Bajo: Začátek éry hrdinů

24. Plány, Taktika a zase Plány

  "Poslouchejte. Dnes, po tom co vyjedeme, bychom měli do Kutné Hory dojed ještě před polednem. Bude to ideální chvíle, nebude pařit sluníčko a po dnešní delší noci jsme všichni odpočatí." Možná až na některé z nás, pomyslel si Kapitán Rossweld během svého proslovu k jednotce. "Bohužel vám nemůžu s klidným srdcem říct, co nás tam čeká. Ale jestli tam potkáme černé vojsko, ukážeme jim-" Chtěl kapitán povzbudit své muže, ale do řeči mu skočil Marex. "Že v téhle zemi smaží jen Češi a JÁ!" Všichni povzbudivě zaskandovali. "Dobalit věci. Do patnácti minut se začneme řadit!" Všichni se rozutekli dobalit si své skromné věci, hlavně skupinové stany a drobné nádobí.  Většina Bajo se sešla u svého bývalého tábořiště. "Doufám že tam potkáme nějaký skopčáky. Dáme jim pořádně co proto!" Sliboval si Marex. Hinexovi to bylo jedno, ale byl připravený jít do všeho s jeho přáteli. "No to já zase doufám, že pojedeme klidnou cestou, někde si dáme něco k jídlu, projedeme Kutnou Horou a pozítří budem v Praze." Zadoufala Allyss a její vyhlídky se všem zdáli o něco rozumnější než Marexovy.  Všichni věděli, že dneska se může stát cokoliv. "Odcházíme za pár minut, měli bychom si dobalit." Řekl Bukaj, ale vysloužil si jen nechápavé pohledy ostatních. "Kámo, máme sbaleno. Všechno." Zasmál se Veky. V trapném tichu, které nevyhnutelně nastalo, protože všichni měli smíšené pocity, si nikdo nevšiml toho, že k ním přišel Oswald. "Veky, mohl bys? Jdeme si naposledy projít cestu na mapě." Veky kývl a omluvným gestem se vzdálil. 

  Ve stanu už čekali všichni členové navigátorského oddílu. Veky kývl na pozdrav. Sice neznal jména v podstatě nikoho z oddílu, ale byl s nimi za dobře. Když jako druhý vešel Oswald, všichni zasalutovali. "Pohov, čekáme na kapitána." To bylo neobvyklé. Kapitán Rossweld byl samozřejmě s celou cestou velmi dobře obeznámen, ale na většinu porad oddílu chodit nemusel. Když nad tím teď ale všichni přemýšleli, tohle je poslední schůze před ostrou akcí, která mohla proběhnou naprosto bezchybně a klidně, nebo skončit válkou. Ještě pár vteřin se čekalo, než se dostavil Kapitán. Všichni, včetně Vekyho, zasalutovali. Rossweld je odbyl mávnutím ruky. Bylo o něm všeobecně známo, že hodnost využívá jen když je třeba a sám o sobě byl charismatický sympatický člověk, ale přesně proto všichni dodržovali obřadnosti. Měli ho rádi a takový je kapitán, který může vést vojsko do boje. "Omlouvám se pánové, ještě jsem něco řešil. Tak si to ještě jednou projdeme, ano?" Kývl směrem k Oswaldovi. "Víte pane, se vší úctou, s velkou částí cesty a objížděk přišel Veky. Mohl by nám to tentokrát říct on." Veky se překvapeně podíval Rossweldovým směrem. "Inu, jen do toho chlapče." Pokynul rukou k mapě. Veky si nejdřív třídil myšlenky, aby se nijak neztrapnil, pak sebevědomě začal. "Teď jsme zde, asi 500 metrů od hlavní cesty. S naším počtem musíme jít na hlavní cestu a co nejdéle po ní pokračovat. Momentálně jsme čtrnáct a půl kilometru od Kutné Hory, s odchylkou čtvrt kilometru, čili velice přesně." Tady si nebyl uplně jistý. On nebyl ten co mapoval prostředí, ale když se tázavě podíval Oswaldovým směrem, navigátor souhlasně kývl a tak Veky pokračoval. "Jakmile dojdeme po cestě asi 4 kilometry od cíle, vyšleme dva zvědy s rozestupem sedmseti padesáti metrů. Ty dojedou nenápadně asi půl kilometru od města, když si budou věřit i blíž, zatímco my se kilometr a půl od města zastavíme. Počkáme na ně a na jejich hlášení. Poté budeme pokračovat podle situace, v tu chvíli budeme asi kilometr a půl od města." Dořekl všechno důležité. Uvědomil si, že jednu informaci, konkrétně fakt že budou kilometr a půl od města, jim sdělil dvakrát, ale nebral to na těžkou váhu. "Skvěle, všichni souhlas?" Zeptal se Rossweld, když zkontroloval, že všech 10 členů týmu, včetně Oswalda, kývají na souhlas, usmál se na ně. "Dobře tak já tedy půjdu-" Kapitán chtěl odejít, ale Veky ho zastavil. "Pane, napadlo mě, že bychom mohli zvědy vybavit světlicí." Kapitán na něj nechápavě kývl. "Světlicí?" Veky horlivě kývl. "Ano, je to malinká kuše nabytá raketkou s červenou náplní. Je vidět na míle daleko a kdyby se jim stalo cokoliv, co by vyžadovalo rychlé sdělení, mohli by to vystřelit." Dovysvětlil a Rossweld se na něj usmál. "Dobře, skvělý nápad, předám jim to. Jsi opravdu vynalézavý mladý hoch." Rozloučili se a kapitán se, při cestě do velitelského štábu, zastavil u zvědů, kteří byli z nápadu nadšení.

  Tomáš už od rána strávil svůj čas ve Velitelském stanu. Albert, hlavní stratég Kapitánova sboru, si vyžádal jeho přítomnost, po tom, co zjistil, že chlapec žil u hraničáře. Moc legendám o střelcích v pláštěnkách nevěřil, ale teď tu před ním stál jasný důkaz, přesto to muselo zůstat mezi ním, klukem, kapitánem a kruhem nejbližších nejvyšších důstojníků. Tomáš tedy pomáhal s plánem pro případ, že by věci šli do kytek. Jen občas něco podotkl a celkově se snažil spíše něco přiučit, ale občas měl dobré připomínky. Do stanu vešel Rossweld. "Omlouvám se, dneska prostě nestíhám. Už jsem byl u navigátorů, zvědů a teď tohle, pak mobilizovat vojáky, pak den v sedle-" Chtěl pokračovat, ale uvědomil si, že to nikoho nezajímá, jen mu to ze slušnosti neříkají. "Pojďme si ještě rychle projít bojiště a plán." Všichni důležití lidé plán znali nazpamět.  I Oswald, ale ten musel řešit něco jiného. Před všechny předstoupil Albert a začal posouvat panáčky po mapě. "Takže, pro případ, že zvědi přinesou špatné zprávy a my nebudeme moct jet po hlavní cestě. Les nás do půl kilometru od města obklopuje z obou stran. Podle polohy většiny nepřátel se přemístí čtvrtina našich mužů, aby mohli zahájit nečekaný útok ze strany. Samozřejmě by bylo ideální, kdyby jsme se rozdělili na tři skupiny, ale uvidíme podle situace." Všichni souhlasně přikývli. "Do skupinek mimo hlavní cestu nasadíme do každé 4 lukostřelce, kteří rozpoutají chaos jako úplně první. Po té vyjede naše největší skupinka z prostředku lesa a až se na ní přenese pozornost nepřátelského vojska, vyjedou naše postranní posily. Vše podle signálu, který nemáme-" Chtěl podotknout, ale Rossweld ho zastavil. "Máme, světlice, raketky co vyletí do vzduchu, vyrobí nám je Veky." Albert přikývl. Tomáš se nenápadně usmál, tušil, že Veky přiide s něčím takovým. Nedávno mu vysoký inženýr pověděl, co všechno umí s obvody a technickými věcmi, kterým Tomáš rozuměl pomálu. "Tak dobře, pak už můžeme pouze improvizovat." Všichni byli mírně skeptičtí. "Ano Ano, není to ideální plán, ale ani ideální situace. S naším počtem 190 mužů, nic lepšího nevymyslíme. Nevíme kolik je nepřátel, ale odhaduju, že moc ne. To už by se k nám nějak doneslo." Svěsil ramena stratég. Všichni věděli že má pravdu. "Jak přesně, ještě jednou, vypadá terén kolem města?" Zeptal se Tomáš. Albert mu mile rád odpověděl. "Je to vlastně velká louka. Uprostřed ní je město. Louka za severními hranicemi města je dlouhá asi 4 kilometry. My přijdeme z Jihu a les je jen z jižního půl kruhu, pak se rozpadá. Je dlouhý asi 7 kilometrů. Je to opravdu velký prostor. Východní stranu lesa ale asi nebudeme moct moc dobře využít." Na tento detail zapomněl a tak se zatvářil trochu provinile, nikdo mu to však neměl za zlé, byl to sice velký detail, ale bylo toho na všechny hlavní oddíly moc. "Teče tam totiž řeka, ze severu k jihu, na severu se stáčí na východ, hlouběji do lesa, byli bysme tam zamklí. Možná bude dost mělká na přebrodění, nebo najdeme brod samotný, ale to nevíme." Všichni přikývli. Na mapě Albert ukazoval všechny informace co říkal a tak si dokázali lidé přesně představit co je čeká. "Dobře," začal Kapitán, "Víc toho nevymyslíme, jdeme mobilizovat vojsko. Budeme odjíždět, sbalte stan." Rossweld rázně vyšel ze stanu a Tomáš, spíše nenápadně, za ním. "Pane, mohli bychom dostat nějakou výzbroj, kterou máte navíc? Možná se bude hodit." Kapitán přikývl. "Zajděte všichni za Geraldem a vyzvedni si po cestě Vekyho."  Tomáš poděkoval a běžel pro své přátele.