Zeptal se kapitán Vekyho, protože vypadal nejstarší. Inženýr jen pokrčil rameny. "Každý jinak dlouho, potkali jsme se po cestě a prostě jsme se spojili." Kapitán jen kývl. Rosswelda zaujala malá dívka a delfín, samozřejmě, jedna dívka mezi pěti, od pohledu schopnými, chlapci a delfíní hybrid. Ani u jednoho byste neřekl, že by lehce zapadl, ale opak byl pravdou. Všichni se bavili a kapitán českých jednotek poznal, že narazil na silnou skupinku mladých lidí. 

  "Tak, co vás přivádí takhle hluboko do lese?" Zeptal se kapitán ve velitelském stanu. Díval se při tom na Marexe, přirozeně, protože to byl papežův syn a měl právo se vyjadřovat jako první. Také měl pocit, že by měl být vůdcem celé výpravy. Netušil, že výprava nemá vůdce. K jeho překvapení začal mluvit Bukaj, jehož jméno zjistil po cestě. "Máme namířeno do hlavního města. Neseme důležité zprávy králi." Řekl Bukaj důležitě. Kapitán povytáhl obočí. "A jaké? Smím-li se ptát." Teď mu ale odpověděl Veky. "Němci svedli nájezd na Ledeč nad Sázavou. Nebyla to malá jednotka nebo část gardy, ale armáda. Bylo jich nejméně jeden a půl tisíce. Celé město-" "Vesnici" opravil ho Tomáš. "-vyvraždili." Kapitán si propletl prsty a lokty se opřel o stůl. Měli podezření, že se Němci rozhodli konat za hranicemi, ale nevěděli v jaké míře. "A taky Zruč nad Sázavou pane. Tam provedli to samé." Řekla dívka. Někomu ze skupiny se nepodařilo skrýt překvapený výraz, ale všichni se moudře rozhodli, že do toho nebudou šťourat. "To je zlé." Řekl odevzdaně kapitán. "Hodně zlé." Všichni přikývli. Tomáš mohl skoro slyšet jak kapitánovi šrotují kolečka v hlavě, protože on se cítil stejně. "Každopádně tu zprávu musíme dostat do Prahy." Řekl kapitán nakonec. "Ale nemůžeme s vámi jít všichni, přesto mám povinnost nevyslat vás tam samotné." Jako první se ozval Tomáš. "Kolik máte v táboře lidí?" Byl to velmi riskantní dotaz, mohl totiž znamenat, že děti jsou zvědi. Samozřejmě to napadlo i kapitána, proto jim nedal přesný počet. "Několik desítek." Tomáš takovou odpověď čekal. Mohlo to znamenat více i méně než sto, ale on pochopil, že to bude více. "My doprovod nepotřebujeme, ba naopak. Řekl bych, že se nám lépe půjde bez něho. Ale pokud na tom opravdu budete trvat, budou nám stačit nanejvýš 4 muži." Kapitánovi sjelo obočí do písmene V. "Ty v tom máš zkušenosti?" Tomáš už vrtěl hlavou. "Někdo mě jen něco naučil." Kapitán pokýval, že rozumí. Všechno zvážil, znělo to rozumně. Pak ho něco trklo. "Kudy chcete jít?" Tomáš se podíval na Vekyho, který, jak se ukázalo, byl ze skupiny nejlepší mapař. "Chtěli jsme jít po hlavní cestě až někam sem." Ukázal mladý vysoký inženýr na mapu rozloženou na stole. Ukázal na nenápadné rozcestí asi 3 kilometry od Kutné Hory. "Tady bysme sešli z cesty, obešli a šli rovnou do Prahy." Cesta to byla dobrá, ale Rossweld už kroutil hlavou. "To nejde. Na východ od kutné hory byl spatřen Německý voják, proto tam jedeme, a od té doby nám nepřišlo žádné hlášení. Jít byť jen blízko toho místa je nebezpečný." Veky sklopil zrak. "Ale nejet tudy je zajížďka na několik dní." Přemýšlel nahlas Tomáš. "Na to nemáme ani sílu, ani jídlo." Přitakal Bukaj. "Ani fet." Dokončil Hinex. Allyss protočila očima. "Co navrhujete?" Zeptal se Veky, když si všiml, že se Kapitánovi rozzářili oči. "Pojeďte s námi." Začal navrhovat. "Dojeďte s námi třeba 2 kilometry od města, tam vyšleme zvěda, když to bude čisté pojedete sami dál, když ne půjčíme vám koně, vidím, že máte pštrosa, takže čtyři koně by mohli stačit a pojedete delší objížďkou." Několik minut to všichni promýšleli, až na Hinexe a Marexe, těm to bylo jedno. Nakonec si všichni řekli, že to zní rozumně. "Dobře." Řekl Marex po tom, co se na všechny podíval a zkontroloval, že souhlasí. "Ale chci vlastní stan a večeři jakho!" Kapitán se na něj usmál. "Jistě vaše svatosti." A nebyl by to Hinex, kdyby se neozval. "A drogy máte?"