Bajo: Začátek éry hrdinů

20. Před každou Válkou je Mír

  "Co bys řekl, že je tohle?" Zeptal se Tomáš Vekyho, po tom se uráčil naučit ho stopovat zvěř. "Zvíře." Řekl s humorem Bukaj. Tomáš jen protočil očima, ně všichni potřebovali rozeznávat slepice od králíků, ale kdo to neuměl byl v nevýhodě. "To bude-" Chtěl odpovědět mladý inženýr, ale Tomáš ho přerušil. "Počkej," řekl se zlověstným tónem, "Bukaji, tak mi pověz co konkrétně za zvíře to je." Tohle Bukaj nečekal. Normálně Tomáš hloupý humor ignoroval, ale teď se Bukaj dostal do slepé uličky. U nájezdníků ho tohle učili, ale on neposlouchal s tím, že si o tom přečte, inu, teorie není praxe a teď prohrál s Tomášem. Koukl se na malou stopu na zemi a věděl. že Tomáš ví co to je. "Liška?" Napůl řekl a napůl se zeptal. Bukaj by si myslel, že Tomáš se mu vysměje a vítězství oslaví, ale on se naprosto vážně podíval na stopu. "Liška má zahnuté drápy. Tady, vidíš? Na konci tlapky, tady u 'prstů', by byli větší prohlubně. Jsme ve smrkovým lese, takže liška by to být mohla, ale tady máme rovné, delší drápy. Tohle je-" Chtěl svůj proslov dokončit, ale Marex ho dokončil. "Vlk, že?" Zeptal se. Tomáš se skrytým obdivem přikývl, vůbec by neřekl, že by z papežova syna byl stopař. "Ano, věřím, že je to vlk." Podíval se Tomáš na Bukaje a jen mírně se usmál. Tohle sice Bukaje neurazí, ale nechá mu to pocit prohry. Na Allyss to udělalo jistý dojem, rozeznala slepici od krávy, ale asi ne lišku od vlka. Tomáš si všiml, že i Veky by řekl, že je to liška a tak se všech nahlas zeptal. "Chtěl by ještě někdo lekce stopování?" Zeptal se a pak dodal. "Myslím, že s Marexem bysme vás mohli lecos naučit." Všichni přikývli, ale Hinex se nad tím pozastavil. "Neříkám nic jo, ale asi vám uniklo že tudy šel vlk. A já se nechci nechat roztrhat na kousky, ještě mám něco k fetu." Řekl, ale Tomáš nad tím mávl rukou. "Jeden vlk by na nás nezaútočil, asi se ztratil smečce a dokud tu nebude něco, na co by měl vysloveně potřebu zaútočit, třeba ovce, tak jsme v klidu, navíc, je náš šest a děláme rámus." Všem se ulevilo. 

  Po té jen šli a seznamovali se s Allyss. Byla to hodná a nápomocná dívka a všichni, teď už i Marex a Hinex, jí respektovali. Menší než všichni, ale také viděli co dokáže, proto z ní i šel ten patřičný respekt. Chvíli byla cesta k tábořišti klidná, ale zhruba hodinku před polednem Delfín dostal takový divný pocit. "Neslyšeli jste něco?" Zeptal se, když se nervozita stupňovala. Všichni se zastavili a zaposlouchali se. Marex ani Hinex nic neslyšeli, ale to nikoho nepřekvapovalo. Veky, ať se snažil sebevíc, taky nic neslyšel. Dokonce ani Tomáš nic neslyšel a tak si Bukaj začínal myslet, že se jen pomátl. Ale Allyss taky něco zaslechla. "Slyším to. Slyšela jsem něco." Tomáš se se vší vážností podíval na Bukaje a Allyss. "Co? Dokážete to popsat?" Oba zavrtěli hlavou. "A odkud to jde víte?" Zeptal se. Allyss se zamyslela. "Asi ze zádu, nebo zprava, někde támhle." Řekla. Bukaj kývl na souhlas. Tomáš pochyboval, že by se jednotka dostala před ně. To spíš bylo možný, že bude další před nima. Jestli to tak je, jsme zamklí, pomyslel si. "Půjdu na před, trochu doprava," pečlivě si zkontroloval buzolu, "koukni Bukaji, kdybych se dlouho nevracel." Tomáš ukázal Bukajovi směr kterým se vydá tam a zase zpátky. "Jdu napřed rychle, ale potichu. Vy jděte pomalu, ale potichu. Až slunce ukáže pravé poledne, začnu se vracet zpátky, jestli nebudu do 20 minut po poledni zpátky, zastavte se, jděte přímo do lesa do leva. Tam se večer zastavte a improvizujte-" Chtěl pokračovat, ale Marex se připojil. "Jdu s tebou, když náhodou někoho potkáme, tak je zbiju!" Tomáš chtěl něco namítat, a zakázat Marexovi účast, když to Marex viděl, uklidnil se. "Když je nezabiju, rychle se jeden z nás vrátí zpátky a řekne přesně co se děje ostatním. Věř mi, dokážu být velmi nenápadný." Tomáš se zamyslel, plán jeho svatosti dával smysl. Vlastně byl lepší, než ten jeho, za předpokladu, že Marex umí být nenápadný. Veky se ozval. "To zní logicky, neboj. Čas určíme a vy dva se určitě vrátíme. Věřím že Marex dokáže být nenápadný." A bylo rozhodnuto. Marex a Tomáš se vydali napřed, Vekyho skupina na chvíli zastavila a pak se pomalu rozešla dopředu.

  K udivení, Marex v lese zmizel. Doslova. Tomáš byl velmi nenápadný a v lese, který začínal být hustší než před chvíli, se dokázal schovat tak, aby ho nikdo neviděl. Ale Marex se doslova ztrácel z očí, i když jste ho před pár vteřinami viděli a tak měl i Tomáš místy problém Marexe najít. Oba naráz se zastavili, protože uviděli muže v plné zbroji. Byli od něj dost daleko, takže si mohli dovolit tlumenou konverzaci. "Marku, má stejnou zbroj jako ty, co vás napadli v Ledči?" Zeptal se Tomáš. Marex ignoroval oslovení Marek, protože věděl, že tohle je vážná chvilka. Zavrtěl hlavou. "Ne, Němci mají černé s bílíma límcema." Oba si prohlédli okolí a před mužem zahlédli malou skupinku, výpravu, či možná jednotku. "Tihle mají Bílou s modrým odleskem a červenýma koncema." Řekl Tomáš. Marexovi se rozzářili oči, protože poznal vojáky. "Tomáši, to jsou Češi. Znám jejich zbroje, ukazovali nám to ve Vatikánu!" Řekl. Tomáš i Marex zvažovali co by měli dělat. Oběma přišlo moudré, aby se jeden vydal mezi vojáky, zjistil co a jak, druhý ho kryl. Ten co by šel mezi ně, by se ale vystavil nebezpečí. Dva mladíci se na sebe koukli a pochopili toho druhého. "Půjdu já." Řekli oba naráz. "Ne, já půjdu. Dokážu mluvit s lidma a ty utečeš když ti dám znamení. Zakopnu a ty poběžíš-" Chtěl pokračovat, ale Marex ho přerušil a sebevědomě začal. "Ne, věř mi. Jsem papežův syn, dokážu být úřední. Ty mě budeš krýt lukem, viděl jsem jak přesnej jsi, když se něco pokazí, začnu je prostě masakrovat sekerou." Pokrčil rameny. Až na tu sekeru to dávalo smysl a tak Tomáš nedobrovolně svolil. Marex vyšel. Obešel je a zepředu předstoupil k nim. "Zdravím, vojáci vlasti. Mohu se zeptat kdo tady tomu velí?" Zeptal se Marex dvou vojáků, co mu zatarasili cestu. "Kdo se ptá?" Odpověděl otázkou voják. "Jeden důležitý pocestný, zajímalo by mě, jak se dostat z lesa." Oba vojáci si ho prohlédli. "Máš u sebe zbraně?" Marex pokýval. "Ano, malou sekeru na malé stromy, znáte to." Vojáci si až teď všimli že chlapci může být tak 16 nebo 17. "Dobře občane. Jsi Čech?" Tady Marex zaváhal, ale byl si skoro jistý, že vojáci byli Češi. "Ano." Lhal. Nebyl Čech, ale s jeho Češtinou na to nikdy nepříjdou. "Tak to vyznáváme stejného krále." Řekli a zbytek hovoru už Tomáš neslyšel. Marexe odvedli někam do stanu, asi velitelského, a vyšel z něho papežův syn, kterému už všichni salutovali, a sním i kapitán. Přišli až k Tomášovi. "Tome, jsou to chábři."