Bajo: Začátek éry hrdinů

15. Cesta dlouhá bude

   Německo, Berlín. 1200 a. c. : 9:00 

 Slunce vyšlo později než je v Německu zvykem. Avšak, Král i jeho poddaní byli vzhůru a celé království již běhalo na nohách. Uprostřed hradu, velikého, honosného a bytelného stavení, na trůnu seděl král, znuděný a zahloubaný. Opřený o levý loket si podpíral hlavu dlaní a v druhé ruce držel damaškový dlouhý nůž. Zarostlý, tlustý válečník na trůnu jen čekal, nekonečně dlouho dobu, na hlášení z posledního zátahu. V tu náhle se dveře do sálu, který nebyl o nic méně vyzdobený než zbytek hradu, rozrazily a dovnitř vtrhl muž. Zůstal stát necelé dva kroky od dveří a jak se v přítomnosti krále sluší, čekal na vyzvání od svého pána. "Pojď dál Ottare, pro tvoje vlastní dobro doufám, že my neseš dobré zprávy, nudím se." Řekl a dál nezaujatě seděl na trůnu. Ottar se v přítomnosti krále cítil nesvůj. Král byl mladý a na trůn usedl nedávno, po tom co jeho otec zemřel v poklidu během spánku. Od té doby, mírumilovné Německé království, šlo od desíti k pěti. Ale i přes to se mu dařilo. Nový král byl schopný válečník a skvělý vojevůdce. S mečem se mu nikdo v zemi nevyrovnal a to i přes jeho velmi viditelnou nadváhu, obezitu, dalo by se říct. "Ano", odpověděl Ottar, "Nájezd na Ledeč byl úspěšný. Přežili nanejvýš čtyři nebo pět lidí a i když měl kapitán s jedním jedincem problémy, dokázal ho zajmout. Myslel si, že by se vám mohl hodit. Tak vám ho zasílá konvojem. Měl by tu být do tří dnů." Král pokýval hlavou. "O koho se jedná?" Zeptal se Hanz, král Německa. "O nějakého inženýra, prý byl velmi užitečný v odboji a málem by porazil i Ludwiga, ale nakonec byl poražen. I když, co jsem četl hlášení, ten inženýr uštědřil kapitánovi velmi vážná zranění." Hanz neutrálně pokýval hlavou. Ludwig byl dobrý bojovník, jeden z nejlepších, a jestli ho ten Čech (Ano, vyližte si prdel, v tomhle příběhu je Mumbo Jumbo čech) málem porazil, byl nebezpečný a potencionálně velmi užitečný. "Dobře, podrobnější hlášení si přečtu později. Děkuji ti Ottare." Řekl Hanz a mávnutím ruky propustil svého prvního důstojníka a královského rádce. Další město a o krok blíž k ovládnutí Česka, pomyslel si Německý král.

   Česká Republika, ten samý den, cesta 30 kilometrů od Ledče, 1200 a. c. : 21:00

 Byl slunný den a pětice lidí se krčila nad ohněm, rozdělaném v lese, půl kilometru od malé lesní cesty. Pětice byl výstižný popis, skládala se totiž ze dvou skupin. Z dvojice přátel, kteří prchali před mořskými nájezdníky, a z trojice, která utíkala pro změnu zas od Německých nájezdníků. Jedna druhé zatím věřila jen tak na oko, ale všichni měli pocit, že si brzy budou moci věřit. "No, možná bychom měli co nejdřív jít dál ne? Aby nás tady ty čuráci nenašli." Řekl Veky, po tom co mu Tomáš s Bukajem ukázali mapu. Z Vekyho se vyklubal ještě lepší mapař než oni dva, bylo vyloučeno že by se tři, co umí s mapou, ztratili. Marex s Hinexem těm jejich taktickým blábolům nevěnovali nijak zvlášť velkou pozornost. Byli ale vděční, že se s nimi Tomáš s Bukajem rozdělili o jejich jídlo. Veky si toho vážil také a všichni tři doufali, že se z dvou kluků vyklubou spojenci a přátelé. "Ne, ani ne." Začínal odpovídat Tomáš na Vekyho otázku. "Říkal jsi, že Němců bylo hodně. Takhle početná skupina, která si je ještě k tomu jistá že zastraší všechny co jim budou stát v cestě, nebude cestovat po malých lesních cestách, ale po hlavních." Vysvětloval Tomáš a Bukaj souhlasně přikývl. "Pravda." Souhlasil Veky. "Ale kam teď?" Zeptal se Hinex, kterého to začalo zajímat. Mezitím Marex připravoval lajny pro sebe a své nové přátele. "Kolik jste říkali, že vás přežilo?" Zeptal se opatrně Bukaj. On i Tomáš věděli, co to znamená někoho ztratit. Ať už smrtí, nebo hloupostí. Veky začal být realista. "Asi jen my..." Odvětil smutně. "Upřímnou soustrast." Řekl upřímně Bukaj. Tomáš pokýval hlavou. "Nu, v tom případě nebudou uprchlíky hledat, protože přece nebudou dávat váhu třem dětem." Řekl Tomáš a Marex se okamžitě ošil. Naposledy když mu někdo řekl dítě, byl to Regi a hned potom zmizel v křiku boje. "Takhle se mnou mluvit nebudeš!" Zařval Papežův syn, protože to v něm vyvolalo nepříjemné vzpomínky. Vystartoval po Tomášovi, ten však chytil Marexovy ruce. V tu chvíli ale poznal, že Marex je celkem korba a pod nátlakem byl nucen udělat taktický kotrmelec vzad a okamžitě vyskočit na nohy. To už ale Veky, který byl o dobré dvě hlavy vyšší než Marex, agresora držel. Bohužel nikomu neunikli Tomášovi reakce a fakt, že vytasil nůž z pochvy. Ale hned jak viděl, že Marexe zpacifikoval jeho větší přítel, nůž okamžitě zase schoval. "Hej jou hej, všichni se uklidníme, vyčistíme čakry a dáme si špagety jo?" Uklidňoval situaci Hinex. "Radši si pojďte dát lajnu." Po tom se všichni vrátili zpátky k táboráku, Marex se uklidnil, a předešlou nedohodu ani Tomáš ani papežův syn nechtěli znovu rozebírat. Později se Tomáš od Vekyho a Hinexe dozvěděl co se stalo a proč asi Marex, normálně velmi klidný s 'mám v píči' přístupem, tak vystartoval. Všichni se omluvili a byli vzhůru dlouho do noci. Tomáš pil, Hinex s Marexem ve velkém smažili, Veky šňupal o něco méně a Bukaj dělal mámu skupiny, protože je prostě žena. Po téhle noci si všichni uvědomili, že ačkoliv je čeká dlouhá cesta s neurčitým koncem, teď vzniklo přátelství na celý život.