Biatlonový princ

10. Satanova prkýnka

,,Ne, na ta satanova prkýnka v životě nestoupnu!" řekla jsem. ,,Ale jo," řekl. ,,Ne ne," řekla jsem. ,,Jo," řekl a takhle jsme se hádali tak dlouho, dokud nás to nepřestalo bavit. Pak jsme se smáli. ,,Půjdeme?" zeptal se. ,,Jo jsme Henriku," řekla jsem. ,,Říkej mi Henry," řekl. ,,Ok klidně Henry," řekla jsem a on mě políbil. Vyšli jsme z restaurace a šli jsme do hotelu.

,,A proč vlastně netrávíš Vánoce s rodinou?" zeptal se Henrik, když jsme seděli sami v devět večer u stolu v jídelně.. ,,No já jsem nalezenec a žila jsem do 18 u pěstounů," řekla jsem pravdu. ,,Aha," řekl. Šla jsem vytáhnout z trouby muffiny. Někdo šel pro něco do kuchyně a já o něj zakopla. ,,Strašně strašně strašně moc se omlouvám," řekla jsem. ,,Moje chyba," řekl. Podívali jsme se na sebe. Byli jsme si strašně podobní. Měli jsme oba hnědé oči a oba takové blonďatohnědé vlasy. Do kuchyně vešel Sturla. My jsme tam jen naproti sebe stáli s otevřenou pusou. ,,Hele, nejste i vy dva strašně podobní?" zeptal se Sturla. ,,Jo je to divné," řekl. Já jsem se konečně vzpamatovala a šla jsem dát muffiny na talířek. Sebastian si sedl ke stolu, kde seděl Henrik. Já šla za nima s muffiny a všichni jsme mlčeli. Sturla si přešel pro muffiny a sedl si k nám. Ze schodů přišel Johannes Bø. ,,Co tu děláte?" zeptal se. ,,Přemýšlíme," řekli jsme se Sebastianem najednou. ,,Kolik ti je?" zeptal se mě Sebastian. ,,Dvacet," řekla jsem a kousla do muffinu. ,,A odkud jsi?" zeptal se mě. ,,Co se tu děje?" zeptal se Johannes. ,,Taky by mne zajímalo," řekl Henrik. ,,Ale, jen řeší, proč jsou si tak podobní," řekl Sturla a Johannes se na nás podíval. ,,No vypadá jako moje mamka," řekl Sebastian. ,,Já jsem asi ze Švédska, teda tam mě našli moji pěstouni," řekla jsem. ,,To by dávalo smysl," řekl Sebastian. ,,Co?" zeptala jsem se. ,,To dává smysl!" vykřikl a vstal. Henrik, Johannes a teď i Sturla se na sebe nechápavě podívali. ,,Hele, měli byste jít spát, zítra se jede závod s hromadným startem," přišel za námi Quentin. ,,Pojď za mnou, něco bych ti chtěl říct," řekl mi Sebastian. ,,Ok," řekla jsem a odešli jsme. ,,Ty jo vždyť mají úplně stejný styl chůze!" řekl Quentin. ,,A když seděli vedle sebe vypadali strašně podobně," řekl Johannes a šli za námi, ale do svých pokojů.

Sedla jsem si na židli v Sebastianově pokoji, kde byli ještě další biatlonisté, Jesper Nelin a Peppe Femling šli ven a vpokoi seděl Martin Ponsiuloma. ,,No tak mě napadlo, že bys mohla být,Moje ztracená sestra. Ztratila se, když mi byly 4 a jí ani ne jeden rok. No a s tebou všechny informace souhlasí a ještě vypadáš jako moje mamka," řekl. ,,Já bych byla šťastná kdyby to tak bylo. Svoji rodinu chci poznat už dlouho," řekla jsem. Objal mě. ,,Já už jdu spát. Zítra to pořešíme," řekla jsem a šla jsem do pokoje. Usínala jsem celá šťastná. Našla jsem kamarády, přítele a asi i bratra. Co víc si můžu přát? Nic.

Je ráno a vzbudila jsem se jako jedna z prvních. Šla jsem na snídani a byli tam Švédi a Češi. Dneska mají trénink nejdřív. Sedla jsem si mezi Sebastiana a Mikuláše. ,,Dobré ráno," řekla jsem. ,,Dobré," řekli. Snědla jsem snídani a šla jsem vzbudit Nory a Francouze. Zase vyspávájí a prošvihnou trénink před závodem. Musím vzbudit i Tiril, Marte a Ingrid.

Všechny jsem je vzbudila a pomáhám Norským trenérům. Měla jsem takovou tu desku a zaznamenávala jsem, kam střelil Sturla a Henrik. Henrik už totiž začal,trénovat pořádně. Byl hodně rychlý na lyžích a jde mu střelba. V leže má úspěšnost 97% a ve stoje 96%, takže je lepší než Sturla. Taky rychleji střílí. Sturla se na nej díval s otevřenou pusou. Běhá rychle jako Johannes, takže se nedivím, že ho trenéři neposílali do juniorů. ,,Ahoj," pozdravil mě za mnou Sebastian. ,,Co je?" zeptala jsem se. ,,Nic, jen že rodiče by chtěli udělat genetické testy," řekl. ,,Vážně?" zeptala jsem se. ,,Jo," řekl a objal mě.

Další týden, příjezd do Oberhofu
Právě jsem přijela a Nory do Oberhofu. Máme
hotel s Francouzi (Ok, To jsme museli prosit Italy a Rusy, s Italy to šlo dobře ale s Rusy ne, nakonec se to povedlo) a se Švédy (Ok to jsme museli přemlouvat ukrajince). Mám pokoj s Tiril, Marte a Ingrid. Postele jsme si rozdělili a začali jsme se vybalovat. Dost jsme kecali o holčičích věcech. Já se vždycky bavila spíš s kluky. ,,Hančo!" do pokoje vtrhnul Sebastian. ,,Neumíš klepat?" vyjela na něj Tiril. Já jsem šla na chodbu a čekala, co na mě vybalí dneska měly přijít výsledky. ,,Jsme sourozenci," řekl. ,,Cože? Vážně?" zeptala jsem se nevěřícně. ,,Ano," řekl. Potom jsme se objímali a já jsem se šla vybalit. Za chvíli je večeře.

Jsem na večeři a u stolu sedím s Henrikem, Sturlou, Quentinem, Sebastianem A TMI (Tiril, Marte, Ingrid). S Henrikem jsme se pořád objímali. Se Sebastianem jsme se smáli vtipům, co u vedlejšího stolu vyprávěli Johannes s Tarjeiiem.

Pak jsme Šli spát. Zítra jsou tréninky a se Sebastianem chceme svém říct, že jsme sourozenci. Takže já nejsem Hana Nováková, ale Hana Samuelssonová!