Bajo: Začátek éry hrdinů

25. Bouře

  Družina 196 lidí se klusem hnala po hlavní lesní cestě. Šli tak rychle, jak jim to terén dovoloval. V předu výpravy seděl Kapitán, jeho hlavní navigátor a stratég. Pár kroků za nimi jelo Bajo. Tomáš, vybaven lehkou kroužkovanou košilí, tak jako všichni, jeden a půl ručním mečem a jeho věrným lukem. Marex, se svou sekyrou a nyní, místo beranice, rytířskou helmou s hvězdou z beranice. Veky, s jednoručním mečem, se kterým neuměl zacházet, ale spoustou redstonu po kapsách. Bukaj, taktéž s krátkým mečem a helmicí. Allyss, která měla krátký nůž, a krátký zahnutý luk, který si vzala na doporučení Tomáše. Hinex, který na sobě měl to samé co vždy, ale na krku se mu nově houpala brašnu s neznámým obsahem. Nikdo nevěděl co tam má. Všichni jeli mlčky, napětí by se tam dalo krájet. Nakonec ale ticho přerušila Bukajova zvědavost. "Hinexi, co to máš v brašně?" Hinex se na něho zazubil. "Připravoval jsem to dlouho. Vrhací lahve s čímsi, co má smrtící účinky. Takový instantní poškození, droga, ale špatná." Marex pozdvihl obočí. "Ony jsou i špatný drogy?" Tomu se všichni zasmáli a dál potichu jeli, každý na svém koni, s oddílem.

  Asi 4 kilometry od vesnice Kutná Hora se dostali chvíli před polednem. Kapitán Rossweld vyslal dva zvědy napřed a oddíl v pozoru čekal až se vrátí. "Nic neslyším, asi je to čistý." Pronesl Hinex jen tak do vzduchu. "Na rozdíl od tebe, že?" Chytl se ho Bukaj. Allyss propukla ve smích, společně s Vekym, Marex dal Bukajovi hlasitě za pravdu a Tomáš se snažil skrýt úsměv. Hinex si z toho nic nedělal, čistej totiž nebyl. "Nemůžeme vědět jestli jo nebo ne. Jejich armáda by neměla důvod dělat kravál a vlastně by pro ně bylo lepší být potichu." Vysvětlil Tomáš. Veky souhlasně kýval hlavou. "Mohli by to na nás ušít, a až bychom si řekli, že nic neslyšíme a vyjeli, oni by z úkrytů vyrazili." "Proto doufám že ti zvědi jsou co k čemu." Nadhodil Bukaj a všichni mu dali za pravdu. Allyss chtěla být pozitivní, ale až moc dobře si pamatovala co se stalo ve Zruči a tak jí to moc nešlo. Jejího nepokoje si všimli všichni až na Hinexe a Bukaje. "Nikdo tam nebude." Chtěl jí uklidnit Marex. Tomáš věděl čeho chce papežův syn dosáhnout, ale nechtěl dávat dívce falešnou naději. "A kdyby tam byli, nám se přece nic nestane, máme plán." Řekl Tomáš a sám se přinutil věřit, že ten 'plán' výjde, i když už včera byl připravený jejich únikový plán ignorovat, aby pomohli českému vojsku vyhrát. Dívka se na ně usmála. "Já vím, už aby to bylo za námi a my se povalovali v lázních někde v Praze." Pro všechny to byla příjemná vyhlídka. "Nebo někde s trochu jinýma bylinkama." Nadhodil Hinex a všichni se zasmáli. Byl smažka, ale vždy je rozveselil, jestli schválně nebo demencí, to už nikdo nevěděl. Všichni se nějakou dobu bavili. Marex s Allyss, na kterou jeho omluva udělala dojem, Hinex s Bukajem, který už se trochu smířil s tím, že Hinex je smažka. Veky s Tomášem, ale to nebyl veselý rozhovor. Oba byli moc realisti na to, aby neviděli, že tento okamžik by mohl být poslední, snažili se to však logicky vyvrátit. To se jim zdaleka nepovedlo po tom, co přijeli zvědi. 

  Od jejich odjezdu neuběhli ani dvě hodiny a zvědi už se vrátili k hlavnímu oddílu. Všem bylo jasné, že nesou špatné zprávy, protože takhle rychle zpátky by byli jen, kdyby se něco pokazilo. A měli pravdu. Německá vojska potichu čekala a hleděla na stranu odkud přijížděli a z vesnici měla pokrytou celou hlavní cestu. Lučištníci byli připraveni vystřelit hned, jak by se něco pohnulo. Linii, táhnoucí se přes celou šíři louky až do lesa, nešlo překročit. Všichni museli dát hlavy dohromady. "Jak blízko by viděli malý oddíl 50 vojáků?" Zvěd Herold se na Tomáše koukl. "Asi na 100 kroků, les je hustý, ale ne až tak moc." To bylo špatné, hodně špatné. "Plný čelní útok nepřipadá v úvahu." Zapřemýšlel Rossweld. "A naše boční podpory ta jejich linie uvidí." Přidal se Albert. "Nepřekvapíme je." Zakončil to Oswald a vyslovil to, čeho se všichni báli. "Tohle nemůžeme vyhrát, měli bychom se vrátit." Poraženě svěsil ramena kapitán. S takovým velkým oddílem by trvalo týdny, než by Horu obešli tak, aby si jich Němci nevšimli. "Ne." Řekl klidně Tomáš a otočil se ke zvědům. "Byli jste na koncích těch linií?" Herold pokýval. "Na jednom konci. Ten východní se táhne daleko, ale západní končí s řekou." Tomášovi se v hlavě rodil nápad a Veky ho začal chápat. "Jak přesně vypadá ta linie?" Zeptal se inženýr. "Je to vždy deseti členná řada, pak asi 50 až 100 metrový rozestup a pak zase deset mužů." Veky pokýval. "Ten rozestup by mohl stačit aby je něco potichu v lese přepadlo." Řekl Tomáš svůj nápad. "Ty chceš překročit řeku? To je šílenost! Nemůžou si nás nevšimnout." Rozčílil se Rossweld. Tomáš však byl v klidu, a pomohlo tomu i to, že se ho Marex zastal. "Nevšimnou. Bude nás málo, ne?" Otočil se na Tomáše. "Přesně, já a Marex vezmeme ještě 5 mužů bez zbroje, jen s noži, potichu se potáhneme asi 50 kroků od řeky podél, až za ně, tam přebrodíme a zezadu zneškodníme dvě desítky, pak se vrátíme a vezmeme s sebou dalších 60 mužů, zaútočíme ze strany a pak přijde posila z jihu." Rossweld se červenal vztekem. "To je nemožný, dva malý kluci mi tu nebudou diktovat jak řídit nájezd. Tohle se nedá zvládnout!" S nadějí se podíval na svého stratéga, k jeho nechuti však Albert souhlasně kývl na chlapce. "Jde to. A uděláme to. S Marexem a Tomášem pošleme 7 mužů, lučištníky a zvědy, a potichu vyřídí Němce, pak to bude jak Tomáš a Marex řekli.

  "Je hustý, žes ani nebyl zhulenej, abys přišel s takovým sebevražedným plánem." Řekl potichu Marex Tomášovi, když se plížili podél řeky. "Večer jsem trochu pil." Přiznal se mladík. Oba se zasmáli. Hned na to se ale v duchu oba okřikli, smát se můžou až potom. K bodu, kde si byli jistí svým postavením, dorazili, v devíti členné skupince, asi za půl hodiny. První brodil řeku Marex, pak družina a nakonec Tomáš. Chlapci i vojáci si u oddílu nechali své zbraně a zbroje, teď měli jen nože, někteří luky. Hlavní lukostřelec tady byl Tomáš. "Vy, rozdělte si kdo sejmete koho," ukázal Tomáš na 5 lidí a Marexe, "Já, ty a ty zastřelíme támhlety." Ukázal Tomáš na prvního, pátého a posledního člena desetičlenné řady. "Pohyb." Potichu přikázal Marex a vše se začalo dít rychle. Lukostřelci počkali, až budou muži dostatečně blízko vojákům a vystřelili. Každý ze tří šípů našel cíl v těle Německého vojáka. Ani ne sekundu na to Marexova skupinka pobila zbylých sedm mužů a to samé opakovali u druhé řady. Pak se všichni sešli zpět u řeky a vydali se pro oddíl šedesáti mužů.

  "To vám to trvalo." Poškádlil je Hinex, když přišli zpět k oddílu. "A myslel jsem, že mi upadnou uši z toho kraválu co jste nadělali." Zavtipkoval. Ve skutečnosti ale Němci neměli tušení, že právě přišli o 20 mužů a měli to na svědomí dva šestnácti letí kluci.