Bajo: Začátek éry hrdinů

17. Přírůstek

  "No vole tak to nevím" Řekl Marex, když si vyslechl názor jeho soudruhů. "Jako, je to daleko a nechce se mi tam jít," zívl si. Tomáš protočil očima. "Někam jít musíme, sem to docela má i smysl." Bukaj souhlasně kývl a zbytek skupiny se přidal. "Hele," začal Veky, "Musíme to někomu říct, někomu kdo s tím něco udělá. Ty zmrdi vždy zabijou všechny a tak se to ten kokot co sedí na trůně v Praze nikdy nic nedozví." Snažil se domluvit Marexovi Veky. "A tak důležitý člověk jako papežův syn se téhle nebezpečné výpravy plné drog přece musí zúčastnit." Dodal a to byl ten bod kdy Marexe přesvědčil. Tomáš se v duchu pousmál. Všechny tyhle jejich rozhovory si schovával v paměti a postupně se dozvídal jak na Marexe a Hinexe. Přes drogy, došlo mu. V reále ale protočil oči, mít na někoho páku jen pomocí drog je fakt nízký level domlouvání. Zabručel a společně s Bukajem a Hinexem šel bořit kemp. Bukaj pracoval, Hinex se na něj spíše koukal. "Víte, celej život jsem dřel a teď mi dochází, že koukat se na práci je mnohem pohodlnější než jí vykonávat." Usmál se. Bukaj si jen odfrkl, ale Tomáš to tak nechat nechtěl. "Asi by tě hodně zabilo, kdyby si přidal ruku k dílu?" Zeptal se ho podrážděně. "Co tak špatná nálada?" Tomáš jen pokrčil rameny. "Já mám dobrou náladu, jen jí nevyvolávají drogy." Veky se usmál. "Tak v tom případě mi příjde, že tvoje špatná nálada se nijak výrazně neliší od dobré." Na to Tomáš nic neřekl. Po tom co se sbalili, vyrazili. "Jak moc to kdo umíte se zbraněmi?" Zeptal se Bukaj té feťácké trojice. "No, tak jako Víra je mocný nástroj že ano." Řekl Marex a usmál se. Z nosu mu přitom vypadlo trochu šňupáku. "V životě jsem nedržel zbraň." Řekl Veky. "Jednou mě málem zabil traktor." Řekl Hinex. Bukaj se podivil, "Jak to souvisí se zbraněma?" Hinex pokrčil rameny. "Já nevím, je to asi nejblíž zbrani co jsem kdy byl." Pak se opravil. "Když nepočítám ty chuje z Ledče a Světlé." Bukaj si povzdychl. Viděl však, co udělala Marexova síla s Tomášem. A taky odhadoval, podle vzhledu a mluvy, že Veky se vyzná v technických věcech. Jen u Hinexe si myslel, že je prostě smažka. Jestli někoho potkají, mohlo by to být zajímavé, pomyslel si Bukaj. "Takže do Prahy?" Zeptal se Veky, zatímco si nandaval baťoh na záda. Bukaj přikývl. "Je to štreka, tak sedm dní pochodu, pět kdybychom šli rychle." Tomu se všech pět přátel zasmálo. "Hej Marexi, co máš v tý brašně?" Zeptal se Tomáš. Tak nějak věděl, že Marex řekne 'drogy', ale i tak doufal, že tam bude něco převratného. "No kromě drog," spustil Marex, "Vlastně dost věcí. Je to speciální bezedná brašna. Jen pro pravé fajnšmekry!" Řekl a začal se usmaženě smát. "Konkrétně?" Doléhal Tomáš. "Knížku, papíry, nůžky, helmu, prismarine shardu, ink sac a tak dál no." Řekl Marex a Tomáš se nestihl divit. "Jakou knížku?" "Legendy a pověry. Je to o nějakejch super lidech. Je tam i ten tejpek co jsme ho potkali ve Ledči. Brumbo Grumbo nebo tak nějak." Tomáš to jméno nikdy neslyšel, ale knížka ho zaujala. "Mohu?" Optal se. "Jasně, ale kdybych potřeboval papír na šňupák tak mi jí puč." Tomáš jen kývl a už věděl co bude po večerech studovat. Vpředu skupinky, která zrovna vyrazila na dlouhou a nebezpečnou výpravu, se bavili zbylí tři lidé. "Jak ses vůbec ocitl s Tomášem.?" Zeptal se Veky Bukaje. "To je na dlouho, ve zkratce, já jsem utíkal z domova a můj táta generál napadl Tomáše. Tomáš se mě pokusil zabít a tak jsme tu." Řekl a Veky se nervózně ušklíbl. "Zabíjí často?" Zeptal se, potom co se trochu uklidnil. "Je v klidu, byla to blbá, velmi blbá, souhra událostí." Dovysvětlil Bukaj. "A jak ses ty dostal k těm smažkám?" Zeptal se pro změnu Bukaj. "Hej!" Hrál Hinex naoko uraženého. "Úplnou náhodou. Hledali pštrosa a ten byl u mě ve městě-" Ale Hinex ho zastavil uprostřed věty. "Vesnici, u něj ve vesnici." Opravil ho a pokynul, ať dál pokračuje. "To je fuk. Našli ho a pak jsme utekli před němci." Řekl a zesmutněl, když si vzpomněl o koho asi přišel. "To mě mrzí. Odteď už bude všechno v cajku." Uklidnil ho Bukaj. 

  Uběhlo pár hodin a začínalo se stmívat. Dívka už nějakou dobu sledovala skupinku pěti chlapců a přemýšlela jak se jim představí. Chtěla se k nim přidat. Chtěla přátele. Chtěla se uzdravit. Ale nevěděla ani kam jdou a jací jsou. Vypadali neškodně a jako dobří kamarádi, ale pohled může mást. V tu chvíli se skupinka zastavila. Nějak moc to nevnímala a jen se s nimi zastavila. V tom jí to došlo, byli už jen čtyři. Než si stihla cokoliv uvědomit, jeden z nich stál před ní. "Špehovat někoho není dobrý způsob jak se k nim přidat." Řekl a natáhl ruku, když dívka leknutím spadla. "Jak si to-" Chtěla se zeptat, ale chlapec jí zastavil. "Nějak jsem to vydedukoval. Tomáš." Řekl a představil se, zatímco se dívka za jeho pomoci zvedala. Tomáš by byl normálně podezíraví, ale Dívka už je sledovala hodně dlouho, sám to řekl ostatním a oni udělali náhodné zatáčky v cestě. Kdyby je sledovala a měla se kam vrátit, dávno by to udělala, aby se neztratila. Zároveň byla zadůmaná a nevšimla si, že jí Tomáš začal sledovat chvíli po tom, co ona začala sledovat je. A nevšimla si ani toho, že Tomáš se vzdálil od skupiny. "Allyss." Odpověděla mu a představila se. "No Eliško, dovol mi tě představit téhle na podos procházející se crew."